Ahojky všichni!
Je mi jasné, že si většina z vás myslí, že jsem se na všechno vykašlala a žiju si svůj vlastní život, ale tak to není, na vás se totiž jen tak vykašlat nemůžu!
Důvodem proč jsem o sobě nedala dlouho vědět není jen to, co jsem popisovala již na začátku mého posledního článku, ale také to, že jsem nastoupila na vysokou školu, která rozhodně není taková, jak jsem si ji představovala!
Celá moje rodina z matčiny strany si myslí, že vysoká škola je přesně taková jak nám ji ukazují v amerických seriálech či filmech, realita je ovšem naprosto jiná!
Hned první dny na nové škole jsem zjistila, že vysoká škola opravdu není žádný med a že budu asi muset sakra dřít!
Můj rozvrh sice není nějak extrémně nabitý, ale i tak jsem každý den ve škole dost dlouho a kvůli dojíždění se doma ani neohřeju. Původně jsem si sháněla byt (nebo spíš pokoj v bytě), ale nakonec jsem od této myšlenky musela upustit kvůli tomu, že nájem je docela dost drahý (nejlevnější se pohybují přibližně okolo 3000Kč/měsíc) a už tak mám dost výdajů (jídlo, učebnice, další pomůcky,..), které stačím jen tak tak pokrýt. Vše si totiž platím ze svých vlastních úspor (vše co jsem za prázdniny odpracovala jsem pilně spořila) a brigáda mi bohužel nijak do mého rozvrhu nepasuje.
Musím uznat, že škola mi zabírá dost mého času a tak mi volného času zbývá opravdu jen velmi málo. Každý den mi 2 hodiny zabere jen dojíždění, které většinou prospím, protože mě to dost unavuje. A tak se stalo, že jsem se tak trochu propadla do depresí a dost velké prokrastinace. Musím říct, že dlouhodobá únava je opravdu dost nebezpečná! Díky škole jsem už víc jak měsíc nesáhla po jediné výtvarné pomůcce a nijak se výtvarně neangažuju, což mě, člověka, který pořád něco dělal dost irituje. Na druhou stranu nyní chodím mnohem častěji do přírody a urovnávám si v hlavě myšlenky. Mými oblíbenými místy, kam chodím skoro každý den (pokaždé když jedu do školy) se stal Petrov a úplně nejoblíbenějším Špilberk (zde potkávám mnohem méně lidí a tak můžu být sama jen se svými myšlenkami a přírodou).
Na vysoké škole vás berou jako dospělé osoby, které už musí všechno zvládat samy a někdy mi přijde, že si někteří myslí, že jsme asi kouzelníci, protože to co po nás chtějí, je až nereálné. Ve většině přednášek vám řeknou, že máte studijní materiály na internetu a máte si to sami nastudovat. V jiných přednáškách zase máte spoustu úkolů a člověk neví co má dělat dřív. V internetovém systému se ještě pořád ztrácím a vše tam hledám půl hodiny (dokonce i svůj vlastní rozvrh), ale pořád to prý ještě není to nejhorší. V každé přednášce nás děsí tím, jak bude vypadat konečná zkouška a musím uznat, že jim to jde vážně dobře. Každý den se domů vracím k smrti vyčerpaná a vyděšená tím, co vše bych měla umět a zvládnout.
Doufám, že jsem vás moc nevyděsila, ale takto to bohužel opravdu je, seriály nám pouze lžou! Všem, co studují držím veškeré palečky a přeju jim spoustu nervů, protože to je na škole opravdu potřeba.
Mějte se moc krásně, já jdu psát seminární práci :D
vaše Lenka ♥
Žádné komentáře:
Okomentovat