Nechoď tam, už tě znám!
Každoročně se na zámku Plumlov konají několikrát do
roka tematické prohlídky zámku. Jelikož na zámku provází moje kamarádka a
většinu programu těchto tematicky zaměřených prohlídek vymýšlí ona, řekli jsme
si, že se pojedeme po delší době na takovou tematickou prohlídku podívat. Když
jsme přijeli, oznámili nám, že si budeme muset více jak hodinu počkat, že nás
zařadí do poslední prohlídky. Tato informace nám nijak extra nevadila. Hned od
pokladny jsme zamířili do zámecké kavárny, jejímž provozovatelem je taťkův
známý. Z osmi druhů mléčných koktejlů si můj bratr samozřejmě nemohl
vybrat nic jiného než kávový shake. Musím uznat, že někdy opravdu velmi lituji
toho, že můj bratr umí číst! Po tom, co do sebe nalil kofein, což byla opravdu
veliká chyba, oběhl celou kavárnu několikrát dokola a všímal si všech titěrných
detailů, se kterými pořád otravoval. Jakmile se taťka začal bavit
s vedoucím kavárny, bráchu to tam přestalo bavit a radši vyběhl ven. Já
chvíli zůstala a poslouchala jejich rozhovor. Jediné, co jsem se dozvěděla,
byla informace, že za tento víkend pohádkové prohlídky zámku navštívilo již
1300 návštěvníků. Pak jsem byla nucena opustit, jelikož jsem z okna viděla
bratra, jak běhá po nádvoří a šplhá po kopci na jeho vrchol. Nemarnila jsem a
vyšplhala jsem na kopec za bráchou, abych zjistila, co bratr zase vymýšlí. Na
vrcholku bratr běhal do kolečka a řval, že to tu tak nevypadalo, a že se jde
proběhnout okolo kopce. Než jsem stačila bratra okřiknout, ať neblbne, už byl
pryč. Brácha se rozhodl kopec oběhnout dokola a zrovna ve chvíli, kdy běžel
místem, na kterém bylo z mojí pozice vidět, zakopl o malý nízký pařez
zarostlý v trávě. Když jsem viděla, že se bratr nezvedá, seběhla jsem mu
na pomoc. Když jsem doběhla, hned jsem pochopila, proč brečí a proč se nemůže
zvednout. Brácha ležel v poli kopřiv. Opatrně jsem ho zvedla, a i když to
ode mě nebylo hezké, začala jsem se strašně smát. Brácha byl celý od hlavy až
k patě opuchlý a z rukávů i kapuce mu ještě trčely zbytky listů
kopřiv. Brácha se nemohl hýbat ani mluvit, jen mu pořádně slzely oči a držel si
nohu. Sundala jsem mu rifle, a zjistila, že má celé stehno do krve sedřené,
takže místo prohlídky zámku nás čekala rychlá projížďka autem do nejbližší
lékárny. V lékárně bohužel neměli jinou dezinfekci než Peroxid, ale
naštěstí byl bratr stále tak opuchlý, že ani nemohl křičet, že ho to štípe.
Doma jsem mu nohu zalepila, a když jsem se po týdnu vrátila domů, nestačila
jsem se divit. Stehno bylo již celkem pěkně zahojené, ale kupodivu se mu kolem
rány udělali nové strupy a vypadalo to, jako popáleniny. Bratrovo vysvětlení
bylo jednoduché a neuvěřitelné. Když si totiž sundal náplast, zůstalo mu na
kůži lepidlo, a jelikož mu nešlo umýt vodou, vzal to tou hrubou zelenou stranou
houbičky na nádobí.
Žádné komentáře:
Okomentovat