Kapitola
13.
Bratr a pojem času
Každý to zná, zeptáte se malého dítěte kolik je
hodin a dítě vám odvětí nějaký nesmyslný pojem. To jsem však ještě netušila, že
se bratr tento fakt ve škole nenaučil a umí přečíst hodiny jen digitálně. Tudíž,
když jsem se mého brášky zeptala, kolik je hodin, že mám dnes ještě celkem
nabitý program a že v 17 hodin musím být pryč, odvětil mi, že jsem pěkně
v háji, protože pět hodin už je dávno pryč. Já na něj zůstala civět jak
opařená a pak rychlostí blesku popadla věci, co jsem potřebovala, oblékla se a
letěla na dohodnutou schůzku, kde jsem celá rudá a upocená zjistila, že pět
hodin je až za 20 minut. Po návratu domů jsem se bratra ptala, kde vzal, že je
dávno po 17. hodině, když bylo teprve chviličku po čtvrté. Jeho odpověď byla
jednoduchá, koukl na taťkovi hodinky, jenže taťka má hodinky jak ručičkové, tak
zároveň i digitální, no a aby neměl zbytečně dvoje hodiny na jedněch hodinkách,
tak má na jedněch letní a na druhých zimní čas, no a tak se stalo, že bratr
zjistil, že je 20 minut po 17. hodině, i když ve skutečnosti bylo pouze 16:10.
A kde se vzalo těch 10 minut navíc? Taťka má schválně nastavené hodinky o něco
dopředu, je to jeho taktika jak ráno stíhat vlak. Další samozřejmostí, kterou
se od dítěte, jakožto i mého bratra dozvíte je, že jste někde už moc dlouho a
ve skutečnosti tomu tak vůbec není, jako například když jdete na záchod a za
ani né minutu se vám tam ten malý prcek jak naschvál objeví s tím, co tam
děláte tak dlouho, že už jste tam půl hodiny a mu se chce tak strašně moc
čůrat.
Nejlepší zápich však byl, když se taťka ptal bratra, kolik je hodin, že je pátek a že by měl jít v osm hodin nějakej dobrej film. Bratr se jen v klidu pohodlně usadil na gauč, opřel se a odvětil: ,,Co blbneš, buď v klidu, dneska je sobota“ No, taťka v klidu být mohl, byl totiž teprve čtvrtek! Zajímavé je, že ani jednomu nebylo divné, že kdyby byl pátek nebo sobota, tak bych dávno byla doma, když jezdím v pátek z intru. No, jde vidět, jak se jim po mě stýská…
A když už jsem nakousla ten film, řeknu vám takovou malou perličku. Bratr přepínal televizi a najednou přepnul na program, kde byl nějaký historický film, no a jelikož je můj taťka velký fanoušek těchto filmů, začal řvát, ať to tam nechá a co že je to za film. No můj úžasný bratr začal řvát: „To je to, no to, potopený město pod lávou!“ Kdybyste nevěděli, co myslel tím potopeným městem, tak to měly být Pompeje.
Žádné komentáře:
Okomentovat