11/27/2017

OSOBNÍČEK - Jak jsem se stala lektorkou zájmového kroužku pro děti

Ahojky všichni!

 Jak jsem již nakousla v předešlém článku, začala jsem učit zájmový kroužek keramiky pro děti v MŠ a ZŠ (původně je kroužek určený jen pro jednu skupinu, ale jelikož učím na vesnici, kde je relativně málo dětí, tak mám obě věkové skupiny smíchané, ale k tomu se ještě dostanu). No a jak jsem se k tomu dostala, co mě k tomu vedlo a jak vypadá práce s dětmi vám právě teď povím.

lístečky, ježečci, sněhuláčci,..
Jak jsem již psala v minulém článku (kdo nečetl, odkaz zde) chyběl mi kontakt s dětmi a tak jsem po dlouhém pátrání a přemýšlení, jak to zařídit narazila na inzerát, že bych se mohla stát lektorkou zájmového kroužku. Na nic jsem dlouho nečekala, na inzerát jsem odepsala, během dne mi došel email, dohodli jsme si schůzku a už jsem seděla v kanceláři. (Nesmím zapomenout říct, že jsem si o organizaci, která všechny kroužky zajišťuje nejprve něco zjišťovala)
Adventní svícínky
Zde mě mimo pohovoru čekal i průzkumný dotazník, kdy jsem dostala do ruky dlouhý seznam kroužků pro děti v MŠ a druhý seznam s kroužky pro děti v ZŠ. Měla jsem za úkol zakřížkovat všechny kroužky, které bych chtěla jako budoucí lektor učit (vybíráte podle vašich zájmů a podle toho, co už umíte). Já si vybrala kroužků celkem dost, ale vše se většinou motalo kolem výtvarné výchovy (jak jinak že? 😁), takže není divu, že jako přednostní kroužek jsem si vybrala "tvořivé dílničky pro děti v MŠ". Po asi hodinovém pohovoru spojeném s vyplňováním dotazníku a kontaktních údajů jsem však z kanceláře odcházela s tím, že ze mě bude něco, co jsem v životě nedělala a ani mě k tomu nikdy nic netáhlo, a to keramička! Moje koordinátorka se totiž při zjištění, že jsem výtvarnice úplně rozzářila radostní a málem skákala kilometr vysoko, protože ji nutně scházela nějaká výtvarná duše na keramiku v nějaké dědince úplně mimo městkou civilizaci. (Ano, až doma jsem zjistila, že je škola kde mám učit 20 kilometrů od Brna)
Čertovské zvonečky
Musím říct, že z počátku jsem z toho vůbec nadšená nebyla a měla jsem chuť to zrušit, ale jelikož si před sebe stále stavím nové a nové výzvy, rozhodla jsem se čelit i této a tak jsem si vyřídila všechny potřebné papíry (potvrzení lékaře a výpis trestního rejstříku) a po druhém setkání se v pracovně hlavní koordinátorky jsem podepsala smlouvu, vyzvedla si všechny důležité podklady pro moji práci (konkrétně: knihu metodiky, kde jsou nafoceny výrobky i s postupy-ještě se k této metodice dostanu, docházkový list, list na zapisování variabilních symbolů dětí pro placení kroužku převodem na účet, přihlášky do kroužku, záznamové papíry, kde co 14 dní zapisuji co jsme dělali a vyvěšuji to ve škole na nástěnku, nějaké povídání o psychice dítěte, desatero lektora, a pár dalších méně podstatných věcí).
Sněhuláčci

