Dovolená, moře a piktogramy
Každoročně jezdíme na dovolenou do Polska do
přístavního města Sopoty, a ani letos tomu nebylo jinak. Po cestě k moři
se vždy zastavíme ještě někam na výlet a taťku napadlo, že by se po letech zase
rád podíval na hrad Gniev. Hrad jsme si obešli okolo, prošli se zahradou a šli
se podívat na nádvoří, kde bratra jako první zaujala prosklená střecha. Po jeho
úžasném dramatickém vystoupení, co je to za blbost dělat střechu ze skla, že
vůbec nepřemýšleli nad tím, co by se stalo, kdyby padaly kroupy nebo nedej bože
meteority, jsme hrad opustili a pokračovali v naší cestě do Sopot. Po
příjezdu do kempu nás čekal takový trošičku větší šok. Byl vydán zákaz plavání,
protože celé moře bylo plné sinic a řas, kterých bylo spoustu vyplaveno na
okraji pláže. Tudíž, jak bratr vtipně podotkl, moře bylo jako matcha tea,
zkrátka a dobře, zelené jako brčál. Naštěstí pro nás není dovolená jen koupání
se v moři a nekonečné procházky po pláži, ale rádi poznáváme zdejší
kulturu, tudíž jsme se vydali na procházku do města. Na náměstí jsme potkali
mnoho pouličních umělců, prošli se parkem, vylezli na městský maják a vydali se
na luxusní placené molo s přístavem. Na procházce po molu jsme mimo jiné
potkali tři Češky, které se nestačili divit, že tak daleko od českých hranic
potkaly někoho, kdo mluví stejným jazykem. Samozřejmě nás poznaly jen a pouze
pomocí bratra, který nadával, že je tu velký vítr, který mu ufoukl kšiltovku a
on ji proto honí po zemi. Když jsme vstupovali do přístavu, byla tam velká bílá
cedule s názvem přístavu a šesti značkami zákazů, které značili, co se zde
nesmí dělat. Ze srandy jsem se bratra zeptala, jestli všem těm zákazům rozumí,
a on mi odvětil, že mi je všechny klidně vysvětlí, jestli je nechápu. Takové
nabídce jsem samozřejmě nemohla říct ne, a nějak takto to dopadlo:
První značka znázorňovala zákaz lovení ryb v přístavišti i na molu. Podle
bratrova vysvětlení však značka nabyla významu, že zde nesmíte lovit ryby na
háček, nýbrž pouze do rukou. Druhá značka znázorňovala zákaz plavání, kdy na
značce byla hlavička s rukou ve vlnách. Podle bratra je však na značce
potápějící se E nebo možná i F, to prý záleží na tom, co by potom vylovili.
Třetí značka zakazovala vstup se psem. Podle bratra však tato značka znamenala
zákaz vstupu pro vlky a vlkodlaky. Čtvrtá značka zakazovala jízdu na kole.
Brácha její význam však trošičku upravil a řekl, že podle této značky si
nesmíte sedat, ani se chytat bójek. Pátá a s bratrovým vysvětlením i má
nejoblíbenější značka znázorňovala, že máte dodržovat noční klid od 22 do 6hodin.
A bratrovo vysvětlení této značky? Pokud ses narodil 22. 6. tak drž hubu!
Poslední šestá značka zakazovala odhazování odpadků mimo odpadkové koše. Pro
tuto značku si bratr vymyslel vysvětlení, že lidé nemají odhazovat kuličky do
volných děr v molu a na lodích či do otevřených kajut. Po takto důkladném
přeškolení od bratra jsem se ještě nejméně další dvě hodiny nemohla přestat
smát. Konec všem vysvětlením značek však ještě nebyl. Po neuvěřitelně prožitém
týdnu jsme se vraceli domů a bratr těsně za českou hranicí prohlásil, že je
mega rád, že už je zase v České republice, protože Poláci jsou podle něj
asi pořádně padlí na hlavu. Když jsem se ho však zeptala, proč si to o nich
myslí, myslela jsem, že mě omejou. Bratr mi oznámil, že teda jako neví, ale
jeleni, kteří by skákali až 10,5 kilometrů vysoko v životě neviděl, a ani
si nemyslí, že by vůbec takoví existovali. Jen tak pro zajímavost, bratr měl na
mysli dopravní značku pozor zvěř, pod kterou bylo napsáno, pro jak dlouhý úsek
tato značka platí, tudíž jeleni opravdu neskákali až 10,5 kilometrů vysoko
nýbrž daleko.