Můj bráška - Malý Einstein s ADHD - Kapitola 6.

Mlha kam se podíváš

Bylo škaredě, právě po dešti a kam se člověk podíval, byla hustá bílá mlha. Ale i když bylo takto škaredě, musela jsem jít nakoupit. Sotva jsem se oblékla a řekla, že jdu nakupovat, stál u mě bratr s tím, ať počkám, že půjde se mnou. Počkala jsem tedy a za chvíli jsme se společně vydali na cestu do 2 kilometry vzdáleného nákupního cesta. Po cestě jsme se trochu zdrželi krmením kačen v řece a nesmyslným hledáním čtyřlístků. Když jsme došli k obchodu, začalo zapadat slunce, a tak jsem řekla, že si budeme muset pospíšit. Nakoupeno jsme měli celkem rychle, ale při odchodu z obchodu uviděl bratr automat na kafe, a hned začal otravovat s tím, že je venku zima, že by si dal horkou čokoládu. Nemělo cenu odporovat, protože bratr by vyváděl takové scény, že bych mu ji nakonec stejně musela koupit, tudíž jsem mu dala dvaceti korunu se slovy ať si ji rychle koupí, že už musíme jít, jelikož je venku už tma. Bratr si tedy koupil velký kelímek horké čokolády a spokojeně vyšel z obchodu. S přibývající tmou byla čím dál tím větší zima, a tudíž čím dál tím více mlha houstla. Asi na půli cesty domů byla mlha už tak hustá, že jsem neviděla ani 20 metrů před sebe a jak na potvoru se začal bratr loudat, protože upíjel ze svojí horké čokolády. Celou cestu jsem tedy pokřikovala po bratrovi, ať si pohne, že si čokoládu vypije doma, že je mi zima, ale s bratrem to stejně ani nehnulo, dál si upíjel svoji čokoládu. Když jsem pomocí mého nefunkčního poháněcího systému došla až na přechod pro chodce, který je asi 30 metrů od našeho paneláku, otočila jsem se za sebe a začala řvát po bratrovi, kde je, ať si pohne, že už nevidím ani na krok. Jenže jediné odpovědi, které se mi dostalo, bylo bratrovo naštvané řvaní: ,,Děláš si ze mě srandu? Ty že nic nevidíš? Co mám jako říkat já?“ V tom se z mlhy vynořila malá postava, která měla ruce před sebou a chodila, jakoby právě hrála hru na slepou bábu. Když však ta postava přišla blíž, neudržela jsem se a začala se z plných plic smát. Ta malá postava totiž byl můj malý bratr, který měl úplně zamlžená skla svých brýlí po tom, co foukl do kelímku své horké čokolády. Měli byste vidět jeho překvapený výraz, když jsem mu sundala brýle a on zjistil, že mlha opravdu není až tak hustá, aby si neviděl ani na vlastní špičku nosu.

Vyrábíme! - Upcyklovaná kabelka/psaníčko

Ahoj šikulové a šikulky!

Tak jsem si řekla, že něco vyrobím ze starých roztrhaných riflí a tak nějak mě napadlo si vyrobit tuto malou kabelku přes rameno.

Budete potřebovat:

• staré rifle (nebo jiný kus látky)
• plastová krabička od VHS
• tavná lepící pistole
• nůžky
• krejčovská křída
• staré pásky (lze nahradit kusem látky či stužkou a přeskou)
• nějakou ozdobu ;)

Postup:

Krok 1

Nohavici riflí rozstřihněte podél vnějšího švu.

Krok 2

Na zadní stranu riflí přiložte krabičku a obkreslete si její tvar.

Krok 3

Tvar krabičky z riflí vystřihněte.

Krok 4

Z krabičky odstraňte vrchní fólii.

Krok 5
Pomocí tavné lepicí pistole polepte krabičku látkou. Přebytky látky, které budou trčet ostříhejte.

Krok 6
Krabičku omotejte páskem (nebo látkou či stužkou) a zjistěte si, jaký kus vám na zapnutí bude stačit.

Krok 7
Pásek kousek pod přeskou zalepte a také zalepte kus od konce druhé strany.

