Kapitola
14.
Bazén
V létě se chodí každý svlažit na koupaliště,
až na nás. My totiž chodíme pracovat na zahradu. Jelikož je naše zahrada celkem
veliká a je tam takový malý plácek, kde roste jen tráva, rozhodli jsme se, že
si pořídíme bazén a že ho postavíme na toto místo. Když v červenci začala
velká horka, taťka koupil bazén a ještě ten den jsme ho šli prubnout na
zahradu. Bratr jako velký zeměměřič lítal po travnatém plácku s dřevěnými
kolíky a metrem, protože podle jeho slov musíme vytyčit místo, kam se bazén
vleze. Po hodinovém napouštění vody z hadice byl bazén relativně plný a bratr
mohl být prvním dobrovolníkem, kdo ho vyzkouší. První, co bratra vyloženě
naštvalo, byl fakt, že je bazén vysoký 63cm. Bratr přišel k bazénu,
vykulil oči, přiměřil si výšku bazénu k boku svého stehna a říká: „To je
jenom tak nízkej? Vždyť mi bude vidět lulinek!“ Pak s velkým nadšením
skočil do bazénu, ale stejně rychle z něj vzápětí vyskočil ven a řval, že
je to příšerně studený. Tímto to však neskončilo. Za 3 dny jsme šli na zahradu
a bratr v domnění, že voda bude ohřátá, ale opak byl pravdou. Voda byla
ledová, a když bratr lezl do bazénu, hodil celkem solidní držku. Bazén byl
totiž na podlaze příšerně slizký a kluzký, takže místo plavání si bratr střihl
hodinu krasobruslení v bazénu.
Jinak abych pravdu řekla, bratr umí velmi skvěle plavat. Když dostal mokré vysvědčení, měl na něj napsáno, že prý uplave 6 metrů. Popravdě těch 6 metrů „uplaval“ stylem šátrání nohama po dně, a tak jsem se rozhodla, že ho už vážně musíme naučit plavat a vzali jsme bráchu na bazén do zatopeného lomu. Na souši jsem mu vysvětlovala, jak vypadá práce rukou, když se plavou prsa a pak jsme spolu vlezli do vody. Prvních 5 minut bratrovi plavání šlo, a tak jsme se vydali do větší hloubky. Zde bratr začal nadávat, že už ho to nebaví, že ho bolí ručičky a že je mu zima. Nutno podotknout, že můj bratr vydrží ve vodě jen 10 minut a pak se začne klepat jak ratlík, i když je venku 35°C a voda má 28°C. Jenže co teď? Byli jsme uprostřed bazénu, kde pod námi bylo nejméně 10 metrů vody. No, nezbylo mi nic jiného, než čapnout bratra za plavací nudli a tlačit ho před sebou. Když bratr začal nadávat a hysterčit, že se utopíme, kopl mě nohou do zubů a jeho plavecký styl „prsa“ se změnil na styl, plácej kolem sebe, takže až k břehu „plaval“ jako pes. Když už jsem nás konečně dostala až ke schodům, mamka uviděla bratra, jak se klepe a běžela nám vstříc s ručníkem. Když už chyběl jen jeden schod, bratr uklouzl a spadl zpátky do vody. Když vyplaval na hladinu, začal nadávat, jakej architekt to stavěl, že to klouže jak potvora. Mamka se jen začala smát a zeptala se bratra, co tam hledal. Bratr se na ni podíval a odvětil: „Tož víš jak, jsem zkoušel jaká je dneska voda. Vypadá sice mírně zeleně, ale chutná celkem dobře, ochutnej..“ a v ten moment vystříkl vodu z bazénu na mamku, která v mžiku vypadala jako zmoklá slepice. Nejhorší však bylo, že v ten stejný okamžik šla kolem i rodinka, která zrovna na bazén přišla, tudíž nebyli moc spokojení, že je jejich oblečení durch.
Žádné komentáře:
Okomentovat