Vyrob si sám! - Tričko se savovou batikou

Ahoj šikulové a šikulky!

Dnes mám pro vás jeden velice zajímavý nápad na to, jak si ozdobit tričko třeba na Valentýna, pro maminku k svátku nebo jen tak pro radost :)

Budeme potřebovat:

• jednobarevné tričko (nejlépe bavlněné)
• karton
• tužku
• nůžky
• lepicí pásku
• noviny
• kousky provázku (pouze z přírodních materiálů!)
• misku
• savo
• gumové rukavice (nejsou nutné, ale pokud jste náchylní nebo máte nějaké odřeninky či záděry, myslete na to, že pracujete s chemikálií)

Postup:

Krok 1

Tričko si rozprostřeme na rovnou podložku a dovnitř si dáme vrstvu novin, aby se savo neprosáklo na druhou stranu (záda) trička.

Krok 2

Na karton si načrtneme srdíčko a poté jej vystřihneme.

Krok 3

Šablonu srdíčka si umístíme na tričko a po okraji přilepíme lepicí páskou.

Krok 4

Do misky si nalijeme savo, do kterého namočíme provázky.

Krok 5

Provázky nasáklé savem rozmístíme přes šablonu na tričko.

Krok 6

Až se nám bude zdát šablona dostatečně zaplněná provázky, nechápe tričko i s provázky a šablonou schnout.

Krok 7

Jakmile tričko bude suché, sejměte z něj šablonu a opatrně odstraňte i provázky.

Tričko je hotové, ale pro jistotu doporučuji jej před prvním nošením řádně přeprat.

Tip! 
Srdíčko můžete jako jsem to udělala já obtáhnout černou barvou na textil, aby se více zvýraznil ten tvar toho srdíčka.

Prosím o dodržování autorských práv !!!

Pokud chcete fotky či text někam kopírovat dovolte se autora (tím myslím samozřejmě sebe) a u zkopírovaného uveďte citaci, také bych byla ráda, kdyby jste mi o tom dali vědět, kde se mé příspěvky nachází !!!

Doufám, že se vám návod líbil a jedno takové krásné tričko si do svého šatníku taky vytvoříte ;)

                   vaše Lenka

Můj bráška - Malý Einstein s ADHD - Kapitola 1.

Pískající bratr

Když jsem byla malá, snila jsem o tom, že jednou budu slavná herečka, ale cesta ke slávě je dlouhá, což ovšem neplatí pro mého bratra, který se zapsal do historie hned několika obchodů a prodavačů jako záhadné pískající dítě. Abych byla konkrétní, on pískat neuměl, byly mu totiž sotva 3 roky. Pískaly za něj brány za pokladnami, které jsou tam kvůli případným zlodějům. Ne abyste si mysleli, že můj bratr kradl! Ne to opravdu ne, ale i tak pískaly brány v každém obchodu, do kterého vkročil. Bylo to otravné v každém obchodě vysvětlovat prodavačům, že nic neukradl a vysvléct ho ze zimní kombinézy i svetru. V jednom obchodě byla však velmi důkladná ochranka, která nás s vysvětlením, že se nám tohle nedopatření stalo již v několika obchodech předtím, pustit nechtěla. Nejprve jsme bratrovi sundali čepici, poté následovala kombinéza, svetr a nakonec i boty. Když sekuriťák prošel branou s bratrovými týden novými zimními koženými kozačkami, byli jsme, jak se lidově říká, doma. Brána se rozezněla pištivým zvukem a začala červeně blikat. Sekuriťák vrazil bratrovy boty taťkovi do ruky se slovy, že nám tam při nákupu nechali čip a jakmile domluvil, okamžitě zmizel. Tatíček (jak bratr taťkovi říká) vůbec nechápal, oč jde, ale asi po 15 vteřinách, co tam tak stál s botami v ruce, se probral ze štronza. Prošel branou s pravou botou, a nic. Poté prošel branou s levou botou a brána začala nečekaně pištět nám již tak známým tónem. Taťka vytáhl svůj kapesní švýcarský nůž, který vždy nosí sebou v ledvince, a začal botu rozebírat. Vytáhl z boty vložku, poté ještě druhou a najednou ho viděl, byl tam, ten hloupý malý čip, který rozezněl každou kontrolní bránu, který z mého bratra udělal malou celebritu a z mého otce vše známého lupiče.