Upcyklace - Fashion přeměna deštníku v sukni!

Ahojky všichni!

Jako každý rok mě čekalo focení na třídní fotku a jako každý rok jsem marně přemýšlela o nějakém stylovém outfitu, který bych si na focení mohla vzít. Nakonec jsem se rozhodla, že budu kreativní a opět si nějakou tu sukni na to focení ušiju, jenže přišla otázka, jakou sukni si ušít? A z čeho ji ušít, když obsah mé peněženky se rovná nule? Odpověď přišla velmi brzy, něco upcykluji, ale tady padla další otázka. Co na upcyklaci použiju? Rozhodování bylo velmi snadné, využila jsem starý polámaný deštník, který měl látku v pořádku a nakonec, aby nebyla ušitá sukně tak smutná jsem se ji rozhodla vyzdobit perličkami a fixami na textil. A jak dopadl výsledek? To už posuďte sami :)

Zde vidíte detail sukně

Tak co, líbí se vám? Pokud vás tato tvorba zaujala, zkuste si také ušít svoji sukni ze starého deštníku. Na výrobu takové sukně budete potřebovat jen starý deštník, gumu, jehlu a nit ;)

Prosím o dodržování autorských práv !!!Pokud chcete fotky či text někam kopírovat dovolte se autora (tím myslím samozřejmě sebe) a u zkopírovaného uveďte citaci, také bych byla ráda, kdyby jste mi o tom dali vědět, kde se mé příspěvky nachází !!!

Za foto mockrát děkuji Terce Š. a za propůjčení naprosto identického deštníku Verče S.

                   Vaše Lenka :o)

Můj bráška - Malý Einstein s ADHD - Kapitola 10.

Děti a hygiena

Každé malé dítě chce být raději špindírou, než aby se nechalo ve vaně vydrhnout. Vždy se zdrojům vody a mýdla vyhýbají metrovými oblouky, jen aby někoho snad nenapadlo je čapnout a hodit pod ten proud. Samo sebou, že můj bratr není žádnou výjimkou. Když mu totiž jdu umývat hlavu, vždy si vymýšlí tisíce výmluv, jako třeba, že ho dnes bolí hlava, podle kalendáře se dnes hlava umývat nemá, umýval si ji nedávno, raději chce umýt hlavu od taťky, a tak by se dalo ještě dlouho pokračovat, a to všechno jen kvůli tomu, aby se z toho vykroutil. Dokud si pouze mydlí hlavu šampónem, je vše v pořádku, protože je to pro něj náramná zábava. No, ruku na srdce, kdo z vás si jako malý nehrál s pěnou na hlavě, a nevytvářel z ní různé účesy, jako třeba kohouta či rohy? Druhá fáze koupání už jde pouze s obrovským řevem, kdy si bratr vymýšlí, že se mu pěna dostala do očí, i když má celý obličej suchý. S umýváním hlavy však jeho výmluvy okolo hygieny nekončí. Když mu chcete kupříkladu vyčistit uši, vždy si vymyslí jinou pohádku, jako třeba minule, kdy si vymyslel, že mu tam včely nanosily med, že si ho tam pouze uskladnily na určitou dobu a zase si pro něj přijdou. Jelikož má bratr po celém těle pořád nějaké vyrážky a je ekzémista, musíme ho mazat všelijakými mastičkami, které mu právě předepíšou. Vždy když vidíte, že se škrábe, musíte nastoupit s mastičkou, protože to je signál pro to, že má suchou kůži. Když vás však s mastičkou v ruce uvidí, začíná hra na honěnou. On mastičku nechce, škrábe se po ní ještě víc, smrdí, má divnou barvu, je moc mastná, zabarví mu kůži a spoustu dalších a dalších výmluv uslyšíte, dokud ho nechytíte a nebudete pevně držet na posteli. Poté přichází stav agrese, kdy kope, škrábe, kouše a chce se vymanit z nevyhnutelného namazání kůže. Minule mi po tomto těžkém a vyčerpávajícím zákroku řekl, jakým svinstvem jsem ho to namazala a jestli to náhodou nebyla nějaká biomastička. Dá se říct, že v podstatě měl pravdu, propolisová mast by se dala označit jako bioprodukt, avšak nepochopila jsem, kde na toto slovo přišel. Ale abych tu hodinu nepopisovala jedno téma, už trošku to zkrátím. Když tomu malému prckovi chcete ostříhat vlasy, vždycky to dopadne tak, že se mu to nelíbí a má to křivě, protože nevydrží sedět a šijí s něm všichni čerti. Když mu chcete vyčistit brýle, začne nadávat, že se špinavými skly toho vidí mnohem víc, než když jsou vyleštěné. Ale co je nejhorší, to je stříhání nehtů. Představte si, že jdete malému dítěti stříhat nehty, a to dítě vám odvětí větou: ,,Ne, nebudeš mi stříhat nehty, co kdybych spadl na střechu, za co se potom zaháknu?“

Můj bráška - Malý Einstein s ADHD - Kapitola 9.

