Pískající
bratr
Když jsem byla malá, snila jsem o tom, že jednou budu slavná herečka,
ale cesta ke slávě je dlouhá, což ovšem neplatí pro mého bratra, který se
zapsal do historie hned několika obchodů a prodavačů jako záhadné pískající
dítě. Abych byla konkrétní, on pískat neuměl, byly mu totiž sotva 3 roky.
Pískaly za něj brány za pokladnami, které jsou tam kvůli případným zlodějům. Ne
abyste si mysleli, že můj bratr kradl! Ne to opravdu ne, ale i tak pískaly
brány v každém obchodu, do kterého vkročil. Bylo to otravné v každém
obchodě vysvětlovat prodavačům, že nic neukradl a vysvléct ho ze zimní
kombinézy i svetru. V jednom obchodě byla však velmi důkladná ochranka,
která nás s vysvětlením, že se nám tohle nedopatření stalo již
v několika obchodech předtím, pustit nechtěla. Nejprve jsme bratrovi
sundali čepici, poté následovala kombinéza, svetr a nakonec i boty. Když
sekuriťák prošel branou s bratrovými týden novými zimními koženými
kozačkami, byli jsme, jak se lidově říká, doma. Brána se rozezněla pištivým
zvukem a začala červeně blikat. Sekuriťák vrazil bratrovy boty taťkovi do ruky
se slovy, že nám tam při nákupu nechali čip a jakmile domluvil, okamžitě
zmizel. Tatíček (jak bratr taťkovi říká) vůbec nechápal, oč jde, ale asi po 15
vteřinách, co tam tak stál s botami v ruce, se probral ze štronza.
Prošel branou s pravou botou, a nic. Poté prošel branou s levou botou
a brána začala nečekaně pištět nám již tak známým tónem. Taťka vytáhl svůj
kapesní švýcarský nůž, který vždy nosí sebou v ledvince, a začal botu
rozebírat. Vytáhl z boty vložku, poté ještě druhou a najednou ho viděl,
byl tam, ten hloupý malý čip, který rozezněl každou kontrolní bránu, který
z mého bratra udělal malou celebritu a z mého otce vše známého
lupiče.
Žádné komentáře:
Okomentovat