12/31/2016

OSOBNÍČEK - Na vánočních prázdninách u babičky

Ahojky všichni!

Právě jsem se vrátila z vánočních prázdnin od babičky a tak nějak jsem pocítila potřebu Vám napsat své dojmy z tohoto pětidenního pobytu ve Veselí nad Moravou.

Hned na úvod se vám musím přiznat, že jsem se na návštěvu absolutně vůbec netěšila, a dokonce jsem ještě před měsícem prohlašovala, že nikam nepojedu. Na svoji obhajobu, nevím jak to říct slušně, ale za půl roku, co jsem chodila navštěvovat babičku 1-2x týdně, jsem jí měla „plné zuby“. Vždy jsem babičku viděla maximálně 2-3x do roka na pár dní či hodin a teď každý týden?!

Chvíli po příjezdu jsme babičce předali dárky od Ježíška, které nechal u nás doma ;) Babička pro nás žádné dárky neměla, ale popravdě, ni nám to nijak nevadilo.

Na druhý den jsem byla už od rána plná energie. Babička šla brzo ráno na odběry krve a vrátila se až kolem 10. hodiny. Já jsem zatím uvařila čaj (babička nevlastní žádnou rychlovarnou konvici) a stihla jsem trochu poklidit. Jakmile babička došla, chtěla na odpoledne připravit chlebíčky. Nabídla jsem s, že jí pomůžu a chlebíčky připravila skoro sama. Nedokážete si představit, jak jsem najednou byla šťastná a nabitá pozitivní energií. V životě by mě nenapadlo, že mě něco takového jako příprav chlebíčků za babičku může tak pozitivně nabudit. V ten moment jsem měla chuť udělat cokoliv a pomoci celému světu. Pak jsem ještě babičce pomohla namlít ořechy na oběd, umýt nádobí, vynést koš a koupit žehličku. (s tím souviselo i oblékání a zdlouhavá cesta do elektra)

Díky malé pomoci jsem zažila úžasnou radost babičky, že jí někdo taky s něčím pomůže, ale také radost ostatním lidí, když jsem jim v obchodech podržela dveře u vstupu.

Díky této zkušenosti teď vím, že i malá z počátku nevýznamná pomoc může vyvolat obrovskou radost a Vás to naplní pozitivní energií.

Pamatujte, že i malá pomoc pomůže a radost, je ten nejlepší dárek a odměna, kterou můžete dostat.

Takže, radosti a pozitivismu zdar!
                                 vaše Lenka J

12/25/2016

OSOBNÍČEK - Slasti a strasti našeho Štědrého dne

Ahojky všichni!

Tak co? Jaký byl Váš štědrý den? Všude jen slyším, jak si máme užít pohodové svátky v rodinném kruhu, ale můj zážitek moc pohodu nepředstavoval. Pokud Vás zajímá, jak přesně vypadal můj štědrý den, tak pozorně čtěte ;)


1. Vypuzení z postele

Hned probuzení bylo velmi úžasné, jelikož jsem se probudila díky příšernému zápachu, který se linul celým bytem. Mamka se totiž rozhodla, že brambor do salátu uvařila málo, a tak brzo ráno uvaří ještě jednu menší várku brambor. Co se však nestalo? Někdo hold zapomněl brambory hlídat, a tak se z brambor vyvařila veškerá voda, brambory se přiškvařily a tím pádem byl celý byt provoněn zápachem spálených brambor, místo nějaké pěkné vánoční vůně františků, svíček či purpury.

2. Překvapení pro taťku

Další bod se opět týká úžasné šikovnosti mé mamky. Mamka si šla do koupelny umýt ruce, jenže když zmáčkla dávkovač mýdla, uklouzl jí a spadl do umyvadla, no a tak se stalo, že kus umyvadla rupl a propadl na zem.

3. Zkouška světýlek

Když jsme nazdobili stromeček, řekli jsme si, že zkusíme zapojit světýlka. Když jsem je však ze zásuvky chtěla vypojit, bratr mi oznámil, proč svítí jen červené a žluté, když je tam i modrá a zelená. Bylo mi jasné, že vyhořela jedna žárovička, ale která? Tak jsem obcházela celý světelný řetěz kolem dokola, až jsem ji našla. Modrou vyhořelou žárovičku jsem vytáhla a vítězoslavně jsem podala ze skříňky náhradní žárovičky. K mému překvapení náhradní žárovka do řetězu nepasovala, protože měla úplně jinou koncovku, takže jsem musela složitě předělávat koncovky žárovek, a tak se zdobení stromečku prodloužilo na hodinu a půl :P

4. Štěstí v neštěstí

Aby toho všeho nebylo málo, můj úžasný bráška je tak šikovný, že polovinu již nastrojeného stromečku zesypal na zem (myslím tím samozřejmě baňky). Musím uznat, že má víc štěstí než rozumu, a tak se ani jedna z baněk nerozbila.