14 dní před zahájením kroužku jsem se zúčastnila "školení". Dojeli jsme (ještě s ostatními lektorkami keramiky - možná by stálo za cenu říct, že lektorů zájmových kroužků je něco okolo 100 a keramiček je 8) do dílny naší hlavní keramičky, která se rozhodla udělat nám takové školení ohledně toho, s čím budeme s dětmi pracovat, jak máme správně postupovat, atd.. Co bylo hlavní, samy jsme si práci vyzkoušeli a co si budeme povídat, praxe je vždycky lepší než teorie!
Jo a jak jsem vám říkala o té knize metodiky, tak ta je od ní. Tato paní se totiž keramikou živí, má svoji vlastní keramickou dílnu, pořádá různé workshopy pro děti a vede i kroužky. Také nám tato paní keramička zajišťuje veškeré pomůcky a dělá nám výpaly.
Vločky
První zahajovací hodiny jsem se nesmírně bála. Zjišťovala jsem si cestu, všechny spoje jsem měla přehledně sepsané, ale co čert nechtěl, dojela jsem pozdě! "Jo, fakt parádní vizitka Lenko, první den a ty hned dojedeš pozdě!" Tak přesně tahle věta se mi honila hlavou celou dobu. Měla jsem totiž potíže s mezispojem (abyste tomu rozuměli, přímo mi tam nic nejede a tak musím přesedat). Naštěstí jsem nějak dojela (měla jsem konkrétně 6 minutové zpoždění) a i když se paní ředitelka netvářila moc šťastně, nakonec to pro mě i pro kroužek dobře dopadlo (pro kroužek, protože jsem se dozvěděla, že paní ředitelka jiný kroužek v rozčilení zrušila) a já teď každé úterý jezdím učit.
Vypáleno, namalováno
Musím se přiznat, že podle metodické příručky výrobky většinou neděláme, protože obsahuje opravdu jednoduché postavičky, které by měly děti za chvíli hotové a netuším, co bych s nimi potom dělala (jako jediná lektorka mám smíšenou věkovou skupinu - dohromady mám 10 dětí a z toho 3 jsou ze ZŠ - 8 a 11 let). Snažím se s dětmi dělat plastické věci, ale nechci dělat jen postavičky nebo zvířátka (tak jak je to v metodice), které jsou vlastně ve skutečnosti určeny jen na jednu věc a to na vystavení na poličku. Snažím se s dětmi tvořit užitečné věci, které mohou využít i jinak, ne jen na výstavku. Do dnešního dne jsem měla s dětmi 8 lekcí a během nich jsme dělali: Otisk javorového listu na zavěšení, ježečka na výstavku, adventní svícínek s andílkem, čertovský zvoneček, sněhuláčka, vločky 4v1 - lze využít jako podtácek pod hrníček, stojánek na vonné tyčinky, podložka pod čajovou svíčku, lze ji i kamkoliv zavěsit, ale rozhodně byste vymysleli i jiné uplatnění, vánoční ozdůbky na stromeček a malý vánoční stromeček.
Pomůcky
Každou hodinu si s dětmi něco povykládáme, zazpíváme si či zarecitujeme nějakou básničku (vždy mám připravenou nějakou k tématu co právě vyrábíme). Za školní pololetí máme mít 15 lekcí, přičemž ta poslední je ukázková lekce pro rodiče, kde s námi mohou rodiče celou hodinu posedět, vyrábět a ujistit se, že děti kroužek baví a má to smysl je tam posílat i nadále. Já jsem však otevřená ke spolupráci rodiny, takže již teď mi tam sem tam nějaký ten rodič zůstane a baví se při vyrábění s námi.

Musím říct, že i přes to, že mi dojíždění na kroužek a zpět zabere skoro celý den (odjíždím z Brna 13:40 a dojedu do školy 14:30, přičemž kroužek mám od 15:00-16:00, autobus mi odjíždí 16:42 a do Brna se dostanu v 17:20 - pouhé 2 minuty po tom, co mi jede vlak domů, takže domů jedu až v 18:02 a doma jsem v 19. To je zdlouhavý proces co? 😅). Ale co bych pro děti neudělala že?!

No a co říct závěrem? Snad jen to, že mě tato práce opravdu baví a dětičky mám nadevše ráda!

vaše Lenka ♥

11/26/2017

OSOBNÍČEK - Jaký mám vztah k dětem? Udržuji s nimi kontakt?

Ahojky všichni!

Poslední dobou se mě dost lidí ptá, jestli učím ve školce když jsem už dostudovala a dost lidí se diví, proč říkám že neučím, když studuji. Strašně moc lidí si totiž myslí, že se studium s prací dá lehce skloubit dohromady, to ovšem ale neplatí pokud studujete na denní formě studia, tam byste totiž čas na práci učitelky opravdu nenašli.
Dostalo se mi i spousta otázek jako třeba: "A máš vůbec ráda děti?", "A ty to s těma děckama vydržíš? Vždyť jsou nehorázně otravní!", "Já tě nechápu...Tebe to fakt baví jo?", "Cože máš vystudované? A cože to chceš dělat? To je dobrej vtip! Ale teď mi vážně řekni co chceš dělat?", atd..

