Ahoj holky, Ahoj kluci!
Asi před třemi týdny mi babička s dědou oznámili, že mě přihlásili do autoškoly, že to budu mít jako dárek k osmnáctinám. Ani jsem se nenadála a před čtrnácti dny mi děda o půl deváté večer volal na internát s tím, že mám za tři dny první tříhodinovou přednášku. Byla jsem z toho velmi učarovaná a vůbec jsem netušila, kde se učebna nachází. Když jsem v pátek dojela z internátu, po cestě domů jsem navštívila obchodní dům Kojál, ve kterém se má učebna nacházet. Učebnu jsem našla celkem rychle, takže jsem neviděla žádný problém další den do učebny dojít.
Ráno jsem vstala a šla přes město do obchodního domu, jenže jsem absolutně vůbec nečekala, že obchodní dům otevírá až za hodinu a vchodové šupací dveře se ne a ne otevřít. Tak jsem šla k druhým šupacím dveřím na fotobuňku, ale ani ty nešly. Věděla jsem, že na rohu budovy jsou normální dveře, kterými se chodí do chodby hned vedle restaurace a i těmi bych se do učebny mohla dostat, ale bohužel, bylo zamčeno. Polil mě studený pot a hrůzou jsem se zděsila, že hned první den dojdu pozdě. Obcházela jsem budovu dokola a tu mi padly do očí zadní vchodové dveře. Sáhla jsem na kliku a ....otevřeno!! Rychle jsem vyběhla po schodech do druhého patra, proběhla celý dům, ještě jedny schody do třetího a konečně jsem byla tam, kde jsem měla být. Sedla jsem si do lavice a poslouchala jsem našeho učitele. Byl to starší pán s velkým pivním břichem, bílými vlasy a slovenským přízvukem. Velmi mě překvapil již první větou ,,Vítám tu novou studentku, která sice vynechala první sezení, ale ona to určitě nějak dožene". Byla jsem tam nejmladší, teda hned po klukovi, který tam je jen kvůli papírům na malou motorku, bylo mu 16. Pak jsem tři hodiny střídavě poslouchala ho, jak mluví o dopravních značkách, překážkách na vozovce, typech křižovatky a mnoha dalších věcech a televizi, na které nám pouštěl nějaká vzdělávací DVD. Nejhorší co bylo pro mě jako nekuřáka bylo to, že vždy když nám to DVD pustil, šel si do vedlejší místnosti zapálit a jelikož venku pršelo, nebyla otevřená okna, takže to tam smrdělo po celé místnosti.
Když vyučovací hodiny skončily, vybral z nás 9 čtyři co budou mít jízdy s ním a zbytek co půjde k někomu jinému v jeho letech. Já zůstala u něho. Vybral si mě se slovy ,,Tebe si nechávám, tam jsem dohodnutej s dědečkem, s ním se znám ze zkoušek když ještě jezdil autobusem". Řekl mi datum prvních jízd a já celá rozjařená odešla. Po chvíli mi konečně docházelo, co všechno mi vlastně řekl, a nakonec mi došlo, že nevím vlastně nic.
Minulý pátek jsem musela jít ke své doktorce potvrdit nějaký papír s tím, že jsem způsobilá k řízení motorového vozidla. Jak jsem očekávala, strávila jsem tam hodinu a to přede mnou nikdo nebyl. Hold, doktorka si udělala pauzičku na kafíčko a cigaretku a já čtvrt hodiny seděla v čekárně.
Další den na to, což byla sobota, jsem měla mít v devět hodin první jízdy. Popravdě, kdybych řekla že jsem se vůbec nebála a bavila jsem se, tak bych šeredně lhala. Mého dědu totiž napadlo, že mě naučí řídit dřív, než budu mít první jízdy a nedopadlo to vůbec dobře, naopak, děda byl příšerně naštvaný a já měla migrénu z toho, jak na mě celou hodinu řval jak řadím, proč dupu na brzdu nebo proč šlapu na plyn tak moc, jestli jsem hluchá že neslyším že motor už vrčí dost. Ale s mým starým cigaretami napáchlým učitelem to šlo celkem v klidu. Vysvětlil mi, co znamená jaká kontrolka, který čudlík co dělá, jaký otáčkoměr mají benzínové a jaké naftové automobily a pak mě usadil za volant. Asi dvacet minut jsem jak potrhlá jezdila po parkovišti zleva doprava, abych se naučila přechytávat volant, poté jsem se učila řadit a nakonec couvat. Když v tom mi najednou řekl: ,,No nic vyjeď tady na silnic, trošku se projedeme a pak mě zavezeš do obchodu". Touto větou mě úplně uzemnil. Já a vjet na komunikaci? Já, která se toho bojím ze všech nejvíc? Bohužel jsem musela. Naštěstí jsem jela po hlavní a skoro stála jsem měla přednost. Auto, ve kterém jezdím je chytřejší než já a tak když mi učitel řekl do kopce trochu přidej je to prudký nepojede to a já bláhově šlápla na plyn, začalo na počítači oranžově blikat 50 a pod tím nápis OBEC. No jo, vše jsem sledovat nestíhala, i když předpisy znám až moc dobře. Tyto jízdy jsem ukončila vcelku dobře a to tak, že jsem učitele zavezla k supermarketu Albert, protože si chtěl jít nakoupit. Rozloučil se se mnou se slovy že další jízdy mám příští sobotu ve stejnou dobu na stejném místě a zaplul do obchoďáku.
Nakonec si nemohu odpustit malou statistiku:
Nabouraných automobilů a jiných motorových vozidel: 0
Přejetých živočichů: 0
Přejetých věcí: 0
Překročení rychlosti: 2x
Úspěšnost této jízdy: 90%
Tak zase někdy příště a možná se někdy potkáme za volantem. Užívejte prázdnin vaše Lenka
Žádné komentáře:
Okomentovat