Kapitola
16.
Bratr dělá módního guru
Jednou za čas chtě nechtě musíte s dítětem vyrazit na nákupy, protože co
si budeme nalhávat, každé malé dítě je čuně, které si na oblečení vytvoří tak
odolné skvrny, že ani nejnovější formule pracích prášků jako třeba Persil je
nikdy neodstraní. A tak aby děti měly alespoň nějaké to pěkné oblečení, nezbývá
nic jiného než vyrazit na nákupy. Já osobně jsem s bratrem vyrazila na
nákupy před naší dovolenou, protože jsme chtěli něco pěkného a nového na sebe,
když už jedeme do cizí země, tak abychom tam zanechali pěknou vizitku. Jelikož
nemá smysl kupovat nějaké drahé značkové oblečení, protože vždy skončí stejně
(špinavé a roztrhané), rozhodli jsme se vlézt napřed do „sekáče“, protože
zrovna měli akci vše za 20Kč. Bratr hned vtrhl do dětské sekce a rovnou vytáhl
čistě černé tričko, přičemž mě hned začal poučovat, že on chce jenom čistý
trička, protože chce, a bych mu na to potom nabatikovala nebo nakreslila
obrázek, jaký si on řekne. Když jsem mu tedy schválila, že si to tričko může
vzít, otočila jsem se ke stojanu, kde měli pověšené šaty. Sotva jsem šaty
uviděla, hned mi blesklo hlavou, že se školou jedeme do Prahy a že tam
navštívíme divadla, tudíž, že bych si nějaké ty šatičky pořídit mohla. Po
přehrabování haldy věšáků jsem si troje adepty vybrala a vydala jsem se směrem
ke zkušebním kabinkám, kam mě doprovázel i můj bratr. Když jsem zkoušela 1.
šaty, bratr jásal nadšením, křičel, že ty šedý šaty jsou fakt super a že bych
je mohla použít i do šermu. Když jsem mu vysvětlila, že šaty nejsou šedé nýbrž
béžové a že do šermu ani do divadla se nehodí, natáhla jsem na sebe další šaty,
tentokrát rudě červené. Tyto šaty bratra úplně ohromily, začal jásat, že ty si
musím stopro vzít, protože mi padnou a dokonce je narvu aj přes prsa. Radši
jsem ze sebe šaty rychle sundala, protože jsem chtěla trochu uklidnit
atmosféru, která panovala za kabinkami, jelikož můj úžasný bratr tak skvěle
křičel přes celý obchod, že jsem slyšela paní vedle v kabince i paní
prodavačku za pultem jak se hlasitě smějí. 3. šaty byly černé s červenými květinami.
Ty jsem si musela tak trochu prosadit, abych si je mohla vůbec vyzkoušet. Hned
jak je bratr uviděl, začal mi nadávat, že to vůbec není módní, že v nich budu
vypadat jak blbec a když uviděl, že šaty mají šňůrku, která se zavazuje za
krkem, začal nadávat o to víc, ať to ani nezkouším, že je to jak plavky.
Poslední čtvrté šaty byly celé černé. Popravdě, můj takový sen bylo sehnat
pouze celo černé šaty, jenže nakonec to dopadlo tak, že první 3 šaty jsem si
vazala a ty poslední černé ne, ale to předbíhám, protože ještě nevíte, proč
jsem je nevzala. Tak tedy šaty byly celé černé z dlouhými průhlednými
rukávy, což se mi opravdu velmi líbilo. Když jsem si šaty oblékla na sebe, mělo
to hned dva háčky, jeden, že švy rukávů příšerně řezaly do podpaží a zepředu to
u výstřihu dělalo dost nevzhledný pruh a ten druhý, že se zezadu u krku
zapínaly na knoflík. Jelikož jsem si na knoflík nedokázala dosáhnout, poprosila
jsem bratra, aby mi šaty zapnul. A tak se bratr pokoušel zapnout mi knoflík,
přičemž sebou třískal ze strany na stranu tak, že si všichni mysleli, že tu
kabinku zboříme. Po chvilce se z naší kabinky začal linout příšerný řev.
To byl můj naštvaný bratr, který začal zuřit, že nechápe, kterej magor to šil,
jelikož je to poutko na ten knoflík menší než ten knoflík sám a že to prostě
nejde. Po dalších asi 3 minutách příšerného nadávání se bratrovi povedlo narvat
knoflík do očka, jenže po tomto těžkém úkolu se bratr naštval a se slovy: „Já
už ti na to kašlu, vem si co chceš, já čekám venku!“ zmizel z obchodu.
Nyní nastala velmi prekérní situace, protože já jsem si na knoflík neviděla a
jelikož bylo poutko opravdu malé, šila jsem se sebou v kabince pro změnu
já. Po dlouhém a vysilujícím boji s knoflíkem jsem vyšla z kabinky celá
rudá a zpocená. Černé šaty jsem vrátila na své původní místo a zbytek šatů jsem
si vzala k pokladně. Kupodivu u pokladny stál můj bratříček, který začal
opět strašně vyvádět, když zjistil, že si beru všechny 3 šaty, které jsem
předtím zkoušela, protože on mi vlastně ty černý s kytičkama nedovolil.
Když jsem zaplatila a šaty i s bratrovým tričkem jsem sbalila do tašky,
paní prodavačka se na mě usmála a řekla, ať chodíme s bratrem nakupovat
častěji, že tam alespoň rozveselíme ostatní zákazníky.