Vyrábíme pro děti - Didaktické pomůcky na rozvoj matematických představivostí

Zdravím všechny rodiče, prarodiče či dokonce i učitele,

dnes jsem si připravila ukázku (i s návodem) toho, co jsem vyráběla pro děti do mateřské školy na procvičování matematiky.

Vyrobila jsem tyto tři desky:

 A nyní vám ukážu jak na to ;)

Na všechny 3 podložky budete potřebovat:

• tvrdý kartonový podklad (nějakou podložku)
• barevné papíry
• nůžky
• tužku
• lepidlo (nejlépe tyčinkové)
• tavnou lepicí pistoli
• pravítko
• černý fix
• euro obal
• karton z krabice
• něco kulatého na obrkeslení nebo kružítko
• suchý zip

Postup na výrobu zmrzlin:

Krok 1

Z barevných papírů si vystřihněte tvar kopečků. Pokud chcete, můžete si vystřihnout i třešničky ;)

Krok 2
Z tvrdšího hnědého papíru vystřihněte trojúhelníky, které budou představovat kornoutky.

Krok 3

Na kornoutky načrtněte černým fixem mřížku.

Krok 4

Kopečky pomocí lepidla nalepte na kornoutky.

Krok 5

Pomocí tavné pistole přilepte zezadu zmrzlin suchý zip. Druhou stranu zipu nalepte na tvrdou kartonovou podložku.

Postup na výrobu tabulky čokolády:

Krok 1

Na hnědý papír si pomocí pravítka narýsujte velký obdélník.

Krok 2
Obdélník rozdělte na čtverečky pomocí pravítka a černého fixu.

Krok 3

Některé části čokolády odstřihněte.

Krok 4

Čokoládu nalepte pomocí tyčinkového lepidla na tvrdou kartonovou podložku.

Krok 5

Na kousky čokolády, které jste odstřihli zezadu nalepte suchý zip. Druhou stranu suchého zipu přilepte na podložku ke zbytku tabulky čokolády.

Postup na výrobu bonbónů:

Krok 1

Z kartonu si vystřihněte kolečka, na která nalepte barevný papír.

Krok 2

Euro folii rozstřihněte na malé čtverečky

Krok 3

Kolečko položte barevnou stranou do středu čtverečku z folie.

Krok 4

Folii zezadu přilepte ke kolečku.

Krok 5

Nyní zatočte po stranách folii tak, jak to u bonbónů bývá.

Krok 6
Zezadu bonbónů nalepte pomocí tavné pistole suchý zip. Druhý protikus zipu nalepte na kartonovou podložku.

Tak a máte hotovo!

Nyní už můžete začít s dětmi počítat. S těmito deskami můžete s dětmi pracovat nesčetně dlouho díky jejich variabilitě. Uvedu vám příklad na počítání zmrzlin.

Zmrzlinky: 
Děti počítají kopečky, zmrzliny (kolik jich opravdu fyzicky je), třešničky na zmrzlinách, druhy zmrzlin (např.: kolik je tam pistáciových?), díky suchému zipu lze přidávat a naopak oddělávat zmrzlinky jak je vám libo (např.: 2 zmrzliny někdo snědl, kolik jich zbylo?), můžete taky přidat bonbony místo zmrzlin a zeptat se, kolik koupil Pepíček zmrzlin a bonbónů v cukrárně?, kolik zaplatil za 2 zmrzliny, když kopeček stál 5 Korun?,...

Prosím o dodržování autorských práv !!!Pokud chcete fotky či text někam kopírovat dovolte se autora (tím myslím samozřejmě sebe) a u zkopírovaného uveďte citaci, také bych byla ráda, kdyby jste mi o tom dali vědět, kde se mé příspěvky nachází !!!

Doufám, že se vám můj nápad bude líbit a těším se na vás u dalšího tvoření
                                              vaše Lenka ;)

Vyrábíme! - Kolotoč plný motýlků

Ahoj šikulové a šikulky!