Dovolená, moře a piktogramy

Každoročně jezdíme na dovolenou do Polska do přístavního města Sopoty, a ani letos tomu nebylo jinak. Po cestě k moři se vždy zastavíme ještě někam na výlet a taťku napadlo, že by se po letech zase rád podíval na hrad Gniev. Hrad jsme si obešli okolo, prošli se zahradou a šli se podívat na nádvoří, kde bratra jako první zaujala prosklená střecha. Po jeho úžasném dramatickém vystoupení, co je to za blbost dělat střechu ze skla, že vůbec nepřemýšleli nad tím, co by se stalo, kdyby padaly kroupy nebo nedej bože meteority, jsme hrad opustili a pokračovali v naší cestě do Sopot. Po příjezdu do kempu nás čekal takový trošičku větší šok. Byl vydán zákaz plavání, protože celé moře bylo plné sinic a řas, kterých bylo spoustu vyplaveno na okraji pláže. Tudíž, jak bratr vtipně podotkl, moře bylo jako matcha tea, zkrátka a dobře, zelené jako brčál. Naštěstí pro nás není dovolená jen koupání se v moři a nekonečné procházky po pláži, ale rádi poznáváme zdejší kulturu, tudíž jsme se vydali na procházku do města. Na náměstí jsme potkali mnoho pouličních umělců, prošli se parkem, vylezli na městský maják a vydali se na luxusní placené molo s přístavem. Na procházce po molu jsme mimo jiné potkali tři Češky, které se nestačili divit, že tak daleko od českých hranic potkaly někoho, kdo mluví stejným jazykem. Samozřejmě nás poznaly jen a pouze pomocí bratra, který nadával, že je tu velký vítr, který mu ufoukl kšiltovku a on ji proto honí po zemi. Když jsme vstupovali do přístavu, byla tam velká bílá cedule s názvem přístavu a šesti značkami zákazů, které značili, co se zde nesmí dělat. Ze srandy jsem se bratra zeptala, jestli všem těm zákazům rozumí, a on mi odvětil, že mi je všechny klidně vysvětlí, jestli je nechápu. Takové nabídce jsem samozřejmě nemohla říct ne, a nějak takto to dopadlo:
První značka znázorňovala zákaz lovení ryb v přístavišti i na molu. Podle bratrova vysvětlení však značka nabyla významu, že zde nesmíte lovit ryby na háček, nýbrž pouze do rukou. Druhá značka znázorňovala zákaz plavání, kdy na značce byla hlavička s rukou ve vlnách. Podle bratra je však na značce potápějící se E nebo možná i F, to prý záleží na tom, co by potom vylovili. Třetí značka zakazovala vstup se psem. Podle bratra však tato značka znamenala zákaz vstupu pro vlky a vlkodlaky. Čtvrtá značka zakazovala jízdu na kole. Brácha její význam však trošičku upravil a řekl, že podle této značky si nesmíte sedat, ani se chytat bójek. Pátá a s bratrovým vysvětlením i má nejoblíbenější značka znázorňovala, že máte dodržovat noční klid od 22 do 6hodin. A bratrovo vysvětlení této značky? Pokud ses narodil 22. 6. tak drž hubu! Poslední šestá značka zakazovala odhazování odpadků mimo odpadkové koše. Pro tuto značku si bratr vymyslel vysvětlení, že lidé nemají odhazovat kuličky do volných děr v molu a na lodích či do otevřených kajut. Po takto důkladném přeškolení od bratra jsem se ještě nejméně další dvě hodiny nemohla přestat smát. Konec všem vysvětlením značek však ještě nebyl. Po neuvěřitelně prožitém týdnu jsme se vraceli domů a bratr těsně za českou hranicí prohlásil, že je mega rád, že už je zase v České republice, protože Poláci jsou podle něj asi pořádně padlí na hlavu. Když jsem se ho však zeptala, proč si to o nich myslí, myslela jsem, že mě omejou. Bratr mi oznámil, že teda jako neví, ale jeleni, kteří by skákali až 10,5 kilometrů vysoko v životě neviděl, a ani si nemyslí, že by vůbec takoví existovali. Jen tak pro zajímavost, bratr měl na mysli dopravní značku pozor zvěř, pod kterou bylo napsáno, pro jak dlouhý úsek tato značka platí, tudíž jeleni opravdu neskákali až 10,5 kilometrů vysoko nýbrž daleko.

Tortilly alá sendvič

Ahojky kuchtíci!