Krok 8
Po stranách krabičky přilepte druhý pásek, který bude sloužit jako poutko přes rameno.

Krok 9
Aby nebyla kabelka tak holá, můžete si ji jakkoliv dozdobit. Já na ni vytvořila z riflí a knoflíku kytičku :)

Kabelka je jen na nejnutnější drobnosti a vhodná je i pro malé parádnice ;)

Ještě ukázka toho, jak vypadá kabelka zezadu ;)

Prosím o dodržování autorských práv !!!Pokud chcete fotky či text někam kopírovat dovolte se autora (tím myslím samozřejmě sebe) a u zkopírovaného uveďte citaci, také bych byla ráda, kdyby jste mi o tom dali vědět, kde se mé příspěvky nachází !!!

Přeji příjemné tvoření ;)
                  vaše Lenka

Vyrábíme pro nejmenší - Zimní čepice ze staré šály

Ahoj šikulové a šikulky!

Nebojte se, nemám úpal, vím že nám začíná léto, ale když jsem uklízela, našla jsem zbytky látek a kus staré šály. No a tak jsem si řekla, že ta šála tam leží už dlouho a že jsem z ní ještě pořád nic pěkného nevytvořila. A najednou mě to z čista jasna napadlo... bude to mimoní čepice!
Takže dnes si společně vyrobíme fešáckou čepici z kusu staré šály a zbytků látek.
Ještě než začneme, musím se přiznat, že já čepici nešila, pouze lepila tavnou lepící pistolí a čepice nádherně drží. Pokud však lepidlu nevěříte, můžete spoje sešít nití ;)

Budete potřebovat:

• žlutý kus staré šály
• zbytky látky (modrá, černá, bílá) - nejlépe filc
• nůžky
• špendlíky
• guma (ne ta na papír, ale ta, co se dává třeba do tepláků)
• svírací špendlík na navlečení gumy
• tavnou lepící pistoli (pokud budete šít tak jehlu a nit)
• fix nebo krejčovskou křídu

Postup:

Krok 1

Kus staré šály přehneme na půlku a načrtneme si na něj tvar budoucí čepice.

Krok 2

Načrtnutý tvar si sešpendlíme a vyzkoušíme, jestli nám tvar čepice sedí. Pokud ano, tak tvar vystřihneme. 

Krok 3

Polotovar čepice si obraťte vzhůru nohama a asi 2cm spodku čepice zahneme (směrem dovnitř), aby nám vznikl lem.

Krok 4

Nyní si vystřihneme ze zbytků látek požadované tvary. Z modré látky vystřihneme modrý pruh a větší kolečko, z bílé látky jedno menší kolečko a z černé malou zorničku.

Krok 5

Nyní vystřižené tvary (kolečka) slepíme k sobě. Pracujeme velmi opatrně a důkladně. Nalepené díly řádně přimáčkněte.

Krok 6
Nyní máme polotovar naší čepice připravený ke slepení. Nejprve slepíme lem. Lepte tak, aby vznikl lem s dírou uvnitř na pozdější protažení gumičky (tento lem budete potřebovat hlavně v případě, že vaše budoucí čepice nebude stejně jako ta moje pružit - není z pružného materiálu).

 

Krok 7

Nyní čepici obrátíme naruby a na přední stranu nalepíme modrý proužek, na který nalepíme slepená kolečka.

Krok 8

Čepici opět obrátíme vzhůru nohama a opatrně ji po částech začneme kolem dokola slepovat.

Krok 9

Nyní do spodního lemu navlečte gumičku a máte hotovo!

Prosím o dodržování autorských práv !!!Pokud chcete fotky či text někam kopírovat dovolte se autora (tím myslím samozřejmě sebe) a u zkopírovaného uveďte citaci, také bych byla ráda, kdyby jste mi o tom dali vědět, kde se mé příspěvky nachází !!!

Doufám, že se vám vlastnoručně vyrobená čepička bude líbit a že bude v zimě nebo dokonce i na podzim pěkně hřát ;)
                         vaše Lenka

Můj bráška - Malý Einstein s ADHD - Kapitola 5.