Dnes vám ukážu, co jsem vyrobila na rozlučku pro paní učitelky na praxi. Jelikož jsem ve třídě motýlků, rozhodla jsem se, že vytvořím něco s motýlky, ale co? No přece kolotoč!

Budete potřebovat:

• papírové origami motýlky (pokud nevíte jak na ně, dám vám do článku fotopostup ;) 
• nůžky
• nit
• stužku
• plastový háček 
• polystyrenový věneček
• organzu (lze nahradit krepovým papírem)
• tavná lepicí pistoli

Postup:
Krok 1
Nejprve si připravíme motýlky. Já jich vyrobila 54 (36 velkých a 18 malých, ale všechny jsem je nepoužila) z 9 různých barev papíru. Motýlky dělejte z měkkého papíru, lépe se vám budou skládat a na nitce budou lépe poletovat.

 

takto jsem si nalinkovala jednu A4
(4 velcí a 2 malí motýlci)

pokud nevíte jak na motýlka, fotopostup najdete na konci článku ;)










Krok 2
Věneček si obalíme kolem do kola organzou. Konec si zalepíme tavnou lepicí pistolí. (Pokud ji ještě nemáte rozehřátou, připíchněte si konec špendlíkem)

Krok 3

Na věneček navážeme nitky, na kterých budou později poletovat motýlci. (já jich uvázala 8)

Krok 4
Na věneček si připevníme 3 nebo 4 (to je na vás) kousky stuhy, na které bude ,,kolotoč" později viset. Pokud si zvolíte 4 stuhy, dejte je do čtverce, pokud si zvolíte 3, dejte je do tvaru trojúhelníku.

Krok 5

Nyní začněte lepit motýlky. Já začala věnečkem, pak jsem lepila na nit a pár motýlků co mi zbylo jsem na věneček ještě přidala.

Krok 6
Stužky slepte k sobě. Je těžší najít společný střed všech stužek, ale jistě se vám to podaří.

Krok 7
Jakmile budete mít stužky slepené, vezměte si nůž nebo špičaté nůžky a do středu udělejte dírku. Touto dírkou protáhněte háček. (Já použila háček, co bývá na zavěšení nových ponožek do regálu, je skoro vždy na tom papíru nahoře)

Kolotoč je hotový, teď už jej zbývá jen zavěsit na nějaké hezké místo ;)

Prosím o dodržování autorských práv !!!

Pokud chcete fotky či text někam kopírovat dovolte se autora (tím myslím samozřejmě sebe) a u zkopírovaného uveďte citaci, také bych byla ráda, kdyby jste mi o tom dali vědět, kde se mé příspěvky nachází !!!

A slíbený fotopostup na motýlka

 Z papíru si vystřihněte čtverec. (Já dělala z 10x10cm a 8x8cm)

Čtverec přehněte na poloviny tak, aby vám vznikly dvě úhlopříčky. (křížek ve čtverci)

Dvě strany vmáčkněte dovnitř tak, aby vám vznikl trojúhelník.

 Jeden spodní vrchol trojúhelníku přehněte směrem nahoru.

Ten stejný krok udělejte i s druhou stranou trojúhelníku a nově vzniklý tvar si otočte o 180 stupňů.

Už v tom vidíte tu podobu toho motýlka?

Nyní uchopte spodní vrchol trojúhelníku, který se skrývá za nově vzniklými křídly a přehněte ho směrem nahoru.
Jak vidíte na fotografii, musí vám kus špičky trojúhelníku čouhat přes křídla.

 Špičku trojúhelníku přehněte přes křídla.

Motýlek je hotový!

Pokud chcete, aby byl trochu plastičtější, přehněte jej mírně a opatrně na půlku, pak nebude takový rovný ;)

Ještě doporučuji špičku, kterou jste přehnuli přes křídla zalepit, aby se náhodou nestalo, že by se vám motýlek rozdělal.

Prosím o dodržování autorských práv !!!Pokud chcete fotky či text někam kopírovat dovolte se autora (tím myslím samozřejmě sebe) a u zkopírovaného uveďte citaci, také bych byla ráda, kdyby jste mi o tom dali vědět, kde se mé příspěvky nachází !!!