Dnes mám pro vás jeden recept na skvělou večeři či svačinu. Ukážu vám 2 verze výborných sendvičů s tortillami.

Ingredience:
Verze 1

• tortilly
• půlka cukety
• 2-3 stroužky česneku
• plátky šunky
• plátky sýru např.: eidam (ale použila jsem i hermelín a mozzarelu)
• sůl
• pepř
• avokádo

Postup:

Verze 1

1. Cuketu si rozkrojíme, vydlabeme semínka, nakrájíme ji na tenké plátky a dáme ji ohřát na pánvičku (cuketa musí změknout a bude taková skleněná).

2. Oloupeme si stroužky česneku a nasekáme ho na malé kousky.

3. Avokádo si rozkrojíme, odstraníme pecku a dužinu pomocí lžičky vydlábneme do misky. Avokádo si rozmačkáme pomocí vidličky na konzistenci pomazánky a podle chuti osolíme a opepříme.

4. Cuketu si z pánvičky vysypte do misky a na pánvičku dejte na chvíli opražit česnek.

5. Česnek nasypte do cukety a pořádně promíchejte. 

6. Vezměte si jednu tortillu, namažte ji avokádovou pastou a dejte ji ohřát na pánvičku. Na avokádovou pastu nasypte asi 2 lžíce cukety s česnekem, přikryjte to celé plátkem šunky a sýra a nakonec dejte nahoru další tortillu. Tento "sendvič" nechte ohřát asi půl minutky a pak to celé otočte. Z druhé strany také chvíli nechte ohřát a ihned podávejte.

Ingredience:

Verze 2

• tortilly
• plátky sýru např.: eidam (ale použila jsem i hermelín a mozzarelu)
• kečup
• pokud chcete, můžete přidat i plátek šunky ;)

Postup:

Verze 2

1. Na pánvičku si dejte ohřát tortillu.

2. Na tortillu naskládejte plátky sýrů (nebo nastrouhaný sýr).

3. Další tortillu si pomažte kečupem a sýry touto tortillou přikryjte.

4. Tortillu nechte chvíli ohřát a pak to celé otočte. Nechejte ohřát i z druhé strany a pak ihned podávejte, dokud se sýr krásně tahá ;)

Prosím o dodržování autorských práv !!!Pokud chcete fotky či text někam kopírovat dovolte se autora (tím myslím samozřejmě sebe) a u zkopírovaného uveďte citaci, také bych byla ráda, kdyby jste mi o tom dali vědět, kde se mé příspěvky nachází !!!

Přeji dobrou chuť ;)

                 vaše Lenka

Můj bráška - Malý Einstein s ADHD - Kapitola 8.

Nechoď tam, už tě znám!

Každoročně se na zámku Plumlov konají několikrát do roka tematické prohlídky zámku. Jelikož na zámku provází moje kamarádka a většinu programu těchto tematicky zaměřených prohlídek vymýšlí ona, řekli jsme si, že se pojedeme po delší době na takovou tematickou prohlídku podívat. Když jsme přijeli, oznámili nám, že si budeme muset více jak hodinu počkat, že nás zařadí do poslední prohlídky. Tato informace nám nijak extra nevadila. Hned od pokladny jsme zamířili do zámecké kavárny, jejímž provozovatelem je taťkův známý. Z osmi druhů mléčných koktejlů si můj bratr samozřejmě nemohl vybrat nic jiného než kávový shake. Musím uznat, že někdy opravdu velmi lituji toho, že můj bratr umí číst! Po tom, co do sebe nalil kofein, což byla opravdu veliká chyba, oběhl celou kavárnu několikrát dokola a všímal si všech titěrných detailů, se kterými pořád otravoval. Jakmile se taťka začal bavit s vedoucím kavárny, bráchu to tam přestalo bavit a radši vyběhl ven. Já chvíli zůstala a poslouchala jejich rozhovor. Jediné, co jsem se dozvěděla, byla informace, že za tento víkend pohádkové prohlídky zámku navštívilo již 1300 návštěvníků. Pak jsem byla nucena opustit, jelikož jsem z okna viděla bratra, jak běhá po nádvoří a šplhá po kopci na jeho vrchol. Nemarnila jsem a vyšplhala jsem na kopec za bráchou, abych zjistila, co bratr zase vymýšlí. Na vrcholku bratr běhal do kolečka a řval, že to tu tak nevypadalo, a že se jde proběhnout okolo kopce. Než jsem stačila bratra okřiknout, ať neblbne, už byl pryč. Brácha se rozhodl kopec oběhnout dokola a zrovna ve chvíli, kdy běžel místem, na kterém bylo z mojí pozice vidět, zakopl o malý nízký pařez zarostlý v trávě. Když jsem viděla, že se bratr nezvedá, seběhla jsem mu na pomoc. Když jsem doběhla, hned jsem pochopila, proč brečí a proč se nemůže zvednout. Brácha ležel v poli kopřiv. Opatrně jsem ho zvedla, a i když to ode mě nebylo hezké, začala jsem se strašně smát. Brácha byl celý od hlavy až k patě opuchlý a z rukávů i kapuce mu ještě trčely zbytky listů kopřiv. Brácha se nemohl hýbat ani mluvit, jen mu pořádně slzely oči a držel si nohu. Sundala jsem mu rifle, a zjistila, že má celé stehno do krve sedřené, takže místo prohlídky zámku nás čekala rychlá projížďka autem do nejbližší lékárny. V lékárně bohužel neměli jinou dezinfekci než Peroxid, ale naštěstí byl bratr stále tak opuchlý, že ani nemohl křičet, že ho to štípe. Doma jsem mu nohu zalepila, a když jsem se po týdnu vrátila domů, nestačila jsem se divit. Stehno bylo již celkem pěkně zahojené, ale kupodivu se mu kolem rány udělali nové strupy a vypadalo to, jako popáleniny. Bratrovo vysvětlení bylo jednoduché a neuvěřitelné. Když si totiž sundal náplast, zůstalo mu na kůži lepidlo, a jelikož mu nešlo umýt vodou, vzal to tou hrubou zelenou stranou houbičky na nádobí.