5. Do třetice všeho zlého, mamka opět jede

Ano ano, do třetice mamka opět bodovala. Tentokrát však nespálila brambory, ale připálila řízky :P

6. Abychom neplatili tolik za elektřinu

Jelikož se nemohly pokazit jen svíčky na stromečku, protože se někdo zřejmě rozhodnul, že u nás doma je moc světla, naše štědrovečerní večeře probíhala téměř při svíčkách, jelikož buchla v kuchyni žárovka :D

Tak tímto ukončím výčet všeho rozbitého a zpackaného a budu se moc těšit na další štědrý den!
Doufám, že vy jste si štědrý den patřičně užili a vyhnuli jste se katastrofám ;)
       vaše Lenka :)


12/22/2016

OSOBNÍČEK - Prupovídky malých dětí ve školkách a školách

Ahojky všichni!

Jak jistě všichni víte, tak už čtvrtým rokem chodím na Střední pedagogickou školu. S tímto povoláním se váže spousta úkolů, učení, psaní příprav, atd. Jednu výhodu toto povolání však má, neskutečně se při tom všem bavíme (ale alespoň já)! Dokážeme si vyhrát s jakoukoliv blbostí a jako pomůcku na praxi využít i nějakou úplnou pitomost. Neskutečnou zábavou jsou však momenty, kdy na praxi uslyšíte nějaké velmi originální dětské „hefty“.
Jelikož se vždy při takovýchto situacích úžasně nasmějeme, rozhodla jsem se vám sem pár takových úžasných dětských keců zveřejnit. Pro diskrétnost však nebudu uvádět jména dětí, ani město (školku), ze které to mám. Přeji příjemnou zábavu při čtení ;)

                                                                                                        

Jako první vám uvedu příklad zahradní slavnosti na rozloučení se s předškoláky. Děti měly na slavnost pozvané šermíře, kteří je měli pasovat na předškoláky. Než je však pasovali, ukazovali jim šermíři pár ukázek šermu. Přičemž děti spustily:
„Mami já se budu bát…oni používaj opravdový meče?“

Když chtěli šermíři jednoho malého dobrovolníka z řad dětí, z dětského publika se ozvalo:
„Ale bacha, je to dítě!“

Když se šermíři zeptali k čemu je dobrý meč, z řad dětí se ozvalo:
„Meč je na bojování!“

Když šermíři dělali ukázky s tesákem, jeden malý chlapeček zvolal:
„Hele koukejte, on jde na něj s mačetou!“

                                                                                                           

Na praxi jsem se taky dozvěděla, proč děti ve třídě nesmějí dupat a řvát. Když se totiž na tuto otázku zeptala paní učitelka dětí, které opravdu dělaly nepořádek. Jedna holčička se zvedla a řekla:
„Protože by paní učitelky dostaly pětku!“

Na praxi v družině jsem se zas od jednoho třeťáčka, který se bavil se svoji spolužačkou dozvěděla toto:
„Taková prďavá a už má podprdu…“

                                                                                                           

No a v neposlední řadě po cestě na autobus…Šla jsem ráno na autobus s deštníkem, protože pršelo, no a na přechodu jsem potkala malou holčičku s tatínkem. Holčička se na mě nějakou chvilku divně dívala, a když nám blikla zelená, povídá tatínkovi:
„Tati, proč má ta paní deštník když prší tak malinko?“
No a tatínkovo vysvětlení:
„Nevím, asi se bojí vody.“


Doufám, že se vám tento malý výčet líbil ;)

                                              Vaše Lenka

12/21/2016

Vánoční vyrábění - Svícen a svíčka ozdobené ubrouskem

Ahojky!

K Vánocům neodmyslitelně patří svíčky, a tak jsem se rozhodla vám ukázat dva jednoduché návody na svíčku a svícen, které můžete někomu darovat jako krásný dárek pod stromeček ;)


Na svícen budete potřebovat:
  • skleničku
  • nějaký pěkný papírový ubrousek
  • nůžky
  • disperzní lepidlo (např.: Duvilax, Herkules)
  • štětec (na lepidlo)
Postup:
Krok 1
Papírový ubrousek si zastřihněte na velikost vaší skleničky. Skleničku nemusíte oblepovat celou, můžete využít jen nějaké vzory.
Krok 2
Z ubrousku sejmeme bílé vrstvy ubrousku tak, aby nám zbyla jen barevná vrstva.
Krok 3
Skleničku si polepte lepidlem a přiložte ubrousek.