Přeji příjemné tvoření ;)
                      vaše Lenka

Můj bráška - Malý Einstein s ADHD - Kapitola 4.

Brácha kuchařem

Každé větší nebo menší dítě chce být velkým pomocníkem a pomáhat tatínkovi v dílně či mamince v kuchyni. Ne vždy to však dopadne tak, jak vidíte na fotkách na internetu, ve videích či různých reklamách. Když totiž můj bratr dojde do kuchyně se slovy ,,Jdu pomáhat!“ nebo ,,Chceš s něčím pomoct?“ znamená to, že se chystá velká pohroma. Jednou, když jsem chtěla péct bábovku a chystala si na ni formu, bratr došel s tím, že chce míchat těsto. Než jsem však stačila něco říct, mísa ležela na zemi dnem vzhůru. To však bylo ještě, jak se říká, slabé kafe. Minulý týden došel bratr do kuchyně a ptal se, jestli nepotřebuje mamka něco nakrájet. Mamka mu dala do ruky malý nůž, prkénko a talíř, na kterém byl velký kus kabanosu. Bratr ukrojil asi dvě kolečka a začal si stěžovat, že je nůž příšerně tupej a že se musí naostřit. Bratr došel do kuchyně, vzal si brousek a začal si nůž brousit. Až už měl nůž dostatečně ostrý, začal konečně krájet slibovaná kolečka. Když se asi po 20 minutách mamka zeptala, jestli už to má konečně nakrájené, bratr odvětil, že jo, že jí to hned donese, ale to, na co mamka čekala, tak toho se tedy vážně nedočkala. Bratr totiž donesl talířek, na kterém byla jen 3 kolečka kabanosu a zbytek už byl v bříšku, nebo se teprve převaloval v puse. Nejlepší zážitek z kuchyně s bratrem je však ten, když musíte uklízet celou kuchyň třikrát denně. Poprvé totiž bratr zapnul šlehač na nejvyšší stupeň, a tak vyšplouchlo veškeré těsto ven z mísy. Podruhé chtěl bratr zdobit perníčky bílkovou polevou, jenže jakmile zmáčkl zdobící sáček, vybuchla poleva druhou stranou ven, takže byla úplně všude, teda až na ty perníky, na kterých nebyla ani kapka. A do třetice všeho zlého chtěl bratr předvádět, jak úžasné je želé, jenže chytl špatnou misku, ve které želé ještě nebylo ztuhlé a jakmile ji otočil dnem vzhůru, aby ukázal, jak želé pěkně drží, rozlil celou směs na zrovna uklizenou podlahu. Co byl pro mě však největší šok, byl moment, kdy bratr došel do kuchyně a přes celý byt začal křičet: ,,Fůj, to je hnusný, to je plesnivý, dyť je to celý bílý!“ Matčina reakce z kuchyně však zněla velmi suše: ,,To má být bílý, vždyť je to květák!“

Můj bráška - Malý Einstein s ADHD - Kapitola 3.

