Můj bráška - Malý Einstein s ADHD - Kapitola 6.

Mlha kam se podíváš

Bylo škaredě, právě po dešti a kam se člověk podíval, byla hustá bílá mlha. Ale i když bylo takto škaredě, musela jsem jít nakoupit. Sotva jsem se oblékla a řekla, že jdu nakupovat, stál u mě bratr s tím, ať počkám, že půjde se mnou. Počkala jsem tedy a za chvíli jsme se společně vydali na cestu do 2 kilometry vzdáleného nákupního cesta. Po cestě jsme se trochu zdrželi krmením kačen v řece a nesmyslným hledáním čtyřlístků. Když jsme došli k obchodu, začalo zapadat slunce, a tak jsem řekla, že si budeme muset pospíšit. Nakoupeno jsme měli celkem rychle, ale při odchodu z obchodu uviděl bratr automat na kafe, a hned začal otravovat s tím, že je venku zima, že by si dal horkou čokoládu. Nemělo cenu odporovat, protože bratr by vyváděl takové scény, že bych mu ji nakonec stejně musela koupit, tudíž jsem mu dala dvaceti korunu se slovy ať si ji rychle koupí, že už musíme jít, jelikož je venku už tma. Bratr si tedy koupil velký kelímek horké čokolády a spokojeně vyšel z obchodu. S přibývající tmou byla čím dál tím větší zima, a tudíž čím dál tím více mlha houstla. Asi na půli cesty domů byla mlha už tak hustá, že jsem neviděla ani 20 metrů před sebe a jak na potvoru se začal bratr loudat, protože upíjel ze svojí horké čokolády. Celou cestu jsem tedy pokřikovala po bratrovi, ať si pohne, že si čokoládu vypije doma, že je mi zima, ale s bratrem to stejně ani nehnulo, dál si upíjel svoji čokoládu. Když jsem pomocí mého nefunkčního poháněcího systému došla až na přechod pro chodce, který je asi 30 metrů od našeho paneláku, otočila jsem se za sebe a začala řvát po bratrovi, kde je, ať si pohne, že už nevidím ani na krok. Jenže jediné odpovědi, které se mi dostalo, bylo bratrovo naštvané řvaní: ,,Děláš si ze mě srandu? Ty že nic nevidíš? Co mám jako říkat já?“ V tom se z mlhy vynořila malá postava, která měla ruce před sebou a chodila, jakoby právě hrála hru na slepou bábu. Když však ta postava přišla blíž, neudržela jsem se a začala se z plných plic smát. Ta malá postava totiž byl můj malý bratr, který měl úplně zamlžená skla svých brýlí po tom, co foukl do kelímku své horké čokolády. Měli byste vidět jeho překvapený výraz, když jsem mu sundala brýle a on zjistil, že mlha opravdu není až tak hustá, aby si neviděl ani na vlastní špičku nosu.

Vyrábíme! - Upcyklovaná kabelka/psaníčko

Ahoj šikulové a šikulky!

Tak jsem si řekla, že něco vyrobím ze starých roztrhaných riflí a tak nějak mě napadlo si vyrobit tuto malou kabelku přes rameno.

Budete potřebovat:

• staré rifle (nebo jiný kus látky)
• plastová krabička od VHS
• tavná lepící pistole
• nůžky
• krejčovská křída
• staré pásky (lze nahradit kusem látky či stužkou a přeskou)
• nějakou ozdobu ;)

Postup:

Krok 1

Nohavici riflí rozstřihněte podél vnějšího švu.

Krok 2

Na zadní stranu riflí přiložte krabičku a obkreslete si její tvar.

Krok 3

Tvar krabičky z riflí vystřihněte.

Krok 4

Z krabičky odstraňte vrchní fólii.

Krok 5
Pomocí tavné lepicí pistole polepte krabičku látkou. Přebytky látky, které budou trčet ostříhejte.

Krok 6
Krabičku omotejte páskem (nebo látkou či stužkou) a zjistěte si, jaký kus vám na zapnutí bude stačit.

Krok 7
Pásek kousek pod přeskou zalepte a také zalepte kus od konce druhé strany.

Krok 8
Po stranách krabičky přilepte druhý pásek, který bude sloužit jako poutko přes rameno.

Krok 9
Aby nebyla kabelka tak holá, můžete si ji jakkoliv dozdobit. Já na ni vytvořila z riflí a knoflíku kytičku :)

Kabelka je jen na nejnutnější drobnosti a vhodná je i pro malé parádnice ;)

Ještě ukázka toho, jak vypadá kabelka zezadu ;)

Prosím o dodržování autorských práv !!!Pokud chcete fotky či text někam kopírovat dovolte se autora (tím myslím samozřejmě sebe) a u zkopírovaného uveďte citaci, také bych byla ráda, kdyby jste mi o tom dali vědět, kde se mé příspěvky nachází !!!

Přeji příjemné tvoření ;)
                  vaše Lenka