Můj bráška - Malý Einstein s ADHD - Kapitola 2.

Logopedické hrátky

Už jako malé dítko, které sotva chodilo, byl můj bratr strašně ukecaný a pořád něco žvatlal. Zajímavé na jeho žvatlání byl fakt, že mu nikdo nerozuměl, nikdo, až na mě! Vždy, když bratr někomu něco vysvětlovat, dotyčná oběť došla za mnou a ptala se, co že to vlastně říkal. Ještě dnes mám uloženo video, na kterém můj malý bráška ještě v plence skáče salta z postýlky a křičí u toho: ,,Ti, ďa, jeďa, ďoby! Ejika, ti, ďa, jeďa...“ Pokud by snad někdo této řeči nerozuměl, tak bratr říkal přesně tohle: ,,Tři dva, jedna, dobrý! Říkám tři, dva, jedna...“ Pro další představu, slovo ,,nevím“ znělo asi takto: ,,nějím“ a slovo ,,řacha“, které u jeho výstupu častokrát použil, znělo jako: ,,jacha“. Zkrátka už od malička jeho řeči nikdo nerozuměl. Když pak začal chodit do 1. třídy základní školy, bylo nám oznámeno, že bratrovi nikdo nerozumí, a že by měl začít chodit k logopedovi. Jelikož i rodina byla pro, jelikož bratrovi nerozuměla ani slovo, rozhodli jsme se, že bratra k té paní logopedce přihlásíme. To, že je můj bráška malý Einstein, jsem věděla už dávno, ale ostatní z něj byli na větvi. Už ve 4 letech uměl malou násobilku a jeho slovník byl velice bohatý. Nenapadlo mě však, že jsem měla před naším malým fiškusem logopedku upozornit. První hodina probíhala celkem v klidu. Bratr spolupracoval, ale když došlo na pojmenování obrázků podle prvního napsaného písmena, bylo zle. Bratr chvíli přemýšlel a poté se otočil na mamku se slovy: ,,Mami, já vím, že je to jelen, ale když je tam S mám říct selen?“. Logopedka vybuchla smíchy, správná odpověď totiž neměl být chemický prvek z periodické tabulky, nýbrž srnec. Po chvíli, když se logopedka uklidnila, následovalo další cvičení, které logopedka do svého repertoáru už asi nikdy nezařadí. Bylo to takové cvičení, při kterém bylo za úkol říct první slovo nadané písmeno, které logopedka řekne. Na písmeno ,,A“, bratra samozřejmě nenapadlo nic jiného než auto. Když se ale zeptala na písmeno ,,H“, bratr v mžiku vykřikl hever. Logopedka se zarazila a pak řekla, že je asi někdo z rodiny mechanik, že na každé písmeno určitě vymyslí něco o autech. To se však šeredně zmýlila. Když totiž v pořadí již 3 písmeno vybrala ,,P“, bratrova okamžitá odpověď zněla: ,,pedagogika“! To už logopedku vážně dostalo. Vypsala potvrzení o tom, že má brácha sykavky, objednala další termín návštěvy a šla si uvařit kafé na uklidnění. Když jsme odcházeli, vypadala dost vystrašeně a sama nám řekla, že se za svoji praxi s tak chytrým dítětem ještě nesetkala. Každopádně po příští 2 týdny byla logopedka na nemocenské. No, kdo ví, jestli náhodou nepotřebovala vyventilovat velice inteligentní odpovědi mého bratříčka.