Na nákupech

Asi každý ví, že děti rádi nakupují a často mají pro výrobky úplně jiné názvy, jako třeba to, že místo kečup říkají kepuč. Jinak to není ani u mého bratra. Vždy, když chci jet na nákup, zkouším se nenápadně vyplížit z domu, aby bratr nešel se mnou, ale ne vždy se mi to podaří. Zrovna nedávno mé maskovací schopnosti zklamaly a bratr šel se mnou na nákup do Tesca. Už ve vchodu jsem věděla, že obchod budu muset rychle proběhnout a nikde se dlouho nezastavovat, protože by to asi špatně dopadlo. No, asi s tímto plánem nebyl nákup zrovna dvakrát jednoduchý. Když jsem zahla k regálu s papírákem, abych koupila čtvrtky na kreslení, bratr se hned ozval se slovy: ,,Už zase kupuješ papíry? Co s tím zase budeš dělat? Máš jich doma málo?!“ Raději jsem nic neříkala a rychlým krokem se přesunula k ovoci a zelenině. Zde jsem si koupila dvě limetky, které bratr opět nemohl nechat bez povšimnutí a hned začal: ,,Tak drahý citrony? To nekupuj, dyť jsou ještě zelený!“ Avokádo jsem raději nebrala, protože bratrovi výhružky typu: ,,Zas bereš tu hrušku? Mama tě zabije, víš, že mama minule nadávala, že je to příšerně drahý. Já to mamě řeknu, žes to zase koupila a ona tě seřve!“ jsem opravdu neměla zapotřebí. Když jsme šli kolem samoobslužného pultu, bratr začal škemrat, ať mu koupím sýr, že chce zítra k obědu tahací řízek. Sýr jsem mu sice koupila, ale s vysvětlením, že žádný smažák dělat nebudu. Hned vedle sýrů měli šunky, salámy, různé klobásky, atd. Jelikož má můj bratr strašně rád kuřecí debrecínku, myslela jsem, jakou mu neudělám radost, když mu ji koupím. K mému překvapení jsem potom doma dostala od bratra vynadáno, protože jsem mu nekoupila debrecínku s červeno-oranžovým okrajem, tudíž, on ji jíst prostě nebude! No, ale zpět k našemu nákupu. U chladniček jsem se dozvěděla, že žádný jogurt nechce, protože nemají borůvkový ve skleničce, u regálu, kde jsem hledala plechovku s cizrnou, mi do košíku strčil plechovku s bílými fazolemi se slovy, že už dlouho vybírám, že je to stejně všechno stejný a u pečiva jsem se dozvěděla, co to beru za hnus, že chleba v igelitu bude zapařenej a zplesniví a navíc vypadá jako nějakej vyhozenej zbytek. Největší gól však nastal, když se mi bratr na chvíli ztratil a za chvíli za mnou běžel s baleným čokoládovým croissantem a křičel přes celou tu dlouhou uličku: ,,Leňo, oni maj ve slevě čokapiču, můžu si jednoho vzít?“ V ten moment jsem myslela, že se hanbou propadnu. Sklopila jsem hlavu do země, abych neviděla obličeje pobouřených nakupujících, chytla bratra za ruku a běžela s ním k pokladnám, kde mi bratr oznámil, že s taťkou se teda nakupuje mnohem líp.

Můj bráška - Malý Einstein s ADHD - Kapitola 2.

