Lego, barvy a krágl
Brácha má rád již od malička, jako většina dětí,
stavebnice LEGO. Nikdy však neměl ty velké kostky DUPLO pro malá prťata, protože
jak on sám řekl, velcí borci stavěj s malýma kostkama. Rok co rok se
opakuje nejen seznam přání pro Ježíška, ale i odpověď na otázky typu: ,,Co bys
chtěl dostat za dárek?“ nebo ,,Budeš mít narozeniny, co bys chtěl koupit?“ a
podobné otázky. Odpověď byla zatím vždy stejná ,,LEGO“ a to nejlépe ty největší
a nejdražší stavebnice a vůbec nejlépe, aby měly i pohyblivé variabilní díly i
s dálkovým ovladačem. Jelikož jsou mé finance značně omezené, nemám na to,
abych mu koupila nějaké drahé kousky, ale i tak se mu snažím udělat radost
alespoň nějakou menší krabičkou. Loni jsem dala bráchovi pod stromeček krabičku
LEGO hydroplán vario 3v1, jeho reakci jsem ale vážně nečekala. Jakmile dárek
rozbalil, prohlédl si krabičku ze všech stran a řekl: ,,Dobrá blbost no, zbytečně
vyhozený peníze. No ale co, ta vrtula se mi bude hodit na mou loď“. Úplně jsem
se zasekla a zůstala stát s pusou otevřenou dokořán. No řekněte sami,
čekali byste takovou reakci od osmi letého kluka?
Když před dvěma lety vyběhl nový film LEGO movie, bylo jasno, jak sám řekl: ,,Musí na to jít do kina, i kdyby měl utéct z baráku a zaplatit si to ze svých těžce našetřených peněz“. Jelikož se film dostal do kin v únoru a on má čistě náhodou na konci února jeden ze svých svátků, řekla jsem si, že mu udělám radost a vezmu ho do kina. Nebyla jsem si úplně jistá, jestli svého rozhodnutí nebudu po sléze silně litovat, ale risk je zisk, teda, alespoň se to tak říká. V kině bylo narváno a brácha pořád skákal radostí, že uvidí LEGO movie, ale naštěstí pro mě, jakmile začaly úvodní titulky, zaplul do křesla a po celou dobu promítání filmu nehnutě a mlčky zíral na plátno. Když se na konci opět rozsvítila světla, bratr se zaraženě zvedl, podíval se na mě a řekl, že půjdeme domů. Celou cestu nekomunikoval, byl jako tělo bez duše a já jako totální magor, který do něj pořád něco hustil. Nevěděla jsem, co si o tom mám myslet. Doma se hned ve dveřích mamka vyptávala, jak se nám to líbilo. V ten moment naštěstí bráchovi nějak otrnulo, kouknul se na ni a začal naštvaně řvát: ,,Byla to sranda, ale jenom do té doby, než ten blbec začal kráglovat. Jak může někdo tak blbě ničit LEGO?!“ Matka zůstala mlčky stát, protože tomu, co bratr právě řekl, vůbec nerozuměla. Po lopatě jsem jí vysvětlila, že ve filmu je jeden dospělý tatínek, který pomocí kráglu, neboli vteřinového lepidla, slepuje své postavené modely. Velmi jsem si oddychla, že bratra nenapadne slepovat kostky vteřiňákem tak, jak to viděl ve filmu, ale myslela jsem si, že mě odvezou pohřebákem, když ho napadlo kostky barvit Agamami, což jsou barvy ředitelné ředidlem pro modeláře, a to jen proto, že se mu nelíbila barva původních kostek. U barev však jeho nápady zdaleka neskončily. Jednou polepil kostky tetovačkami, podruhé si mezi ně napiplal plastelínu, kterou odůvodnil tím, že praví zedníci používají mezi cihly maltu, jinak by totiž ta zeď nedržela. Nejvíc mě však dorazil nápad, kdy malou pilkou kostky řezal na menší dílky a to proto, že prý nemá kostku, která by se mu do té mezery hodila. Popravdě, jsem radši, když si přidělává chybějící části pomocí papíru a izolepy, jako minule, když přidělal autu znak a rytířovi plášť se štítem.
Žádné komentáře:
Okomentovat