Tipy! - Než pojedete na dovolenou do Polska. Co byste měli vědět a znát !

Zdravím všechny příznivce cestování!

Možná už víte, že každým rokem jezdím na dovolenou do Polska. Je to už taková menší tradice. Už tři roky jezdím do Sopot a Gdaňska a asi 8 let do malého městečka Sobieszów u Jelenie Góry.

Myslím si, že by se do Polska měl jet alespoň jednou za život každý podívat, protože Poláci opravdu nejsou takoví, za jaké je máme. Za ty roky mám již několik polských přátel a musím říct, že ve více jak většině případů jsou Poláci velmi milí, dobrosrdeční a rádi vám s čímkoliv pomůžou. Jsou velmi pohostinní a velmi silně uctívají svoji víru. Za rok mají desítky křesťanských svátků, které striktně dodržují. Ve svátek většinou venku nikoho nepotkáte a všechny obchody (a nejen ty) jsou zavřené.

 Zajímavost:

Polské školy nemají 2 měsíce prázdnin jako máme my. Jelikož v Polsku mají za rok desítky křesťanských svátků, kdy jsou děti doma, ubere se jim jeden měsíc prázdnin a přidá se měsíc školy, tudíž ještě celý červenec (většinou) sedí žáčci pilně v lavicích. Velké prázdniny mají zařízené jinak než my, kdy u nás je volno červenec + srpen pro celý stát. V Polsku to má každý kraj jinak. Prázdniny jsou dohromady cca. 5 týdnů (většinou v srpnu).

Bývalým hlavním městem Polska je Kraków, který doporučuji navštívit všem. Já se do tohoto města naprosto zamilovala a ráda se sem vracím. Jako památku ze zdejších obrovských trhů jsem si již v osmi letech odvezla malou dřevěnou zamykací truhličku a jantarové náušnice. (koupit si něco na památku s jantarem je myslím základ) 

Zajímavost:

Poláci říkají jantaru "amber" (německy) nebo "bursztyn" (polsky) a jantar není zdaleka jen žluto-oranžový, jak si mylně myslíme. Na polských tržnicích Vám dokáží, že jantar může běžně mít i nádhernou průhledně zelenou či mléčně bílou barvu. (ojediněle i jinou)

Hlavní město Warszawa se mi popravdě vůbec nelíbí, je to typické moderní město, které na vás v noci dýchne pachem přepáleného oleje z bufetu a oslní vás neony, takže si budete myslet, že jste vlastně v Las Vegas. Nevím, raději mám staré památky než tyto neonové do mraků sahající budovy. Takovýto obrázek jsem si o hlavním městě udělala po 4 hodinovém čekání na vlak (přestup). Obcházela jsem budovy okolo hlavního nádraží a zjistila jsem, že celá Warszawa je protkaná obrovským množstvím podzemních tunelů, které na každém rohu měly bistro s již zmiňovaným zápachem přepáleného oleje, který se v uzavřeném tunelu velmi krásně táhnul.

Ovšem abych Warszavě nějak neublížila, slyšela jsem, že prý á krásné (historické) centrum.