Krok 4
Ubrousek si znovu přetřete lepidlem a nechejte zaschnout.

Tip !
Pokud máte skleničku se závitem, můžete jej zakrýt jako já přírodním cukrem nebo třeba třpytkami ;)


Na ozdobnou svíčku budete potřebovat:
  • svíčku (nejlépe bílou)
  • ozdobný papírový ubrousek
  • fén
  • pečicí papír
  • chňapku
Postup:
Krok 1
Z ubrousku sejměte bílé vrstvy. 

Krok 2
Ubrousek si zastřihněte dle potřeby.

Krok 3
Ubrousek si přiložte na svíčku a pevně obalte pečicím papírem.
Krok 4
Nyní si nasaďte chňapku, svíčku si dejte do ruky s chňapkou a začtěte na ni foukat fénem. Svíčka bude hotová až se ubrousek vsákne do svíčky.

Prosím o dodržování autorských práv !!!Pokud chcete fotky či text někam kopírovat dovolte se autora (tím myslím samozřejmě sebe) a u zkopírovaného uveďte citaci, také bych byla ráda, kdyby jste mi o tom dali vědět, kde se mé příspěvky nachází !!!

Doufám, že se vám návody líbily a přeji Vám krásné Vánoce ;)
                                                                 vaše Lenka

12/17/2016

Vyrábíme - Jednoduché a rychlé visačky na dárky

Ahojky všichni!

Taky balíte dárky několik dní dopředu a třeba i zapomenete co v něm je? Nebo třeba na papír napíšete jméno fixou, které nejde na papíru vidět? Pokud ano, tak přesně k tomu jsou dobré visačky. No, a já vám dnes ukážu, jak si takové jednoduché a krásné visačky udělat.

Budete potřebovat:

  • bílou čtvrtku
  • lepicí tyčinku nebo oboustrannou lepicí pásku
  • balicí papír (doporučuji, aby na něm už rovnou byly předchystané čtverečky, já mám tento z Pepca za 12Kč/2m)
  • děrovačku

Postup:
Krok 1
Druhou stranu balicího papíru (tu bílou) polepte lepidlem, nebo oboustrannou lepicí páskou.

Krok 2
Přilepte na balicí papír tvrdou bílou čtvrtku.
Krok 3
Nyní rozstříhejte papír na čtverečky nebo obdélníky (záleží na motivu vašeho papíru).

Krok 4
Nyní stačí už jen do rohu vaší visačky udělat dírku pomocí děrovačky.

Tip!
Visačky můžete udělat taky z obrázků vašich dětí, obyčejných jednobarevných papírů nebo třeba vlastnoručně podomácky batikovaného papíru.

Prosím o dodržování autorských práv !!!Pokud chcete fotky či text někam kopírovat dovolte se autora (tím myslím samozřejmě sebe) a u zkopírovaného uveďte citaci, také bych byla ráda, kdyby jste mi o tom dali vědět, kde se mé příspěvky nachází !!!

Šťastné a veselé
                vaše Lenka

12/16/2016

Vyrábíme - Papírová květina - Vánoční hvězda

Ahojky!

Pokud vám taky chybí ještě nějaké drobnosti na ozdobu domu či dárečků a nechcete kupovat nějaké drahé ozdoby, ukážu vám na velmi jednoduchou ozdobu z balicího papíru ;)


Budete potřebovat:
  • balicí papír
  • nůžky
  • nit
Pokud budete chtít květinu barevnou, použijte tvrdší barevný papír nebo jako já, lepidlo a třpytky ;)

Postup:
Krok 1
Balicí papír si nastříhejte na pásky široké asi 8cm a dlouhé cca. 25cm. Těchto proužků nastříhejte 7 kousků.
Pokud budete chtít i listy, ustřihněte proužky o něco širší.
Krok 2
Nyní si vezměte jeden proužek do ruky a kousek ho smotejte. Na konci ho musíte mít volný alespoň 8-10cm. Toto udělejte pouze s 6 proužky, jeden si nechejte bokem.
Krok 3
Volné konce proužků zastřihněte do tvaru kapičky (široké uprostřed, u smotaného).
Krok 4
Vezměte si 3 proužky a pomocí niti je svažte k sobě. Toto udělejte i s další trojicí.

Krok 5
Proužek, který jste měli bokem si rozstřihněte na půlku a obě půlky smotejte úplně celé (od začátku až po konec).