Prostě a jednoduše...ANO, nadevše miluju malé děti a díky této skutečnosti jsem šla studovat na střední pedagogickou školu, kde se můj vztah k dětem ještě více prohloubil a tak jsem neváhala a šla na vysokou pedagogickou školu, abych mohla s dětmi pracovat ve více směrech.
Jelikož jsem však přes léto zjistila, že mi dlouhodobě shází kontakt s dětmi, rozhodla jsem se hledat jakoukoliv možnost, jak se mezi děti alespoň na chvíli dostat.
(Jen aby zde nedošlo k nějakým mýlkám a dohadům o tom, jestli náhodou nejsem nějaký úchyl. Má mám zkrátka takovou povahu, kdy mi dělá velmi dobře obětovat se a rozdávat se druhým. Mám zkrátka radost, těší mě to a zahřeje mě to u srdíčka, když vidím, jak se ta děcká očička rozzáří, když se něco nového dozví nebo naučí a přitom je to baví.)

No a bez dalšího napínání...Našla jsem možnost, jak pracovat s dětmi...Dětské zájmové kroužky!
Ano, ano,...stala se ze mě lektorka zájmového kroužku, konkrétně keramiky (jak se to stalo a co vše jsem musela podstoupit se dočtete v dalším článku, který vyjde již brzy...). Prozradím vám, že jsem z toho prvně nebyla moc nadšená, ale po pár týdnech cítím, že je to dobře a děti mám moc a moc ráda, jsou to šikulky!

Ještě přiznám, že jsem chtěla zkusit dobrovolničit u nemocných dětí v nemocnicích, ale to je ještě pořád v jednání a bohužel nevím jak to dopadne. Dobrovolníkem se můžete stát v mnoha odvětvích. Já osobně jsem chtěla zkusit dobrovolničit na dětské onkologii nebo dětském oddělení celkově. Ale jak říkám, víc vám k tomuto bohužel říct nemůžu, protože dohoda s nemocnicemi a s organizacemi, které toto zjišťují je opravdu zdlouhavá, což mě trošku mrzí, ale bohužel to tak je.

Tímto článkem jsem vám chtěla říct, že mám opravdu neskutečně ráda děti a udělala bych cokoliv pro to, abych s nimi mohla být. Práce s nimi mě opravdu baví a naplňuje. Važme si jich, protože jsou to neobyčejná stvoření, která nám sice sem tam přináší starosti, ale hlavně (a co je nejdůležitější) radost! Protože jen děti se umí radovat skoro z ničeho, měli bychom se to od nich znovu naučit a někdy zkusit koukat na svět dětskýma nezkaženýma očima.

Na otázky typu "Proč máš ráda děti?" vždy odpovídám takto: "¨Protože jsou jedineční a při tom tak stejní. Koukají se na svět nezkaženýma očima a (ve více jak většině případů) vám nedokáží lhát bez toho, aniž by to na nich bylo znát. Jakmile si k nim jednou získáte přístup a důvěru, budou vám plně oddáni a přinesou vám ten největší požitek štěstí, který jen lze. Děti jsou naše budoucnost, ne peníze! Žádné dítě není zlé či zkažené, všechny dokáží být v tomto ohledu stejně milé a nic mě nedokáže potěšit víc, než když za mnou dítě dojde s prosbou o pomoc, jen tak si popovídat nebo mi oznámit, co se mu na dané práci líbí. Radost v dětských očích je ten největší poklad na světě, kterého si ale bohužel nedokážeme plně vážit, proto alespoň já si ho užívám plnými doušky."

vaše Lenka ♥

11/22/2017

OSOBNÍČEK - Radovat se z maličkostí..

Ahojky!