Zajímavost:

Pokud plánujete jet po Polsku vlakem nějakou delší trasu, doporučuji koupit si místenku, jinak se totiž může stát, že si celou cestu nesednete. (z vlastní zkušenosti, jela jsem vlakem přes půl Polska celou noc a do vlaku cestující bohužel jen přisedali a navíc s místenkami, tudíž jsem si za celých 7 hodin jízdy ani nesedla! Dokonce se nám stalo, že jsme na zpáteční cestě měli koupenou místenku na stejné sedadlo jako jiný pán, až tak jsou polské PKP oblíbené.) (PKP jsou polské dráhy, stejně jako u nás jsou ČD)

Veřejné záchody seženete snad na každém rohu, ale dávejte si pozor, protože né vždy jsou označeny námi známými postavičkami ženy a muže. Setkat se můžete také se starým typicky polským označením kolečka a trojúhelníku. Zde si zapamatujte pravidlo, že KOLEČKO jsou ŽENY a TROJÚHELNÍK jsou MUŽI. Jinak budete muset stát před záchody a čekat, jestli někdo vstoupí dovnitř nebo vystoupí ven. Záchody jsou někde zdarma, jinde zaplatíte většinou 1 Zloty.

Zajímavost:

1 Zloty je v přepočtu na koruny asi 6-7Kč. Zpravidla o prázdninách bývají vyšší kurzy asi okolo 6.50-7.30 Kč/ 1 zl, jindy vás může jedno Zloty vyjít i na 6 či něco málo přes 5 Kč (dost často v zimě či na jaře je kurz 5.30 Kč / 1 zl). Poláci stále používají menší měnu (něco jako naše bývalé haléře), kterým říkají groš. 1 Zloty = 100 grošů

Co si doporučuji koupit?

(suvenýry z Polska)

Pokud si budete chtít nakoupit nějaké potraviny, není nic lepšího než obchod Biedronka (v překladu beruška). Je to něco jako u nás Lidl (i když ten v Polsku najdete také). Ceny v Biedronce jsou nízké, vždy najdete co potřebujete a výrobky jsou kvalitní. Také velmi doporučuji obchod Auchan, který je naprosto dokonalý na velké nákupy (pokud nemáte na nákupy moc času, tak se tomuto obchodu vyhněte obloukem!). V Auchanu najdete vše, na co si jen vzpomenete za velmi nízké ceny. Velikostně se Auchan (ve většině případů) rovná tak 3 až 4 našim obchodům Globus.

A teď k samotným výrobkům:

• Karamely - to považuju za úplný základ. Pokud navštívíte Polsko, bez vše známých Krówek se vrátit domů nemůžete. Krówky [čti: krůvky] se vyrábějí v desítkách různých příchutí. Já doporučuji experimentovat a nejlépe si od každé příchutě nějakou koupit. Nenechte se odstrašit, i makové či sezamové karamely chutnají výborně! Na trzích můžete většinou koupit okolo 30 druhů příchutí!

• Tymbark - Proslulá pitíčka ve skle s odtrhávacím víčkem opravdu stojí za to. Vyrábí se v mnoha provedeních, ve skle i plastu. Někdy se vám může podařit narazit i na limitovanou edici, a ta rozhodně stojí za to! Pod každým víčkem Tymbarku se skrývá nějaký vtipný nápis. (Něco podobného teď u nás zavedla firma Relax, která stejně používá skleněné láhve od firmy Tymbark - všimněte si někdy v obchodě, že je na hrdle láhve napsáno Tymbark) (moje oblíbená příchuť je máta s jablkem 😉) 
  Stejně dobré jsou také pití značky FRUGO, které mají zvláštní exotické příchutě.
  Cena se pohybuje okolo 2.50 Zl za láhev (skleněná láhev, pokud povezete domů, doporučuji koupit si v plastových lahvích o objevu 1,5 či 2 l, které vám vyjdou levněji a o vtipné nápisy pod víčky nepřijdete 😉)

• Jantar (bursztyn/amber) - Polsko je známé svojí Jantarovou pláží, tudíž si myslím, že by si každý měl jako suvenýr nějaký ten jantar dovést, ať už v podobě šperku nebo jen obroušeného kamene. Na trzích narazíte na spoustu jantarových upomínkových předmětů.

• Zmrzlina (lody) - Nejlepší zmrzlina kterou jsem kdy jedla! Kupte si balenou (kornout, nanuk či kelímek) v obchodě nebo točenou či kopečkovou ve stánku. Pokud si budete kupovat balenou, asi nejznámějším výrobcem zmrzlin je Zielona Budka. Zmrzlinu od tohoto výrobce mohu jen doporučit. Výborné jsou jejich zmrzliny v kelímcích (např.: příchuť žvýkačky, karamelu, kávy, atd...). Typická polská točená zmrzlina je úzká, ale za to vysoká, takže v horkých letních dnech doporučuji si koupit raději malou než maxi zmrzlinu. Kopečkové zmrzliny mají velmi intenzivní chuť a pokud jste milovníky mátové zmrzliny s čokoládovými kousky, pak vás Polsko jistě nezklame!