Krok 6
Vezměte si jednu polovinu vaší květiny, doprostřed přidejte poloviční smotané proužky a poté přidejte další polovinu. Celé svažte pevně nití a květina je hotová!
Pokud jste si vybrali variantu s listy, postup je úplně stejný, proužky jen musí být o něco širší a smotáte je úplně stejně jako okvětní lístky.
Pokud si chcete květinu zkrášlit třpytkami, lepte každou barvu zvlášť pomocí tenkého štětce nad novinami. Noviny vám pomohou v pozdějším úklidu (třpytky můžete sesypat zpět do lahvičky). U tohoto vylepšení si však pamatujte, že méně je někdy více a tak polepte jen opravdu tenký proužek na kraji květiny ;)

Prosím o dodržování autorských práv !!!Pokud chcete fotky či text někam kopírovat dovolte se autora (tím myslím samozřejmě sebe) a u zkopírovaného uveďte citaci, také bych byla ráda, kdyby jste mi o tom dali vědět, kde se mé příspěvky nachází !!!

Doufám, že se vám tento nápad bude líbit a že si nějakou tu vánoční hvězdu vyrobíte ;)
                            Přeji Vám krásné prožití vánočních svátků
                                       vaše Lenka

10/19/2016

Vyrábíme! - Mazací tabulka

Ahojky!

Jelikož mám opravdu dost práce a poslední dobou zapomínám na svůj harmonogram (i když ho mám napsaný v diáři), řekla jsem si, že si ho musím psát někam, kde ho budu mít pořád na očích. A voalá, tak vznikla moje mazací tabulka ;)
Budete potřebovat:
  • 2 kusy opravdu tvrdého kartonu (nebo můžete použít základ ze starého kalendáře)
  • lepící pásku
  • lesklou fólii (nejlepší bude eurofolie)
  • obyčejný kancelářský papír A4
  • nůžky
  • 2 dřevěné kolíčky na prádlo
Postup:
Krok 1
Do eurofolie si vložte papír.

Krok 2
Nyní si na eurofolii položte jeden kartón. Ze všech stran folii přehněte přes kartón a přilepte pomocí lepící pásky.

Krok 3
Kartony si dejte delší stranou k sobě a slepte je pomocí lepící pásky.
Krok 4
Nyní si vyrobíme stojánek na naši tabulku. Vezměte si kolíčky a rozdělejte je (zbavte je pružinky).
Krok 5
Půlky kolíčků si k sobě přiložte tak, aby vrchní úzké strany na sebe navazovaly. Poté kolíčky spojte dohromady (bude vám stačit obyčejná lepící páska).

Krok 6
Tabulku zvedněte a postavte na kolíčky. Tabulka bude velmi dobře a pevně stát, pokud k jejímu postavení využijete zářezů v kolíčcích.
Tabulka je hotová! Já jsem ze zadní strany přilepila ještě samolepící bločky, ale klidně můžete zadní stranu potáhnout tabulkovou (mazací) folií.
Na mazaní tabulky jsem si vyrobila minihoubičku s držáčkem pomocí obyčejného vršku z Pet láhve a 2 kosmetických papírových ubrousků. Jeden ubrousek prostě jen smuchláte do kuličky a ten druhý poskládáte do čtverce. Čtvercem obalíte kuličku a strčíte to do vršku. Pomocí PET víčka se vám bude"houbička" krásně držet a navíc se neušpiníte ;)

  

Prosím o dodržování autorských práv !!!Pokud chcete fotky či text někam kopírovat dovolte se autora (tím myslím samozřejmě sebe) a u zkopírovaného uveďte citaci, také bych byla ráda, kdyby jste mi o tom dali vědět, kde se mé příspěvky nachází !!!

Doufám, že díky této "vychytávce" nebudu už až tak moc zapomínat a vy také ne ;)
                                          vaše Lenka

10/17/2016

OSOBNÍČEK - Blázinec v blázinci - pokračování

Ahojky,

tak jsem se právě vrátila z jednodenního výletu do Veselí nad Moravou, kde se nachází byt mé babičky. Jelikož jsou v psychiatrické léčebně povolené dovolenky a jelikož měl můj taťka konečně volno na to, abychom si babičku na propustku mohli vzít, řekli jsme si, že si babičku na ten jeden den vezmeme. Jenže tak jednoduché jak se to zprvu zdálo to opravdu nebylo.

Abych začala úplně od začátku. Asi před třemi týdny jsem došla na oddělení, kde babička byla, a tam mi s vypleštěnýma očima oznámili, že babička už dva dny bydlí na jiném oddělení a divili se, že to nevím. Po asi 20 minutách jsem konečně našla oddělení, kde se babička nyní nacházela (jen tak pro upřesnění, bylo to úplně jiné oddělení, než mi na tom původním řekli). Zjistila jsem, že babička je na oddělení, kde je volnější režim, což jí mnohem víc prospělo, ale i tak, naše "dovolenka" dopadla strašně...

