Na nákupech
Asi každý ví, že děti rádi nakupují a často mají
pro výrobky úplně jiné názvy, jako třeba to, že místo kečup říkají kepuč. Jinak
to není ani u mého bratra. Vždy, když chci jet na nákup, zkouším se nenápadně
vyplížit z domu, aby bratr nešel se mnou, ale ne vždy se mi to podaří.
Zrovna nedávno mé maskovací schopnosti zklamaly a bratr šel se mnou na nákup do
Tesca. Už ve vchodu jsem věděla, že obchod budu muset rychle proběhnout a nikde
se dlouho nezastavovat, protože by to asi špatně dopadlo. No, asi s tímto
plánem nebyl nákup zrovna dvakrát jednoduchý. Když jsem zahla k regálu
s papírákem, abych koupila čtvrtky na kreslení, bratr se hned ozval se
slovy: ,,Už zase kupuješ papíry? Co s tím zase budeš dělat? Máš jich doma
málo?!“ Raději jsem nic neříkala a rychlým krokem se přesunula k ovoci a
zelenině. Zde jsem si koupila dvě limetky, které bratr opět nemohl nechat bez
povšimnutí a hned začal: ,,Tak drahý citrony? To nekupuj, dyť jsou ještě
zelený!“ Avokádo jsem raději nebrala, protože bratrovi výhružky typu: ,,Zas
bereš tu hrušku? Mama tě zabije, víš, že mama minule nadávala, že je to
příšerně drahý. Já to mamě řeknu, žes to zase koupila a ona tě seřve!“ jsem
opravdu neměla zapotřebí. Když jsme šli kolem samoobslužného pultu, bratr začal
škemrat, ať mu koupím sýr, že chce zítra k obědu tahací řízek. Sýr jsem mu
sice koupila, ale s vysvětlením, že žádný smažák dělat nebudu. Hned vedle
sýrů měli šunky, salámy, různé klobásky, atd. Jelikož má můj bratr strašně rád
kuřecí debrecínku, myslela jsem, jakou mu neudělám radost, když mu ji koupím.
K mému překvapení jsem potom doma dostala od bratra vynadáno, protože jsem
mu nekoupila debrecínku s červeno-oranžovým okrajem, tudíž, on ji jíst
prostě nebude! No, ale zpět k našemu nákupu. U chladniček jsem se
dozvěděla, že žádný jogurt nechce, protože nemají borůvkový ve skleničce, u regálu,
kde jsem hledala plechovku s cizrnou, mi do košíku strčil plechovku
s bílými fazolemi se slovy, že už dlouho vybírám, že je to stejně všechno
stejný a u pečiva jsem se dozvěděla, co to beru za hnus, že chleba
v igelitu bude zapařenej a zplesniví a navíc vypadá jako nějakej vyhozenej
zbytek. Největší gól však nastal, když se mi bratr na chvíli ztratil a za
chvíli za mnou běžel s baleným čokoládovým croissantem a křičel přes celou
tu dlouhou uličku: ,,Leňo, oni maj ve slevě čokapiču, můžu si jednoho vzít?“
V ten moment jsem myslela, že se hanbou propadnu. Sklopila jsem hlavu do
země, abych neviděla obličeje pobouřených nakupujících, chytla bratra za ruku a
běžela s ním k pokladnám, kde mi bratr oznámil, že s taťkou se
teda nakupuje mnohem líp.
Žádné komentáře:
Okomentovat