Už asi každý, kdo mě nějakou tu dobu zná ví, že miluji přírodu a jsem bojovníkem za její ochranu.
Milovník přírody, jako jsem já, si vždycky najde nějakou chvíli, aby někam zašel a ten svůj kousek přírody si našel - třeba i ve městě!
Pokud pravidelně čtete mé články a kontrolujete mé sociální sítě (které poslední dobou zanedbávám, já vím, ale na instagram se snažím něco dávat), tak jisto jistě víte, že každý všední den dojíždím za studiem do Brna. Jsem ten typ člověka, který nevydrží sedět na jednom místě a pořád musí něco dělat a někde být, takže často o volných hodinách brouzdám uličkami Brna. Strašně miluju ty zapadlé malé uličky plné starých domů, mají totiž svůj příběh, kouzlo, půvab... Nevím proč, ale přesně tyhle věci mě dojímají. Nepotřebuju miliony, šperky, drahé oblečení ani nic podobného, jediné co potřebuji ke štěstí je ukryto v těch nejvšednějších a nejprostších věcech.
Stovky lidí projdou denně stejnou uličkou, jakou jsem procházela já dnes, jenže dnešní uspěchaná doba holt všechny ovlivňuje natolik, že nejsme schopní plně vnímat svět kolem nás a radovat se z maličkostí.
Většina lidí ráno vstává s odporem a nechutenstvím, s pocitem, že vstávají, protože musí do školy, do práce... Já kupříkladu dnes ráno vstala s pocitem, že mě čeká nový den, kdy můžu zažít něco nového, něco nového vidět, prožít,... a nedokážete si představit, moje nadšení, když jsem vyšla z domu  zjistila jsem že sněží! Spousta lidí to brala jako překážku, chodili s deštníky, stěžovali si na škaredé počasí, ale já se ptám, proč si takhle hned po ránu kazit celý den? Vždyť co je na tom tak špatného? Jako malí jsme přeci sníh milovali a vždy jsme s napětím čekali, kdy konečně začne sněžit, kdy se tedy stalo, že nám to najednou vadí?
Zkuste jednou nespěchat po cestě do práce, do školy nebo kamkoliv jinam. Zkuste pro jednou nejet hromadnou dopravou a projít se pěšky. Zkuste si alespoň jedenkrát pořádně všímat cesty, kterou byste již dávno měli důvěrně znát, možná totiž zjistíte, že vám spousta maličkostí uniká a ty maličkosti jsou většinou to nejdůležitější!

Mějte pěkný a šťastný den a hlavně si všímejte maličkostí a radujte se z nich, protože každý den, je něčím výjimečný! Každý den nám stojí za to radovat se!

s ♥ vaše Lenka

11/09/2017

Vyrábíme! - Podzimní věnec z filcu / plsti

Ahojky všichni!

Začala jsem vyrábět maličkosti k Vánocům z filcu a nějak se mi tu sešlo strašně moc různých zbytků, které i bylo líto vyhodit, no a tak nějak jsem si uvědomila, že jsem netvořila nic na podzim, takže, tady je jedna taková malá podzimní rychlovka! 😉
Pomůcky:
  • různobarevné zbytky filcu (nejlépe podzimní barvy jako oranžová, žlutá, zelená, hnědá a červená)
  • molitan nebo menší polystyrenový věnec
  • nit a jehlu (pokud použijete molitan) / drát (špendlíky) a štípací kleště (pokud použijete polystyrenový věnec)
  • nůžky
  • ozdoby na hotový věnec (mašle, stuhy, podzimní plody, atd..)
Postup:
Krok 1 (Pokud se rozhodnete pro polystyrenový věnec, tak tento krok vynechejte)
Na molitan si narýsujeme (obkreslíme) 2 kružnice tak, aby nám vznikl tvar věnce. Kružnice vystřihneme.



























Krok 2
Nyní si nachystejte kousky filcu. Měly by mít přibližně tvar čtverce.

















Krok 3
Začneme plnit věnec. Pokud budete mít molitanový věnec, navlečte si nit do jehly a kousky filcu našívejte na věnec asi s 0,5-1cm velkými mezerami (zkrátka podle toho, jak moc plný ho chcete mít a kolik filcu máte k dispozici).
Kousek vždy přeložte protilehlými cípy na půlku a poté znovu napůl, aby vám vznikl malý trojúhelník. Čtvereček pak propíchněte ve středu (v horním cípu trojúhelníku) a našijte.
Pokud máte věnec polystyrenový, čtverečky prostě jen zapichujte do věnce pomocí špendlíků nebo kousků drátu.

Krok 4
Až celý věnec zaplníte, stačí ho už jen nějak lehce dozdobit a můžete jej naaranžovat na své místo.
Byla to opravdu rychlovka ne? 😁
       vaše Lenka ♥

Prosím o dodržování autorských práv !!!Pokud chcete fotky či text někam kopírovat dovolte se autora (tím myslím samozřejmě sebe) a u zkopírovaného uveďte citaci, také bych byla ráda, kdyby jste mi o tom dali vědět, kde se mé příspěvky nachází !!!