• Vafle (gofry) - Čerstvé ze stánku jsou nejlepší, jsou sice dražší, ale za to vynikající. Za příplatek si na ně můžete dát topping, posypku, ovoce a šlehačku. Vafle jsou většinou mnohem větší, než je známe my, takže se může stát, že s přikoupenými sladkostmi budete potřebovat ještě někoho, aby vám pomohl tuto dobrotu vůbec dojíst.
  
  
  

• Zapiekanka - Pokud dostanete chuť na nějakou svačinu, zapiekanka je to pravé. Jedná se o něco jako zapečenou bagetu obloženou jako pizza. Vybrat si můžete z několika možných variací (asi tak jako když si vybíráte již zmíněnou pizzu). Typická klasická zapiekanka je s houbami a při ohřátí vám na ni nalijí kečup (upozorňuji, že polský kečup chutná naprosto jinak než ten, na který jsme zvyklí! Je to spíš chuťově mnohem bližší protlaku.)

Zajímavosti:

Pokud budete chtít v Polsku zajít na pizzu a nevyberete si zrovna restauraci, kde dělají italskou tenkou pizzu, dostanete typickou polskou. Polská pizza je něco jako slaný koláč, je vysoká asi 3-4 cm a šířkou nepřesáhne normální jídelní talíř. I přes to je polská pizza vynikající a doporučuji ji ochutnat. Ale pozor, může se stát, že hlad má velké oči a pizzu nedojíte!

Pozor! Pokud si budete chtít dát něco s jahodami, jagoda neznamená polsky jahoda, nýbrž borůvka. Jahoda se polsky řekne truskawka.

Pár všeobecných znalostí na závěr:

• Polsko se dělí na 16 vejvodství (něco jako naše kraje)
• Univerzální předvolba do Polska je +48 (i když každé vejvodství má svoji předvolbu, s touto se dovoláte všude)
• Pomocným úředním jazykem je také němčina, ale na tu bych moc nespoléhala. Pokud najdete někoho z mladší generace, bezpochyby se v klidu domluvíte anglicky, ale nemusíte se bát, sice je to většinou tak, že vy jim rozumíte a oni vám ne, ale rukama a nohama se vždy domluvíte ;)

Tak jo a to už bude ze základních informací vše. Pokud by vás ještě něco zajímalo, klidně se mě ptejte, jsem tu pro vás ;)

Přeji krásný výlet či dovolenou a hlavně si to tam pořádně užijte ;)
                      vaše Lenka

PS: Dejte mi vědět, jestli se vám to takto barevně podtrhané líbí ;)

Prosím o dodržování autorských práv !!!Pokud chcete fotky či text někam kopírovat dovolte se autora (tím myslím samozřejmě sebe) a u zkopírovaného uveďte citaci, také bych byla ráda, kdyby jste mi o tom dali vědět, kde se mé příspěvky nachází !!!

Můj bráška - Malý Einstein s ADHD - Kapitola 7.

Na kolo!

Po dlouhé zimě opět nastalo teplejší období, a tak jsme se rozhodli vyrazit si na projížďku na kolech. Vytáhli jsme kola ze sklepa a zjišťovali ztráty. Kola jsme nafoukli, zkontrolovali brzdy, nasadila jsem bratrovi spadený řetázek a vrhla se na kontrolu světel. Já si na řídítka našroubovala zbrusu nové ledkové světlo, protože mi s ním bratr minulý rok flákl o zem. Bratr si pro změnu našrouboval nový kovový zvonek, protože plastové trubky se neukázaly jako ideální věc pro někoho, kdo s kolem tříská o zem. Když jsem zkoušela svoje zadní světlo, zjistila jsem, že nesvítí. A tak jsem ze skříně vytáhla nové baterie s tušením, že jsou určitě vybité. Když jsem světlo rozdělala, ujala se mě hrůza. Jedna baterie byla vyteklá. Bratr však velmi pohotově zareagoval: ,,Há, ty máš plesnivý baterky! Koukej, jak jsou chlupatý!“. Baterie jsem tedy vyjmula, světlo trochu očistila, vyměnila baterie, a když už jsem si řekla, že je moje kolo v pořádku, šla jsem se kouknout na bratrovo kolo. Schválně jsem se podívala na řídítka, jak si zvonek přišrouboval, když už to chtěl dělat sám a co nevidím, nechal si tam držák na bývalou trubku. Když jsem se ho ptala, proč to neoddělá, když je mu to k ničemu, odvětil, že by to ještě fungovalo, kdyby měl váček. Toto slovo mě celkem zarazilo, a tak jsem mu řekla, že trubka na kolo bohužel žádný váček nevlastní. U bratrovi druhé odpovědi jsem však litovala toho, že jsem se vůbec ozývala. Jeho odpověď totiž zněla takto: ,,No tak ten měchýř co se mačká no!“. Začala jsem se strašně smát, vysvětlovala jsem mu, že měchýř má tak akorát mezi nohama a kdyby došel do obchodu s tím, že chce měchýř na kolo, tak by se mu tak akorát vysmáli. Jakmile jsme dořešili tuto zapeklitou situaci s měchýřem, nasedli jsme na kola a já se nestačila divit. Bratrovo kolo bylo zase o něco vyfouklé. Říkala jsem si, že asi píchl, jenže dvě kola naráz by snad nepíchnul nikdo. S tímto problémem pomohl až děda, který zjistil, že má zteřelé ventilky. Tak mu je hned vyměnil a my se konečně po dvou hodinách příprav mohli vydat na cestu. Ujeli jsme po cyklostezce asi 2 kilometry, a bratr si chtěl udělat pauzu. Zastavili jsme na mostě přes malý teňounký potůček. To však byla zásadní chyba. Bratr začal lozit po zábradlí a najednou zmizel pod most. Pod mostem však byl nános asi třiceti centimetrů bahna, který bratra neodradil od myšlenky, že to prostě proleze z jedné strany na druhou. Když vylezl, měl boty jako hnědé papuče. Po této zkušenosti jsem si řekla, že projížďky na kole ještě na chvíli odložíme. Nejlepší zápich však byl, když na tento most došli tři asi desetiletí kluci a ten jeden začal křičet: ,,Hele kluci, nějakej magor lezl pod most, koukněte na ty stopy!“