V pátek mě taťka vyzvedl s babičkou hned u školy a vyjeli jsme směr babiččin byt. Hned po příjezdu jsem toho měla plné zuby a to ještě den zdaleka nekončil...
Když jsme šli po chodníku kolem obchodu, babička začala říkat, že se jí chce na záchod a začala si před zraky všech sundávat kalhoty. Jenže to nebyl jediný problém...
Na večeři jsme zašli do restaurace, kde jsme babičce objednali těstoviny penne se sýrem, zeleninou a žampiony. Osobně jsem si myslela, že to bude nejlepší varianta, ale to jsem se šeredně zmýlila... Těstoviny babička v míse lovila a když už je napíchla na vidličku, vypadla jí vždy z pusy, takže ji nakonec musel taťka krmit.

Když jsme došli domů, babička šla na záchod, ale když z něj vylezla, chodila s kalhotami pod zadkem. Tak to vypadalo i další den, kdy si na sebe natáhla dvoje spodní kalhotky. Jedny si natáhla a druhé měla u kolenou.

Těžko věřit, že ještě před půl rokem byla babička úplně normální důchodkyní, která pečovala o svoji zahrádku a milovala cestování.

Aby toho všeho nebylo málo, babička bere tunu prášků denně. Na večer dostává prášek na spaní, po kterém se babička chová, jako by byla v transnu (náměsíčná). Asi ve tři ráno babička půl hodiny chodila po svém bytě se zavřenýma očima a rukama před sebou. Když k ní došel taťka a ptal se jí co hledá, babička nikdy neodpověděla. Až když na ni taťka sáhnul, babička sebou škubla a otevřela oči. Potřebovala nutně na záchod, jenže po půl hodině co ho hledala...

Když jsme v sobotu večer měli jet zpátky, babička si striktně stála za tím, že nikam nepojede, protože nám (i když jsme jim asi 10x zopakovali, že jedeme jen na jeden den) dali léky i na sobotu. Tudíž babička nadávala, ať klidně jedeme domů, že ona pojede na druhý den sama vlakem. Babička byla neoblomná a trvalo nám 3 hodiny ji dostat do auta. Nakonec se s námi v léčebně ani nerozloučilaa dělala strašně naštvanou. Co však celkem silně naštvalo mě, byl fakt, že v psychiatrické nemocnici mají opravdu pěkný "bordel". Když jsme při návratu vraceli babiččiny věci, které nám dali na cestu sebou tak:
1) nás seřvali za to, že jsme jim nenahlásili, že si babičku bereme jen do soboty, že si mysleli, že si ji bereme do neděle a tak nemá nahlášenou stravu. Jen tak pro upřesnění, ve čtvrtek jsem jim volala, že si ji bereme jen do soboty a oni mě přemlouvali, ať si ji vezmeme do neděle. Výslovně jsem jim řekla, že ji chceme jen do soboty a sestřička mi oznámila, že si to tedy poznačí jen do soboty. V pátek taťka alespoň 5x zopakoval, že jedeme jen do soboty, ale oni nám přesto narvali prášky až do neděle a vykázali babičce jídlo.

2) nám oznámili, že mají v protokolu zapsáno, že nám na cestu vydali občanku, zdravotní průkaz a mobil i s nabíječkou. Opět pro upřesnění, mobil si babička nebrala, zůstal na sesterně, kde ho také za pár minut (kdy z nás dělali vola) našli i s onou nabíječkou. A zdravotní průkaz? Místo něj nám dali 3 roky prošlou roční průkazku na MHD, což nám sestra nechtěla věřit. Po asi 10 minutách, co jsme se tam hádali sestra zjistila že nelžeme a v papírech si našla, že vlastně v léčebně půl roku babiččinu zdravotní průkazku neviděli, protože ji tam nikdy neměla!

No a touto "bombou" bych pro dnešek asi raději skončila, protože bych se ještě víc naštvala...

Pěkný víkend, vaše Lenka :)

10/16/2016

Vaříme zdravě - Cuketová minipizza

Ahojky kuchtíci!

Pokud Vám ještě zbyly nějaké cukety a už nevíte co s nimi, mám pro Vás super nápad na zdravý oběd či večeři!
Pizza je na fotce vpravo dole ;)
Budete potřebovat:
  • větší cuketu
  • kečup
  • sýr
  • šunku, salám nebo klobásku
  • koření na pizzu nebo na grilovanou zeleninu
  • popř. další věci co máte na pizze rádi (olivy, kukuřice, žampiony, atd.)

Postup:
Krok 1
Cuketu si omyjeme, podélně rozkrojíme na půl a pak na větší kousky (já rozkrojila cuketu na čtvrtky).

Krok 2
Pomocí lžičky cukety vydlabeme (ty semínka).

