Minulý týden v neděli jsme se ještě s taťkou a s bráškou vydali na zimní procházku z vrchního můstku Macochy k Punkevním jeskynním. Bylo zrovna čerstvě nasněženo a padala hustší mlha, ale i tak jsme potkali spoustu lidí.
Z vrchního můstku šlo krásně vidět dolů, i když trochu zamlženě. Na spodním můstku někdo byl i se dvěma zlatými retrívry. Vydali jsme se po schodech dolů, směrem k dolnímu můstku, ale na rozcestí jme nepokračovali vpravo po dalších schodech dál, nýbrž vlevo, kde byla neupravená lesní cesta. Musím konstatovat, že jsem už tady nebrala tento výlet jako šťastný nápad, protože jsem měla jen podzimní kozačky, které mají rovnou podrážku. Bratr s taťkou si to náramně užívali, našli si nějaké větve jako čagany a stále byli asi 8 metrů přede mnou, protože oba měli boty s protiskluzovou podrážkou. Já se zuby nehty přidržovala zábradlí, které bylo tak zničené, že na některých místech chybělo úplně. Po velmi namáhavém sestupu dolů jsem měla špinavé oba rukávy bundy (z toho jak jsem se přidržovala zábradlí) a také úplně promočené rukavice, ale sklidila jsem úspěch, protože jsem ani jednou nespadle, na rozdíl od mého posměšného bratříka, který se smál tak dlouho, až 3x zakopl o kořeny stromu, tady opravdu platilo pravidlo, že kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe. Dole už to bylo v pohodě, po cestě, která také klouzala a byla celá zasněžená jsme došli až ke vchodu do Punkevních jeskynní. Koukali jsme, protože jsme tu dlouho nebyli a za tu dobu se tu děli velké rekonstrukce. Když už jsme si uvědomili, že se začíná stmívat, pádili jsme rychlým krokem zpátky do kopce a rovnou na parkoviště. Cesta zpět už šla mnohem lépe, stihli jsme se totiž nahoru vyškrábat asi za 15 minut, takže jsme na parkoviště došli celí upocení, ale za to včas. Nasedali jsme do auta a zároveň ještě s jedním autem jsme odjížděli jako poslední z parkoviště. Sotva jsme odjeli, setmělo se úplně a padla velmi hustá mlha.Výlet byl moc pěkný, nečekala bych, že v takovémto počasí potkáme na Macoše tolik lidí na procházce. Když jsme dojeli bylo na parkovišti kolem 20 aut. Jak jsem říkala už mnohokrát, jde vidět, že kdo miluje přírodu a turistiku, může si vyjít za jakéhokoliv počasí, v jakoukoliv roční dobu a v jakoukoliv hodinu, protože příroda je kouzelným místem kdykoliv.
Výletům zdar!
vaše Lenka
