Logopedické hrátky
Už jako malé dítko, které sotva chodilo, byl můj bratr
strašně ukecaný a pořád něco žvatlal. Zajímavé na jeho žvatlání byl fakt, že mu
nikdo nerozuměl, nikdo, až na mě! Vždy, když bratr někomu něco vysvětlovat,
dotyčná oběť došla za mnou a ptala se, co že to vlastně říkal. Ještě dnes mám
uloženo video, na kterém můj malý bráška ještě v plence skáče salta
z postýlky a křičí u toho: ,,Ti, ďa, jeďa, ďoby! Ejika, ti, ďa, jeďa...“
Pokud by snad někdo této řeči nerozuměl, tak bratr říkal přesně tohle: ,,Tři
dva, jedna, dobrý! Říkám tři, dva, jedna...“ Pro další představu, slovo
,,nevím“ znělo asi takto: ,,nějím“ a slovo ,,řacha“, které u jeho výstupu
častokrát použil, znělo jako: ,,jacha“. Zkrátka už od malička jeho řeči nikdo
nerozuměl. Když pak začal chodit do 1. třídy základní školy, bylo nám oznámeno,
že bratrovi nikdo nerozumí, a že by měl začít chodit k logopedovi. Jelikož
i rodina byla pro, jelikož bratrovi nerozuměla ani slovo, rozhodli jsme se, že
bratra k té paní logopedce přihlásíme. To, že je můj bráška malý Einstein,
jsem věděla už dávno, ale ostatní z něj byli na větvi. Už ve 4 letech uměl
malou násobilku a jeho slovník byl velice bohatý. Nenapadlo mě však, že jsem
měla před naším malým fiškusem logopedku upozornit. První hodina probíhala
celkem v klidu. Bratr spolupracoval, ale když došlo na pojmenování obrázků
podle prvního napsaného písmena, bylo zle. Bratr chvíli přemýšlel a poté se
otočil na mamku se slovy: ,,Mami, já vím, že je to jelen, ale když je tam
S mám říct selen?“. Logopedka vybuchla smíchy, správná odpověď totiž neměl
být chemický prvek z periodické tabulky, nýbrž srnec. Po chvíli, když se
logopedka uklidnila, následovalo další cvičení, které logopedka do svého
repertoáru už asi nikdy nezařadí. Bylo to takové cvičení, při kterém bylo za
úkol říct první slovo nadané písmeno, které logopedka řekne. Na písmeno ,,A“,
bratra samozřejmě nenapadlo nic jiného než auto. Když se ale zeptala na písmeno
,,H“, bratr v mžiku vykřikl hever. Logopedka se zarazila a pak řekla, že
je asi někdo z rodiny mechanik, že na každé písmeno určitě vymyslí něco o
autech. To se však šeredně zmýlila. Když totiž v pořadí již 3 písmeno
vybrala ,,P“, bratrova okamžitá odpověď zněla: ,,pedagogika“! To už logopedku
vážně dostalo. Vypsala potvrzení o tom, že má brácha sykavky, objednala další
termín návštěvy a šla si uvařit kafé na uklidnění. Když jsme odcházeli,
vypadala dost vystrašeně a sama nám řekla, že se za svoji praxi s tak
chytrým dítětem ještě nesetkala. Každopádně po příští 2 týdny byla logopedka na
nemocenské. No, kdo ví, jestli náhodou nepotřebovala vyventilovat velice
inteligentní odpovědi mého bratříčka.
Žádné komentáře:
Okomentovat