Krok 3
Cukety položíme na plech s pečícím papírem a necháme chvíli rozpékat aby změkla. (asi 15 minut)

Krok 4
Až nebudou cukety tak tvrdé, polijeme je kečupem, posypeme kořením a naskládáme na ni to, co máme na pizze rádi.

Krok 5
Cukety necháme ještě chvíli zapékat (asi 5-10minut), poté je vytáhneme z trouby, necháme chvíli vychladnout a ještě teplou ji podáváme :)

Doufám, že Vám pizza bude chutnat ;)
                                      vaše Lenka

PS: Já zkoušela dělat i sýrové tyčinky, které máte na fotce též ;) Pizza je vpravo dole ;)

10/14/2016

OSOBNÍČEK - Můj postoj k pejskařům

Ahojky všichni !

Musím se přiznat k jedné strašné věci, a to té, že nemám moc v lásce pejskaře. Vždy jsem si myslela, že jsou jen dva typy pejskařů, a to ti, kteří se chovají slušně, pouští pejsky jen na vyhrazené místa a po svých miláčcích sbírají jejich výkaly, no a pak ti, kteří pouští své mazlíčky všude, nechají je na vás štěkat, skákat a slintat a co je nejhorší, výkaly svých mazlíčků nechávají na místě, kam je zrovna jejich miláček vykonal.

Vždy jsem většinou potkávala ten druhý typ pejskařů. Nesnášela jsem, když jsem musela uklízet kolem našeho domu. Schody do domu byly vždy počůrané a na chodníku byla spousta krásně hnědých hromádek. Po těchto zkušenostech jsem všechny pejskaře hodila do jednoho pytle a vždy když jsem viděla někoho se psem, okamžitě jsem se mu snažila kilometrovým obloukem vyhnout.

Jenže po minulém víkendu stráveném na návštěvě u babičky jsem velice rychle změnila na pejskaře názor.
Když jsem šla s bratrem v sobotu ve Veselí nad Moravou do parku, šel proti mně jeden pán s paní a pejskem (myslím, že to byl vlčák, ale moc dobře si to nepamatuji). Pejsek byl velice vychovaný, šel hned vedle pána a ani na krok se od něj nehnul. Když pejsek zjistil, že jdu přesně v jeho trase, bez problému mě obešel a znovu se připojil k pánovi. Nejlepším faktem (což mě nejvíc překvapilo) však bylo to, že byl pejsek vycvičený k tomu, že hledal v trávě odpadky. Pejskův pán vždy odpadek zvedl a s plnýma rukama odcházel k nejbližšímu odpadkovému koši.

Takovéto okamžiky ve svém životě miluji, protože mi ukazují, že na světě pořád ještě existuji mírumilovní lidé, kteří jsou schopní kdykoliv s čímkoliv a komukoliv pomoci. Po této zkušenosti se mi opět o něco víc otevřely oči a celkově pohled na celý život.

Touto cestou chci poděkovat všem takovýmto hodným a dobrotivým lidem, kteří i přes zkaženost tohoto světa mají stále srdce na pravém místě.

Mám vás všechny strašně moc ráda,
                                                    vaše Lenka

10/02/2016

Soubor jednoduchých pokusů 1

Ahojky!

Všechny malé i větší děti milují pokusy, a to hlavně ty, u kterých si mohou něco osahat a třeba se i ušpinit. Já za svoji "bohatou" praxi jsem vyzkoušela již mnoho pokusů, tudíž už vím, které pokusy jsou jednoduché na přípravu i provedení a dětem se budou zaručeně líbit ;)

1.Písmo tajných agentů

Pomůcky: půlka citronu, dřevěná špejle, papír, čajová svíčka, zapalovač nebo sirky

Pomocí dřevěné špejle napište citronovou šťávou vzkaz na papír. Vzkaz nechejte usušit. Nyní dětem ukažte papír, na kterém nic není. Nad plamenem hořící svíčky papír očerněte (papír držte vzkazem dolů, tzn. citronová šťáva se musí potkat s plamenem). Dávejte si pozor, aby vám papír nechytnul. Citronová šťáva se vypálí a vzkaz půjde pěkně přečíst.


2.Pokus přítomnosti kyslíku

Pomůcky: čajová svíčka, zapalovač nebo sirky, sklenička

Zapalte svíčku a zeptejte se dětí, co svíčka potřebuje k tomu aby hořela. Pokud nebudou vědět, zeptejte se, co potřebujeme mi k tomu abychom mohli dýchat. Poté zapalte svíčku a zeptejte se, co se stane se svíčkou, když ji přikryjete skleničkou. Poté co vám děti odpoví, přikryjte skleničkou svíčku a společně sledujte, jak plamen svíčky postupně uhasíná. Svíčka vypotřebovala (vydýchala) všechen kyslík.


