Vánoční tradice

Ahojky všichni!

Na období Vánoc je krásné to, že jsou všichni nějak přívětivější a rodina se snaží vytvořit co nejkrásnější pohodovou atmosféru. Každá rodina napříč celou naší republikou dodržuje alespoň nějakou tu tradici, kterou desítky let před námi dodržovaly i naše praprapra...babičky. Vánočních tradic jako takových je jen v naší republice stovky, protože "Jiný kraj, jiný mrav!", no co si budeme povídat. U nás se od sebe tradice neliší jen krajově, ale i regionálně, a jelikož moji rodiče nejsou ze stejného regionu a já jsem člověk, který si na tradicích velmi potrpí, přináším Vám seznam tradic, které já osobně o Vánocích dodržuji. Třeba Vás nějaká stará tradice natolik zaujme, že ji začnete dodržovat také.

Tady máte přesný soupis toho, co mi o Vánocích v mém harmonogramu prostě nesmí chybět:

1. Zdobení stromečku
My vždy zdobíme stromeček 24. prosince ráno. už se stalo takovou tradicí, že nám to zabere naprosto celé dopoledne (většinou proto, že zjistíme, že žárovky nesvítí, protože některá z nich je vypálená). Stromeček nezdobíme podle určitých barevných trendů, ale tak, aby byl symbolem hojnosti, tudíž na našem stromečku najdete skleněné baňky všech různých barev, tvarů i velikostí, plastové skládací vločky (ozdoby ještě z doby minulého režimu), elektrické žárovičky, svíčky, stříbrné řetězy, čokoládové bonbóny a další ozdoby 😅.

2. Pečení a zdobení perníčků
Jediná věc, která se nemůže odehrávat až 24. 12., ale odehrává se většinou týden, maximálně 2 dřív. Mojí velmi oblíbenou vánoční tradicí je pečení perníkových skřítků. Mám nakoupených asi okolo 10 různě velkých a různě tvarovaných vykrajovátek pěticípých hvězdiček, které po upečená vždy zdobím jako skřítky. Tito skřítečci se u mě doma ovšem neohřejí moc dlouho, protože vždy putují do škol a školek za dětmi i pedagogickým sborem 😊. Každoročně upeču a nazdobím okolo stovky skřítků různých velikostí a každoročně mám poct, že i když jsem jich udělala víc než v loňském roce, tak je jich stejně málo 😄.

3. Výroba ozdob a dárečků
To bych rozhodně nebyla já, abych něco netvořila. Pokud Vás zajímá moje zimní/vánoční tvoření, pak rozhodně projeďte články tady u mě na blogu a můžu Vám jen doporučit sledovat mě na instagramu, kam dávám fotky všeho, co jsem právě dělala 😉😅

4. Psaní dopisů
Každý rok píšu dopisy babičce, tetičce, kamarádům, dětem,... Každý rok se také snažím udělat nějaké to vlastnoruční přáníčko, protože přece jen, ručně vyrobené má jiný vnitřní smysl, než koupené přání nebo poslaný email. Jaké jsem dělala letos se můžete dočíst v článku zde.

5. Balení dárků
Poslední dobou balím do obyč balícího papíru, obvážu přírodním provázkem z lýka nebo juty, na který přivážu jmenovku (kousek papíru - ten tvrdší co bývá uprostřed role papíru, taková malá recyklace 😄) a přidám nějakou přírodninu - větvičku neopadavého jehličnanu, svitek skořice, plátek citronu či pomeranče nebo hvězdičky z nasušené kůry citrusů.

6. Štědrovečerní tabule - oplatky, talíř pro smrtku, kyselica
Celý život žiji na Hané, avšak můj otec pochází ze Slovácka, a tak mám naučených i pár tradic odtud. Jsme rodina, která nemá kapra, ale řízky nebo lososa s bramborovým salátem (ryby jí jen taťka a já). Na stole nám vždy uprostřed leží jeden talířek navíc, který je určený pro Smrtku. Na tento talířek se musí z každého jídla něco odevzdat jako dar Smrtce, aby jsme si pojistili, že si pro nás jen tak nepřijde, a aby byla posilněna na to, odnést si toho, koho opravdu má. Po jídle si dáme ještě oplatek potřený medem (ne, nemám to ráda, ale tradice je tradice 😝 jsou to takové ty speciální tenké plátky se znaky svíček a křížků) a každý si rozkrojí své jablko, aby našel hvězdičku. Při večeři nám vždy uprostřed stolu hned vedle talíře pro smrtku hoří svíčka pro zesnulé. Jelikož jsme vždycky tak přecpaní, že se nemůžeme ani pohnout, přichází na řadu pouštění lodiček a potom už jen zacinkání zvonečku 😊. O dva dny později vždy jezdíme k babičce, kde na nás čeká 2. štědrovečerní hostina, tentokrát pravá slovácká kyselice (my říkáme kyselica), což je kysané zelí uvařené se sušeným ovocem (babička většinou dává švestky), houbami, uzeným masem a vším co si kdo přidá. Každý má svůj domácí recept na kyselici, který se předává po generace. upřímně jsem ji jako malá nesnášela, protože mi to přišlo jako nehorázná žblechta typu dej do kastrólu co najdeš, ale jakmile jsem pochopila význam toho, že to opravdu má být bohaté, vznešené, slavnostní jídlo chudých lidí alias co dům dal, a jakmile jsem si uvědomila, že vše, co v tom je, je vlastně dobré a mám to ráda (teda až na sušené ovoce, ty švestky fakt nemusím, mám ráda sušené ovoce, které si suším sama a jím ho jen tak 😅), tak jsem si kyselici zamilovala a každoročně se těším, až mi ji babička přichystá. A ano, po kyselici opět následuje oplatek s tunou medu 😝...

7. Zpívání koled
Něco co miluje můj bratr, zpěv! Po večeři se vždy odebereme do obývacího pokoje, kde leží pod stromečkem dárky. Dárky však nejsou zadarmo, vždy je potřeba nejprve zazpívat několik koled ať už s doprovodem (většinou flétna a rolničky, dnes už i klavír či kalimba) či bez 😉.


Většinou chodíme i na tzv. trubače, což jsou páni, kteří se svými žesťovými nástroji vyšplhají na radnici našeho města a tam troubí směrem na náměstí všechny možné vánoční koledy, které Vás jen napadnou. Je tam vždy velmi příjemná atmosféra a můžete si veřejně zazpívat s ostatními obyvateli města při hrníčku svařáku, grogu a podobných teplých nápojů 😊.
Jo a pak máme s bráchou takovou ulítlou tradici vyjít vždy na Štědrý den ven jít si zapálit prskavky a hrát si s bublifukem 😂😅.

A co Vaše vánoční tradice?
Vaše Lenka 💙