Logopedické hrátky

Už jako malé dítko, které sotva chodilo, byl můj bratr strašně ukecaný a pořád něco žvatlal. Zajímavé na jeho žvatlání byl fakt, že mu nikdo nerozuměl, nikdo, až na mě! Vždy, když bratr někomu něco vysvětlovat, dotyčná oběť došla za mnou a ptala se, co že to vlastně říkal. Ještě dnes mám uloženo video, na kterém můj malý bráška ještě v plence skáče salta z postýlky a křičí u toho: ,,Ti, ďa, jeďa, ďoby! Ejika, ti, ďa, jeďa...“ Pokud by snad někdo této řeči nerozuměl, tak bratr říkal přesně tohle: ,,Tři dva, jedna, dobrý! Říkám tři, dva, jedna...“ Pro další představu, slovo ,,nevím“ znělo asi takto: ,,nějím“ a slovo ,,řacha“, které u jeho výstupu častokrát použil, znělo jako: ,,jacha“. Zkrátka už od malička jeho řeči nikdo nerozuměl. Když pak začal chodit do 1. třídy základní školy, bylo nám oznámeno, že bratrovi nikdo nerozumí, a že by měl začít chodit k logopedovi. Jelikož i rodina byla pro, jelikož bratrovi nerozuměla ani slovo, rozhodli jsme se, že bratra k té paní logopedce přihlásíme. To, že je můj bráška malý Einstein, jsem věděla už dávno, ale ostatní z něj byli na větvi. Už ve 4 letech uměl malou násobilku a jeho slovník byl velice bohatý. Nenapadlo mě však, že jsem měla před naším malým fiškusem logopedku upozornit. První hodina probíhala celkem v klidu. Bratr spolupracoval, ale když došlo na pojmenování obrázků podle prvního napsaného písmena, bylo zle. Bratr chvíli přemýšlel a poté se otočil na mamku se slovy: ,,Mami, já vím, že je to jelen, ale když je tam S mám říct selen?“. Logopedka vybuchla smíchy, správná odpověď totiž neměl být chemický prvek z periodické tabulky, nýbrž srnec. Po chvíli, když se logopedka uklidnila, následovalo další cvičení, které logopedka do svého repertoáru už asi nikdy nezařadí. Bylo to takové cvičení, při kterém bylo za úkol říct první slovo nadané písmeno, které logopedka řekne. Na písmeno ,,A“, bratra samozřejmě nenapadlo nic jiného než auto. Když se ale zeptala na písmeno ,,H“, bratr v mžiku vykřikl hever. Logopedka se zarazila a pak řekla, že je asi někdo z rodiny mechanik, že na každé písmeno určitě vymyslí něco o autech. To se však šeredně zmýlila. Když totiž v pořadí již 3 písmeno vybrala ,,P“, bratrova okamžitá odpověď zněla: ,,pedagogika“! To už logopedku vážně dostalo. Vypsala potvrzení o tom, že má brácha sykavky, objednala další termín návštěvy a šla si uvařit kafé na uklidnění. Když jsme odcházeli, vypadala dost vystrašeně a sama nám řekla, že se za svoji praxi s tak chytrým dítětem ještě nesetkala. Každopádně po příští 2 týdny byla logopedka na nemocenské. No, kdo ví, jestli náhodou nepotřebovala vyventilovat velice inteligentní odpovědi mého bratříčka.

Vyrob si sám! - Tričko se savovou batikou

Ahoj šikulové a šikulky!

Dnes mám pro vás jeden velice zajímavý nápad na to, jak si ozdobit tričko třeba na Valentýna, pro maminku k svátku nebo jen tak pro radost :)

Budeme potřebovat:

• jednobarevné tričko (nejlépe bavlněné)
• karton
• tužku
• nůžky
• lepicí pásku
• noviny
• kousky provázku (pouze z přírodních materiálů!)
• misku
• savo
• gumové rukavice (nejsou nutné, ale pokud jste náchylní nebo máte nějaké odřeninky či záděry, myslete na to, že pracujete s chemikálií)

Postup:

Krok 1

Tričko si rozprostřeme na rovnou podložku a dovnitř si dáme vrstvu novin, aby se savo neprosáklo na druhou stranu (záda) trička.

Krok 2

Na karton si načrtneme srdíčko a poté jej vystřihneme.

Krok 3

Šablonu srdíčka si umístíme na tričko a po okraji přilepíme lepicí páskou.

Krok 4

Do misky si nalijeme savo, do kterého namočíme provázky.

Krok 5

Provázky nasáklé savem rozmístíme přes šablonu na tričko.

Krok 6

Až se nám bude zdát šablona dostatečně zaplněná provázky, nechápe tričko i s provázky a šablonou schnout.

Krok 7

Jakmile tričko bude suché, sejměte z něj šablonu a opatrně odstraňte i provázky.

Tričko je hotové, ale pro jistotu doporučuji jej před prvním nošením řádně přeprat.

Tip! 
Srdíčko můžete jako jsem to udělala já obtáhnout černou barvou na textil, aby se více zvýraznil ten tvar toho srdíčka.

Prosím o dodržování autorských práv !!!

Pokud chcete fotky či text někam kopírovat dovolte se autora (tím myslím samozřejmě sebe) a u zkopírovaného uveďte citaci, také bych byla ráda, kdyby jste mi o tom dali vědět, kde se mé příspěvky nachází !!!

Doufám, že se vám návod líbil a jedno takové krásné tričko si do svého šatníku taky vytvoříte ;)

                   vaše Lenka

Můj bráška - Malý Einstein s ADHD - Kapitola 1.