3.Dokážete strčit prst do bubliny aniž by praskla?

Pomůcky: hluboký talíř, sklenice, voda, brčko, jar (nebo jakýkoliv prostředek na mytí nádobí)

Do talíře nalijte trochu vody tak, abyste měli malou vodní hladinu. Do sklenice si nalijte trochu vody a smíchejte ji s trochou jaru, tak, aby Vám vznikla jarová tekutina, ze které jdou udělat bubliny. Brčko namočte do skleničky a pokuste se na vodní hladinu talíře vyfouknout bublinu. Nyní si namočte prst do sklenice s jarovou tekutinou a tímto prstem zkuste píchnout do bubliny. Uvidíte, jak prst lehce prostrčíte, aniž byste bublinu poškodili.



4.Barevné bonbónové spektrum

Pomůcky: bonbóny Skittles, talíř, voda

Kousek od kraje talíře si naskládejte barevné Skittlesky. Na talířek nalijte trochu vody tak, aby se vodní hladina dotýkala bonbónů. Nyní pozorujte, jak se barvivo bonbónů rozpouští a směřuje do středu talíře. Barvy se mohou i mísit ;)



5.Tvárná tekutina (NENewtonova kapalina)

Pomůcky: bramborový škrob, voda, mísa

Bramborový škrob si nasypte do mísy a přilijte trochu vody (asi v poměru 2:1). Hmota musí být tvárná a nesmí se drolit nebo naopak rozlévat. Když se do mísy podíváte, vidíte bílou tekutinu, které každý neřekne jinak než mléko. Když však do hmoty plnou silou bouchnete pěstí, stane se z "tekuté" hmoty pevná podložka. Když si hmotu naberete do dlaně, lze z ní vytvarovat kuličku, když však přestanete kuličku mačkat a tvarovat, hmota se rozteče.


6.Pokusy se statickou elektřinou

Pomůcky: nafukovací balónek, vlněná šála, sůl, pepř

Nafukovací balónek si nafoukneme. Pomocí vlněné šály si balónek "nabijeme" energií. Nabitý balonek přiložte k vlasům a uvidíte, jak se budou zvedat (přilepí se k balonku). Další možností pokud s nechcete ničit účes je využití soli a pepře. Na stůl si nasypte trochu pepře a soli. Nabitý balónek přiložte k této hromádce. Pepř se na balónek přilepí, sůl zůstane na stole.


7.Rozkvétání květin

Pomůcky: papírové květiny, miska s vodou

Nejprve si musíme připravit květiny. Na tvrdý papír si nakreslíme jednoduchý motiv květiny, který následně vystřihneme. Okvětní lístky zlomte směrem dovnitř --> vznikne vám nepravidelné kolečko (poupě). Když takto připravenou květinu položíte na vodní hladinu, za chvíli se rozvine.


8.Optická iluze pod hladinou

Pomůcky: sklenice s vodou, papír, fix

Na papír si pomocí fixu nakreslete nějaký motiv (nejčastěji se dělají šipky, které mají opačný směr). Nyní si papír opřete kousek (asi 20-30cm) za sklenicí a podívejte se skrze sklenici na obrázek. Obrázek je zrcadlově otočený.
Tak a toto bude ode mně prozatím vše. Já doufám, že se vám pokusy budou líbit a že se vydaří ;)

                        vaše Lenka

9/21/2016

Recyklujeme - Vázičky na malé kytičky

Ahojky!

Taky se vám někdy stalo, že se vám odlomil květ od nějaké květiny, nebo že vám třeba dítko utrhlo kytičku fialek či sedmikrásek? Pokud ano, tak jistě řešíte otázku, kam tak malou kytičku dát. Do normální vázy jsou kytičky moc malé a do skleničky se vám kytičky dávat nechtějí, protože ze skleničky budete chtít ještě pít. Já jsem řešila stejný problém, ale naštěstí jsem ho vyřešila těmito malými krásnými a hlavně recyklovanými vázičkami :)

Budete potřebovat:
  • skleněné lahvičky od starého vypotřebovaného nebo vysušeného laku
  • odlakovač
  • silnou jehlu
  • vatové tyčinky
  • mašličku na ozdobu
  • sprej (nemusí být)
Postup:
Krok 1
Pokud máte v lahvičce zaschlé zbytky laku, vezměte si jehlu a snažte se co nejvíce zbytků ze stěn lahvičky seškrábnout a vysypat ven.

Krok 2
Do lahvičky nalijte odlakovač a nechejte jeden den působit.

Krok 3
Pomocí vatové tyčinky dočistěte zbytky laku, který se vám přes noc "rozpustil".

Krok 4
Lahvičku vypláchněte vodou a nechejte usušit.