Lego, barvy a krágl

Brácha má rád již od malička, jako většina dětí, stavebnice LEGO. Nikdy však neměl ty velké kostky DUPLO pro malá prťata, protože jak on sám řekl, velcí borci stavěj s malýma kostkama. Rok co rok se opakuje nejen seznam přání pro Ježíška, ale i odpověď na otázky typu: ,,Co bys chtěl dostat za dárek?“ nebo ,,Budeš mít narozeniny, co bys chtěl koupit?“ a podobné otázky. Odpověď byla zatím vždy stejná ,,LEGO“ a to nejlépe ty největší a nejdražší stavebnice a vůbec nejlépe, aby měly i pohyblivé variabilní díly i s dálkovým ovladačem. Jelikož jsou mé finance značně omezené, nemám na to, abych mu koupila nějaké drahé kousky, ale i tak se mu snažím udělat radost alespoň nějakou menší krabičkou. Loni jsem dala bráchovi pod stromeček krabičku LEGO hydroplán vario 3v1, jeho reakci jsem ale vážně nečekala. Jakmile dárek rozbalil, prohlédl si krabičku ze všech stran a řekl: ,,Dobrá blbost no, zbytečně vyhozený peníze. No ale co, ta vrtula se mi bude hodit na mou loď“. Úplně jsem se zasekla a zůstala stát s pusou otevřenou dokořán. No řekněte sami, čekali byste takovou reakci od osmi letého kluka?

Když před dvěma lety vyběhl nový film LEGO movie, bylo jasno, jak sám řekl: ,,Musí na to jít do kina, i kdyby měl utéct z baráku a zaplatit si to ze svých těžce našetřených peněz“. Jelikož se film dostal do kin v únoru a on má čistě náhodou na konci února jeden ze svých svátků, řekla jsem si, že mu udělám radost a vezmu ho do kina. Nebyla jsem si úplně jistá, jestli svého rozhodnutí nebudu po sléze silně litovat, ale risk je zisk, teda, alespoň se to tak říká. V kině bylo narváno a brácha pořád skákal radostí, že uvidí LEGO movie, ale naštěstí pro mě, jakmile začaly úvodní titulky, zaplul do křesla a po celou dobu promítání filmu nehnutě a mlčky zíral na plátno. Když se na konci opět rozsvítila světla, bratr se zaraženě zvedl, podíval se na mě a řekl, že půjdeme domů. Celou cestu nekomunikoval, byl jako tělo bez duše a já jako totální magor, který do něj pořád něco hustil. Nevěděla jsem, co si o tom mám myslet. Doma se hned ve dveřích mamka vyptávala, jak se nám to líbilo. V ten moment naštěstí bráchovi nějak otrnulo, kouknul se na ni a začal naštvaně řvát: ,,Byla to sranda, ale jenom do té doby, než ten blbec začal kráglovat. Jak může někdo tak blbě ničit LEGO?!“ Matka zůstala mlčky stát, protože tomu, co bratr právě řekl, vůbec nerozuměla. Po lopatě jsem jí vysvětlila, že ve filmu je jeden dospělý tatínek, který pomocí kráglu, neboli vteřinového lepidla, slepuje své postavené modely. Velmi jsem si oddychla, že bratra nenapadne slepovat kostky vteřiňákem tak, jak to viděl ve filmu, ale myslela jsem si, že mě odvezou pohřebákem, když ho napadlo kostky barvit Agamami, což jsou barvy ředitelné ředidlem pro modeláře, a to jen proto, že se mu nelíbila barva původních kostek. U barev však jeho nápady zdaleka neskončily. Jednou polepil kostky tetovačkami, podruhé si mezi ně napiplal plastelínu, kterou odůvodnil tím, že praví zedníci používají mezi cihly maltu, jinak by totiž ta zeď nedržela. Nejvíc mě však dorazil nápad, kdy malou pilkou kostky řezal na menší dílky a to proto, že prý nemá kostku, která by se mu do té mezery hodila. Popravdě, jsem radši, když si přidělává chybějící části pomocí papíru a izolepy, jako minule, když přidělal autu znak a rytířovi plášť se štítem.