Léto na zahradě - 2. díl Sušíme bylinky - meduňka

Ahojky všichni zahradníci!

Právě nastává poslední chvíle, kdy můžete sbírat spoustu aromatických bylin. Já mám na zahradě 5 velkých keřů meduňky lékařské. Právě teď je poslední možnost sběru jejich listů, protože za chvíli začne meduňka kvést a v květu již nemá ty účinky, které bychom chtěli.

Trháme jen ty nejnovější lístky, ty v sobě totiž mají nejvíce léčivých látek. Já nastříhala celé natě, které jsem poté svázala do malých svazečků a zavěsila do stínu. Svazečky by neměly být vystaveny přímému slunci, prašnému a vlhkému prostředí.

Z usušené meduňky si můžete uvařit čaj, ale také ji můžete nacpat do malých pytlíčků a budete mít úžasné vonné sáčky. Já vám teď ukážu jak na takový malý vonný sáček, který sice vydrží chvíli, ale úžasně vám provoní dům.

Budete potřebovat:

• malou plastovou síťku (já použila od lojové koule)
• bylinky
• zapalovač
• nůžky
• provázek

Postup:

Síťku si nahoře rozstřihněte a nacpěte do ní bylinky. Vršek síťky si opět chytněte k sobě a pomocí zapalovače stavíte vlákna dohromady. Dírkami síťky můžete protáhnout provázek a tak zavěsit voňavou kouličku kam chcete.

Prosím o dodržování autorských práv !!!Pokud chcete fotky či text někam kopírovat dovolte se autora (tím myslím samozřejmě sebe) a u zkopírovaného uveďte citaci, také bych byla ráda, kdyby jste mi o tom dali vědět, kde se mé příspěvky nachází !!!

        Přeji příjemné prázdniny plné nových zážitků!
                              vaše Lenka ;)

Vyrábíme pro děti! - Obří bublifuk

Ahoj šikulové a šikulky!

Loni, když jsem byla na dovolené, jsem viděla jednoho mladíka, který vytvořil svůj vlastní obří bublifuk. Já to od něj okoukala a jeden takový jsem vyrobila. Tady máte návod jak na to!

Budete potřebovat:

• metr dlouhou dřevěnou tyčku
• pilku
• řezací nůž
• 1,5 metru dlouhý bavlněný provázek
• drátek

Postup:

Krok 1

Tyčku pomocí pilky přeřízněte v půlce.

Krok 2

Na konci obou tyček vyřežte malé zářezy, aby provázek pevně držel.

Krok 3

Provázek si rozstřihněte na cca. 60 cm a 90 cm.

Krok 4

Krátký i dlouhý provázek obmotejte kolem zářezu a konce připevněte pevně drátkem, aby se provázky nerozvázaly. Tento krok udělejte i s druhým koncem provázku.

Bublifuk je hotový, teď už stačí ho jen vyzkoušet ;)

Směs si nalejte do velké mísy, bublifuk namočte do mísy, vyjměte jej a pomalu oddělujte tyčky od sebe. Mírně mávněte tyčkami, aby bublifuk chytl vítr a vytvořila se bublina.