Pískající bratr

Když jsem byla malá, snila jsem o tom, že jednou budu slavná herečka, ale cesta ke slávě je dlouhá, což ovšem neplatí pro mého bratra, který se zapsal do historie hned několika obchodů a prodavačů jako záhadné pískající dítě. Abych byla konkrétní, on pískat neuměl, byly mu totiž sotva 3 roky. Pískaly za něj brány za pokladnami, které jsou tam kvůli případným zlodějům. Ne abyste si mysleli, že můj bratr kradl! Ne to opravdu ne, ale i tak pískaly brány v každém obchodu, do kterého vkročil. Bylo to otravné v každém obchodě vysvětlovat prodavačům, že nic neukradl a vysvléct ho ze zimní kombinézy i svetru. V jednom obchodě byla však velmi důkladná ochranka, která nás s vysvětlením, že se nám tohle nedopatření stalo již v několika obchodech předtím, pustit nechtěla. Nejprve jsme bratrovi sundali čepici, poté následovala kombinéza, svetr a nakonec i boty. Když sekuriťák prošel branou s bratrovými týden novými zimními koženými kozačkami, byli jsme, jak se lidově říká, doma. Brána se rozezněla pištivým zvukem a začala červeně blikat. Sekuriťák vrazil bratrovy boty taťkovi do ruky se slovy, že nám tam při nákupu nechali čip a jakmile domluvil, okamžitě zmizel. Tatíček (jak bratr taťkovi říká) vůbec nechápal, oč jde, ale asi po 15 vteřinách, co tam tak stál s botami v ruce, se probral ze štronza. Prošel branou s pravou botou, a nic. Poté prošel branou s levou botou a brána začala nečekaně pištět nám již tak známým tónem. Taťka vytáhl svůj kapesní švýcarský nůž, který vždy nosí sebou v ledvince, a začal botu rozebírat. Vytáhl z boty vložku, poté ještě druhou a najednou ho viděl, byl tam, ten hloupý malý čip, který rozezněl každou kontrolní bránu, který z mého bratra udělal malou celebritu a z mého otce vše známého lupiče.

Můj bráška - Malý Einstein s ADHD - Předmluva

Úvod

Můj brácha byl od malička zázračné dítě. Vždy lidi bavil svými chytrými řečmi nebo úplně hloupými vystoupeními a já, jako správná sestra jsem se k němu vždy přidala. Myslím, že každá holčička si ráda hraje na maminku, a díky mému bráškovi jsem si toho užila až moc, zvláště díky jeho ADHD, tupozrakosti či díky problémům ve škole spojených hlavně s dyslexií, dysgrafií a dyspraxií. I když sem tam říkám, že ho nesnáším a jsem na něj naštvaná, je to jen chvilková nálada, která zase přejde, vždyť, co by to bylo za život bez něj? Bez mého malého brášky?

A proto tato kniha, která je napsána podle skutečných událostí je věnována právě jemu.

Nové věci, psaní a povídky

Ahoj všichni!

Již nějakou dobu píšu knížku povídek nesoucí název ,,Můj bráška - malý Einstein s ADHD", ale až do teď jsem neměla odvahu povídky někde prezentovat. Dokopala mě k tomu až moje paní vychovatelka na internátu, která letos rozjela nový projekt ,,autorské čtení", kde studenti, kteří mají odvahu mohou veřejně číst své práce pro ostatní studenty, které to zajímá. Jak se říká, nechala jsem se taky k jednomu takovému autorskému čtení ukecat a doufám, že se povede a povídky se budou líbit. Abyste však vy, moji věrní čtenáři mého blogu, nebyli nijak ochuzeni o možnost také slyšet moje povídky, rozhodla jsem se, že jich sem pár postupně zveřejním a uvidím, jaké na ně budou reakce. Pište klidně po pravdě, co si o nich myslíte, ať vím, co vše ještě musím zlepšovat, avšak pamatujte na to, že jsem pouze laik, takový spisovatel amatér, který teprve začíná. Předem vám všem děkuji za pozornost, a doufám, že se vám povídky budou líbit ;)

             vaše Lenka