OSOBNÍČEK - Jaké mám zkušenosti s doktory ?

Ahojky!

Asi každý má určité zkušenosti s doktory a to pozitivní či negativní. Ať už jsou to jaká jsou, všechny nás tyto zkušenosti spojují. Nedávno jsem byla u známých na návštěvě a dostali jsme se právě k tématu doktorů a musím uznat, že jsme se nasmáli jak nikdy. Každý má určitě nějakou historku, které se teď s odstupem doby jistě zasměje, a tak jsem se rozhodla, že vám popíšu právě moje "úsměvné" zkušenosti.

1. Co to máte slečno v noze?

Jojo, tak tato vzpomínka je stará již 7 let. Měla jsem tak trochu atypický úraz, kdy jsem si do nohy vrazila starou anténu od televize. No, nebudu tady rozebírat jak se mi to přesně stalo, důležité zůstává, co se dělo po příjezdu na pohotovost. Nebudu lhát, byla jsem v šoku, ale kdybych v něm nebyla, určitě bych do něj upadla v momentě, kdy můj otec zabouchal na dveře, ze kterých po chvíli vyšla životem znavená sestřička, která kupodivu hned ožila jak mě viděla. Okamžitě vběhla do ordinace pro doktora, z vedlejšího pokoje ukradla peřinu a hodila ji na mě (podotýkám, že jsem byla jen v tričku a kalhotkách, i když byl listopad a venku bylo -6°C) se slovy, že se třepu zimou (omyl, zima mi nebyla, byla jsem v šoku). To však ještě nebyl ten šokový zážitek! Když totiž vyšel doktor z ordinace, první co udělal bylo to, že se nahnul nad moji nohu, pořádně ji prozkoumal (tekla z ní spousta krve, která prosákla pod obvazem), koukl na mě a povídá: "Slečno, co to v té noze máte?"

V ten moment jsem myslela, že černý humor, který na mě použil taťka v autě cestou do špitálu se pomalu ale jistě naplňuje, tudíž, že mi tu nohu opravdu amputují!
Když si mě pořádně prohlédl a přestal se divit, začala jsem se divit já. V ordinaci měl 3 velikosti židlí (na mě si vzal tu střední) a jediné téma k rozhovoru, aby odvedl moji pozornost od operace, ho napadla Hello Kitty, kterou osobně z hlouby duše nenávidím (tudíž si asi dokážete představit jak mi tu hodinu a půl bylo). Nejlepší byl však fakt, kdy mi doktor řekl, že kdyby se náhodou stalo, že začnu cítit, že mi v té noze rýpe, mám mu říct a on mi dá další lokální anestetikum. Po hodině, kdy mi doktor začal zašívat sval, jsem začala tak trochu cítit tahání a tak jsem doktorovi o další várku anestetika řekla. Doktor mě však odbyl se slovy, že to už nemá cenu, že to šití už je rychlé a tak to ani neucítím. Musím uznat, že měl pravdu, trvalo to opravdu chvilku a tudíž jsem opravdu žádný nepříjemný pocit z toho, že se mi rýpe v noze necítila. Jen mi tu nohu zašíval ještě dalších 30 minut...

2. Berle jsou nepotřebné

Tato vzpomínka se velmi úzce váže na tu předchozí. Po operaci jsem totiž měla jít na druhý den na kontrolu, což zahrnovalo vytažení drenu a nový převaz. Kontrola byla naplánovaná přesně 12 hodin po operaci. K mému překvapení jsem se však mezi dveřmi do ordinace dozvěděla, že si mám začít pomalu zvykat bez berlí! Po této větě jsem se tak trochu naštvala (v ordinaci byli dva doktoři a ani jeden z nich se na mě nepodíval, celou dobu koukali do monitoru svého počítače). Když jsem doktorům oznámila, jak si představují, aby člověk 12 hodin po operaci chodil po operované a sešité noze, konečně zvedli oči a s údivem mi řekli: "Vy máte po operaci? A teprve 12 hodin? Tak to si ty berle ještě chvilku podržíte."

Ještě v ten den jsem se dozvěděla, že ani neví, co tomu pacientovi vlastně je. Když jsem totiž měla sednout na lehátko a natáhnout na něj nohu, udělala jsem to tak, že jsem chytla kovovou kostru své ortézy (po stranách jsou dlouhé kovové tyče - já měla ortézu od kotníku až do půlky stehna) a nohu díky tomu zvedla na lehátko. Kupodivu, sestřička se na mě podívala a řekla: "Ale prosím vás, nedělejte, že je ta noha tak těžká!" V tento moment jsem se vážně naštvala, ale vzápětí došla další rána. Sestřička mi totiž rozepnula ortézu a oddělala 4 vrstvy převazu. K jejímu překvapení zjistila, že mám v noze dren, který mi oni mají vytáhnout, ale na to sestřička bohužel neměla, a tak musela od stolu vstát paní doktorka, která mi ho úspěšně vytáhla. Následně mi sestřička navrstvila nové převazy a řekla mi, ať si ortézu zadělám sama. Musím říct, že nebýt taťky, který mi pomohl zapnout suchý zip na kotníku, tak bych asi z ordinace odešla bez ortézy. Jelikož nejsem typ člověka, který by ve všech situacích zachoval chladnou hlavu, při odchodu z ordinace jsem se ve dveřích otočila a sestřičce řekla, že bych chtěla vidět, jak by na tom byla ona, kdyby jí chyběl kus svalu!

