Ahojky,
tak jsem se právě vrátila z jednodenního výletu do Veselí nad Moravou, kde se nachází byt mé babičky. Jelikož jsou v psychiatrické léčebně povolené dovolenky a jelikož měl můj taťka konečně volno na to, abychom si babičku na propustku mohli vzít, řekli jsme si, že si babičku na ten jeden den vezmeme. Jenže tak jednoduché jak se to zprvu zdálo to opravdu nebylo.
Abych začala úplně od začátku. Asi před třemi týdny jsem došla na oddělení, kde babička byla, a tam mi s vypleštěnýma očima oznámili, že babička už dva dny bydlí na jiném oddělení a divili se, že to nevím. Po asi 20 minutách jsem konečně našla oddělení, kde se babička nyní nacházela (jen tak pro upřesnění, bylo to úplně jiné oddělení, než mi na tom původním řekli). Zjistila jsem, že babička je na oddělení, kde je volnější režim, což jí mnohem víc prospělo, ale i tak, naše "dovolenka" dopadla strašně...
V pátek mě taťka vyzvedl s babičkou hned u školy a vyjeli jsme směr babiččin byt. Hned po příjezdu jsem toho měla plné zuby a to ještě den zdaleka nekončil...
Když jsme šli po chodníku kolem obchodu, babička začala říkat, že se jí chce na záchod a začala si před zraky všech sundávat kalhoty. Jenže to nebyl jediný problém...
Na večeři jsme zašli do restaurace, kde jsme babičce objednali těstoviny penne se sýrem, zeleninou a žampiony. Osobně jsem si myslela, že to bude nejlepší varianta, ale to jsem se šeredně zmýlila... Těstoviny babička v míse lovila a když už je napíchla na vidličku, vypadla jí vždy z pusy, takže ji nakonec musel taťka krmit.
Když jsme došli domů, babička šla na záchod, ale když z něj vylezla, chodila s kalhotami pod zadkem. Tak to vypadalo i další den, kdy si na sebe natáhla dvoje spodní kalhotky. Jedny si natáhla a druhé měla u kolenou.
Těžko věřit, že ještě před půl rokem byla babička úplně normální důchodkyní, která pečovala o svoji zahrádku a milovala cestování.
Aby toho všeho nebylo málo, babička bere tunu prášků denně. Na večer dostává prášek na spaní, po kterém se babička chová, jako by byla v transnu (náměsíčná). Asi ve tři ráno babička půl hodiny chodila po svém bytě se zavřenýma očima a rukama před sebou. Když k ní došel taťka a ptal se jí co hledá, babička nikdy neodpověděla. Až když na ni taťka sáhnul, babička sebou škubla a otevřela oči. Potřebovala nutně na záchod, jenže po půl hodině co ho hledala...
Když jsme v sobotu večer měli jet zpátky, babička si striktně stála za tím, že nikam nepojede, protože nám (i když jsme jim asi 10x zopakovali, že jedeme jen na jeden den) dali léky i na sobotu. Tudíž babička nadávala, ať klidně jedeme domů, že ona pojede na druhý den sama vlakem. Babička byla neoblomná a trvalo nám 3 hodiny ji dostat do auta. Nakonec se s námi v léčebně ani nerozloučilaa dělala strašně naštvanou. Co však celkem silně naštvalo mě, byl fakt, že v psychiatrické nemocnici mají opravdu pěkný "bordel". Když jsme při návratu vraceli babiččiny věci, které nám dali na cestu sebou tak:
1) nás seřvali za to, že jsme jim nenahlásili, že si babičku bereme jen do soboty, že si mysleli, že si ji bereme do neděle a tak nemá nahlášenou stravu. Jen tak pro upřesnění, ve čtvrtek jsem jim volala, že si ji bereme jen do soboty a oni mě přemlouvali, ať si ji vezmeme do neděle. Výslovně jsem jim řekla, že ji chceme jen do soboty a sestřička mi oznámila, že si to tedy poznačí jen do soboty. V pátek taťka alespoň 5x zopakoval, že jedeme jen do soboty, ale oni nám přesto narvali prášky až do neděle a vykázali babičce jídlo.
2) nám oznámili, že mají v protokolu zapsáno, že nám na cestu vydali občanku, zdravotní průkaz a mobil i s nabíječkou. Opět pro upřesnění, mobil si babička nebrala, zůstal na sesterně, kde ho také za pár minut (kdy z nás dělali vola) našli i s onou nabíječkou. A zdravotní průkaz? Místo něj nám dali 3 roky prošlou roční průkazku na MHD, což nám sestra nechtěla věřit. Po asi 10 minutách, co jsme se tam hádali sestra zjistila že nelžeme a v papírech si našla, že vlastně v léčebně půl roku babiččinu zdravotní průkazku neviděli, protože ji tam nikdy neměla!
No a touto "bombou" bych pro dnešek asi raději skončila, protože bych se ještě víc naštvala...
Pěkný víkend, vaše Lenka :)
