OSOBNÍČEK - Prupovídky malých dětí ve školkách a školách

Ahojky všichni!

Jak jistě všichni víte, tak už čtvrtým rokem chodím na Střední pedagogickou školu. S tímto povoláním se váže spousta úkolů, učení, psaní příprav, atd. Jednu výhodu toto povolání však má, neskutečně se při tom všem bavíme (ale alespoň já)! Dokážeme si vyhrát s jakoukoliv blbostí a jako pomůcku na praxi využít i nějakou úplnou pitomost. Neskutečnou zábavou jsou však momenty, kdy na praxi uslyšíte nějaké velmi originální dětské „hefty“.
Jelikož se vždy při takovýchto situacích úžasně nasmějeme, rozhodla jsem se vám sem pár takových úžasných dětských keců zveřejnit. Pro diskrétnost však nebudu uvádět jména dětí, ani město (školku), ze které to mám. Přeji příjemnou zábavu při čtení ;)

                                                                                                        

Jako první vám uvedu příklad zahradní slavnosti na rozloučení se s předškoláky. Děti měly na slavnost pozvané šermíře, kteří je měli pasovat na předškoláky. Než je však pasovali, ukazovali jim šermíři pár ukázek šermu. Přičemž děti spustily:
„Mami já se budu bát…oni používaj opravdový meče?“

Když chtěli šermíři jednoho malého dobrovolníka z řad dětí, z dětského publika se ozvalo:
„Ale bacha, je to dítě!“

Když se šermíři zeptali k čemu je dobrý meč, z řad dětí se ozvalo:
„Meč je na bojování!“

Když šermíři dělali ukázky s tesákem, jeden malý chlapeček zvolal:
„Hele koukejte, on jde na něj s mačetou!“

                                                                                                           

Na praxi jsem se taky dozvěděla, proč děti ve třídě nesmějí dupat a řvát. Když se totiž na tuto otázku zeptala paní učitelka dětí, které opravdu dělaly nepořádek. Jedna holčička se zvedla a řekla:

„Protože by paní učitelky dostaly pětku!“

Na praxi v družině jsem se zas od jednoho třeťáčka, který se bavil se svoji spolužačkou dozvěděla toto:

„Taková prďavá a už má podprdu…“

                                                                                                           

No a v neposlední řadě po cestě na autobus…Šla jsem ráno na autobus s deštníkem, protože pršelo, no a na přechodu jsem potkala malou holčičku s tatínkem. Holčička se na mě nějakou chvilku divně dívala, a když nám blikla zelená, povídá tatínkovi:
„Tati, proč má ta paní deštník když prší tak malinko?“
No a tatínkovo vysvětlení:
„Nevím, asi se bojí vody.“

Doufám, že se vám tento malý výčet líbil ;)

                                              Vaše Lenka