Prosím o dodržování autorských práv !!!Pokud chcete fotky či text někam kopírovat dovolte se autora (tím myslím samozřejmě sebe) a u zkopírovaného uveďte citaci, také bych byla ráda, kdyby jste mi o tom dali vědět, kde se mé příspěvky nachází !!!

Pěkné prázdniny :o)
                   vaše Lenka

Nakládaný hermelín

Ahojky kuchtíci!

Dnes mám pro vás jeden velmi jednoduchý recept na nakládaný hermelín ;)

Ingredience:

• 3 hermelíny
• olej
• sklenice se šroubovacím uzávěrem
• koření dle chuti (červená sladká paprika, bazalka, bobkový list, pepř,..)
• cibule
• česnek (já dala jen listy medvědího česneku)

Postup:

Hermelíny si nejprve rozkrojte na půlky. Rozdělejte půlky od sebe a posypte je sladkou paprikou a můžete je i trochu připepřit. Půlky vraťte opět na sebe a hermelín rozkrojte na malé trojúhelníčky (já rozkrojila na 6). Do sklenice vložte jeden hermelín. Nyní vložte do sklenice cibuli nakrájenou na kolečka, česnek a bylinky. Na tuto vrstvu dejte opět hermelín a celý tento proces ještě jednou zopakujte. Až budete mít sklenici plnou, zalijte ji až po uzávěr olejem. Sklenici dejte do chladna, nejlépe do lednice. Nechala jsem asi týden ,,zrát" hermelín byl velmi dobrý k čerstvému chlebu namazaněmu máslem.

                 Přeji dobrou chuť ;)
                           vaše Lenka

Léto na zahradě - 1. díl Vaříme z cukety - Jak na špagety a cukeťáky?

Ahojky!

Tak jsem se včera vrátila ze zahrady se třemi pěknými menšími žlutými cuketami a rozhodla jsem se, že z nich jednou zkusím něco jiného než buchtu nebo smažená obalovaná kolečka. Takže dnes vám ukážu jak na úžasné cuketové špagety a možná i něco na svačinu ;)

Cuketové špagety
Ingredience:

• větší cuketa
• 1 velké rajče
• 2 stroužky česneku
• strouhaný sýr
• sůl
• pepř
• olej
• sójová omáčka (pokud máte rádi)

Postup:

Cuketu si omyjte a pomocí nože odřežte konce. Cuketu rozřízněte podélně na půlky a pomocí lžičky vydloubněte semínka. Nyní pomocí škrabky nařežte tenké proužky nebo pomocí nože nakrájejte na tenké špagety. Česnek si oloupejte a nadrobno nasekejte nebo jej prolisujte. Velké rajče omyjte a nakrájejte na malé kousky. Na pánvičku kápněte olej, přidejte česnek a chvilku poté pokrájené rajče. Rajče nechte pořádně podusit, až krásně pustí šťávu. Jakmile rajče pustí šťávu, nasypte směs rajčete a česneku do mísy a na pánvičku dejte cuketové špagety. Špagety nechte opékat asi 10-15 minut na mírném ohni. Nezapomeňte špagety promíchat. Jakmile špagety zprůhlední (budou takové skleněné), jsou hotové ;)
Špagety dejte do mísy k rajčeti, posolte, popepřete a dochuťte dle libosti. Nahoru nastrouhejte sýr a přidejte snítko bylinek (bazalka či petrželka budou ideální)

Cukeťáky (bramboráky bez brambor)

Ingredience:

• větší cuketa
• vajíčko
• hladká mouka
• strouhaný sýr
• olej
• sůl 
• pepř
• bylinky dle chuti

Postup:

Cuketu omyjte, odřežte konce, rozřízněte ji na podélně na půlku a pomocí lžičky vydlabte semínka. Následně cuketu nastrouhejte na hrubším struhadle. K cuketě přidejte vajíčko, sůl, pepř, bylinky, strouhaný sýr, podle chuti i česnek a pořádně promíchejte. Pokud je směs moc tekutá zahustěte ji moukou. Na pánvičku nalejte olej a dejte na ni kousek směsi. Pomocí vařečky směs na pánvičce krásně vytvarujete. Smažte z obou stran asi 10 minut na mírném ohni. Podávejte s chlebem či vařeným bramborem.

Mému 9létému bratrovi tyto placičky tak jely, že mizely vřelé přímo z pánvičky :)

Prosím o dodržování autorských práv !!!Pokud chcete fotky či text někam kopírovat dovolte se autora (tím myslím samozřejmě sebe) a u zkopírovaného uveďte citaci, také bych byla ráda, kdyby jste mi o tom dali vědět, kde se mé příspěvky nachází !!!

Přeji dobrou chuť a zahradničení zdar! ;)
                                vaše Lenka