3. Loket vás nebolí?

Tato vzpomínka je ještě za doby mé základní školy, z hodiny tělesné výchovy, ve které jsem to prostě neubrzdila a v rychlosti narazila do stěny. Naštěstí jsem dala před sebe ruce, ale moje levé zápěstí to holt nevydrželo a tak jsem byla poslána do nemocnice na rentgen (měla jsem zohnuté zápěstí směrem nahoru a nemohla jsem s ním pohnout, natož v ruce něco udržet).
Po příchodu do nemocnice, kde jsem si 2 hodiny počkala v čekárně se mě doktor zeptal s čím jsem došla, co se stalo a co mě bolí. Když jsem vysvětlila co se mi stalo a ukázala zápěstí, se kterým jsem nemohla pohnout, zeptal se mě doktor, jestli mě bolí rameno (samozřejmě mi ta místa prohmatával, když se ptal). Když jsem odvětila že ne, zeptal se, jestli mě bolí loket. Na to jsem samozřejmě také odpověděla že ne, ale vzápětí se doktor naštval a začal na mě křičet, co mě vlastně bolí. Když jsem mu snad už po 3 řekla že zápěstí, řekl mi, že si vymýšlím a že se mám radši zpátky vrátit do školy, protože kdybych narazila do stěny, tak by mě nebolelo jen zápěstí, ale i loket!

4. To máte jen vyschlé hlasivky...

Před 4 měsíci jsem začala velmi škaredě kašlat. Každou noc jsem se v pravidelných intervalech budila a dusila jsem se kašlem. Bylo mi špatně, nemohla jsem pořádně dýchat a když jsem chtěla něco říct, za každou větou jsem se začala opět dusit kašlem. Po 5 týdnech jsem se rozhodla, že se objednám na plicní, aby mi zjistili, co mi vlastně je. Na plicním mi však oznámili, že abych mohla jít na vyšetření, potřebuji doporučení od obvodního lékaře. No a tak jsem se tedy vydala k mé obvodní lékařce, které mě hned mezi dveřmi seřvala proč jsem nepřišla už dřív a jak si můžu dovolit po ní chtít doporučení. Před tím se mě však stihla sestřička v čekárně ještě zeptat, jestli k nim vůbec patřím...

Doktorka mě prohlédla a řekla mi, že nechápe, proč chci jít na vyšetření na plicní, když na plicích nic neslyší. Když jsem jí vysvětlila, že se již 5 týdnů dusím kašlem, oznámila mi, že mám pouze vyschlé a namožené hlasivky a tak mi napsala pastilky na zvlhčení krku (které mi byly úplně k ničemu, ale dobré 200 pro lékárnu), sirup na suchý kašel (opět dalších 170Kč pro lékárnu k dobru) a nakonec léky, kterých bylo v celé krabičce pouze 10. Po přečtení příbalového letáku léků, jsem se však opravdu nestačila divit, když jsem zjistila, že léky jsou na léčbu třesavky a pomáhají proti alergii!

Jen tak pro zajímavost, nic z toho mi nepomohlo, i když jsem v lékárně nechala přes 500Kč, protože pojišťovna neproplácí vůbec nic. Po čtyřech měsících musím říct, že je to už mnohem lepší, ale stále se dusím kašlem a příšerně se zadýchávám (někdy strašně lapám po dechu). díky této zkušenosti jsem měla doktorku jen necelého půl roku (věřte mi, těchto problémů jsem s ní měla o mnoho víc, a to již u samotného zápisu k ní) a nyní si hledám nového lékaře.

Tímto se omlouvám všem slušným lékařům, ale posuďte sami, copak se takto zachází s lidmi? Opravdu byste do sebe chtěli zbytečně cpát prášky, které mají být proti něčemu, ale přitom jejich vedlejší účinek je přesně stejný, jako proti čemu je máte brát? Opravdu si myslíte, že na kašel zaberou léky na alergii?

Neberte si to prosím nikdo příliš k srdci. Popisuji konkrétní situace, ale nepíšu kde, kdy, ani u koho se mi to stalo, protože mým záměrem není nikomu uškodit. Chtěla jsem jen poukázat na to, jací lidé pracují s druhými a přitom se k nim tak skvěle dokáží chovat.

A co vy a doktoři? Máte lepší zkušenost?

vaše Lenka ;)