Kapitola
15.
Bratr a spodní prádlo
Když jsme jednoho dne byli na náměstí vyřizovat nějaké
nezbytnosti, šli jsme náhodou kolem obchodu, kde prodávají pouze spodní prádlo
a ponožky a jelikož je můj bratr jak se patří čuně, museli jsme se jít do
obchodu podívat po nějakých nových věcech. Jelikož můj bratr nemá ponožek nikdy
dost, protože u nás doma zřejmě řádí skřítek lichožrout se skřítkem děrovačkou,
tudíž můj bratříček má zákonitě z páru jen jednu ponožku nebo když už
konečně najde pár, tak je na ponožce vyklubaná díra, byl nákup ponožek na
1. místě. Bratr si nakoupil hned 6 párů, aby měl co na sebe a vhrl se do výběru
spodního prádla. Taťka se zeptal paní prodavačky, jestli by měla malé trenky na
bráchu. Paní prodavačka odvětila, že pro 9. letého kluka trenky určitě mít
bude, jenže když zjistila, že bratr nosí kalhoty velikosti pro 5 leté děti,
svůj názor rychle změnila. Tak se taťka zeptal bráchy, co nosí radši, ať si
vybere sám, co chce a v jakém provedení. Můj bratr se samozřejmě ukázal
jako zkušený zákazník, nejprve se pořádně rozhlédl po prodejně a poté se opřel
o pult a říká paní prodavačce: „Slipy s nástavbou byste náhodou neměla?“
Paní prodavačka absolutně nechápala, která bije a popravdě ani já s taťkou
jsme nechápali, co si bratr vlastně právě objednal. Po chvíli se paní
prodavačka otřepala, začala se smát a zeptala se bratra, co by si tou nástavbou
asi tak představoval. Bratr nechápavě zakroutil hlavou nad tím, že zkušená
prodavačka spodního prádla nechápe, co si po ní zákazník žádá a ujal se
vysvětlování: „Ježiš marjá, tož normálně slipy s nástavbou! Prostě nad
těma slipama chcu širokou nástavbu, je to jasný?“. Paní prodavačka zřejmě
konečně pochopila, oč můj bratr žádá a podala mu 3 krabičky úhledně
poskládaných dětských slipů se slovy, jestli je to to co chtěl. Bratr rozdělal
jednu krabičku, roztáhl slipy, přiložil si je k sobě a říká: „No, velikost
by mi aji padla, ale ta nástavba je nějak malá, větší nemáte?“. Paní prodavačka
zakroutila hlavou, že nemají, což mého bratra celkem naštvalo a odvětil: „No
tak slipy si brát nebudu. Máte teda aspoň boysboysky?“ Opět jsme všichni tři
zůstali nechápavě stát a jen jsme zírali na sebe. Když bratr viděl, že opět
nechápeme, která bije, jal se opět vysvětlování: „Tož takový ty trenky, ale víc
zařezaný!“ Paní prodavačka pochopila, že bratr po ní žádá boxerky a tak mu opět
podala már krabiček s úhledně poskládanými boxerkami dětské velikosti.
Bratr se pustil do vybírání. Až skoro všechny krabičky vytahal, vybral si dvoje
proužkované boxerky s nějakým nápisem a taťka konečně s radostí zaplatil.
Ještě než jsme odešli, se bratr neudržel a zeptal se paní prodavačky, jestli
náhodou neprodává i boysboysky s nástavbou. Na to paní prodavačka už vážně
neměla slov, naštěstí taťka bratra rychle čapl za ruku a vytáhl ho z obchodu
ven. Venku se bratr neudržel a povídá: „Se ani nedivím, že tam nemá žádný lidi,
když po ní něco člověk chce a ona to ani nezná nebo to vůbec neprodává!“ A
nakonec jen tak pro zajímavost, pokud nevíte, co je to nástavba na slipech či
snad boysboyskách, tak je to ta široká guma v pase.
Žádné komentáře:
Okomentovat