Krok 5
Pokud chcete, lahvičku můžete nasprejovat barvou nebo polakovat jiným lakem na nehty.

Krok 6
Na hrdlo lahvičky přivažte mašličku.

A máte hotovo! Nyní stačí do vázičky nalít vodu a přinést si nějaké ty kytičky!

Prosím o dodržování autorských práv !!!Pokud chcete fotky či text někam kopírovat dovolte se autora (tím myslím samozřejmě sebe) a u zkopírovaného uveďte citaci, také bych byla ráda, kdyby jste mi o tom dali vědět, kde se mé příspěvky nachází !!!

Přeji příjemné tvoření ;)
     
                          vaše Lenka

9/14/2016

OSOBNÍČEK - Postřehy z Prahy

Ahojky!

Jak už jste si určitě všimli, minulý týden jsem byla na školním výletu v Praze, no a jelikož jsem si v Praze připadala, jako bych už dávno opustila Českou Republiku, rozhodla jsem se Vám napsat, co se mi stalo a co mě v Praze udivilo ;)

  1. Možnost, že v Praze narazíte na nějakého čecha je zřejmě nižší než 50:50
    Ano, je to tak, za ty tři dny, co jsme chodili celý den po Praze jsem na nějakého čecha narazila jen v obchodě a to většinou za pokladnou. V Praze jsou zřejmě již tak zvyklí na cizince, že i v infocentru na mě automaticky začala paní u okýnka mluvit anglicky a v momentě, kdy jsem na ní promluvila česky se na mě dívala jako by viděla mystickou bytost. Na jakékoliv památce, kde jsme byli jsem potkala 3x více cizinců než čechů, přitom kdo jiný by se měl o naše památky zajímat více než právě češi?
  2. Není moc šťastný nápad zastavovat se a čekat sám/sama na kraji nějaké ulice či domu
    Musím konstatovat, že tohle byl nejhorší nápad, který mě mohl napadnout. Sice definice není až tak přesná, protože jsem sama opravdu nebyla (to bych si ani nedovolila), ale když tak postáváte na kraji chodníku, hned si většina kolemjdoucích myslí to nejhorší, co by Vás osobně rozhodně nenapadlo, že jsme lehké dámy! Ano, i toto úžasné dobrodružství budete muset řešit, pokud se v pozdních večerních hodinách vydáte do rušných ulic našeho hlavního města a budete chtít někde na někoho počkat.

  3. Dávejte si pozor na své osobní věci
    Tuto větu uslyšíte asi vždy od svých rodičů, když někam jedete. Uvědomte si, že jste turistou v tak obrovském městě...jste snadným cílem!

  4. Pokud chcete vidět nějakou památku, máte ji hned za rohem !

    My osobně jsme bydleli v hostelu na Jindřišské ulici (ulice, která navazuje na Václavské náměstí) a tento fakt, byl opravdu neskutečný! Pokud jsme chtěli vidět nějakou památku, stačilo se vydat nějakou cestou kam vás nohy táhly, a do pěti minut jste u nějaké byli.
  5. Historické památky jsou zapadlé v novodobých čtvrtích

    Bohužel, je to tak. Památkou, na kterou jsem se (bůh ví proč) strašně moc těšila byla Staronová synagoga, jenže když jsme k ní přišli,radost pominula. Synagoga byla obklopena spoustou novodobých staveb (domů, činžáků,..) a tak této nejstarší památce pražského židovského města úplně ubrali na její významnosti a kráse.
  6. Na každém rohu potkáte pouličního "umělce" či žebráka
    Tento fakt mě velmi dorazil. Musím říct, že jsem čekala, že v Praze bude spousta lidí a tudíž zde bude i několik žebráků, ale takovéto množství jsem opravdu nečekala. Kam jste se ochomítli, tam stál muž s kelímkem či čepicí a vybíral peníze. Nejhorší jsou však případy, kdy žebrák leží či sedí na zemi, v tomto případě ho přes ten dav lidí jen málokdy vidíte a tak se mu může stát i nějaká nehoda.
  7. Nechoďte do zapadlých uliček !!

    Toto platí hlavně ve večerních hodinách. Pokud se rozhodnete navštívit nějakou zapadlou uličku, rozhodně byste neměli jít sami a už vůbec ne potmě! Já osobně jsem jednu takovouto uličku v noci s kamarádkou navštívila a nestačili jsme se divit, když jsme zjistili, že každý druhý dům v této uličce je "bordel" a nebo když jsme potkali partičku asi 10 kluků, kteří potají něco šňupali.

Tak to by bylo snad všechno, co jsem Vám tak chtěla sdělit. Musím uznat, že mi ty 4 dny v Praze připadali, jako bych byla úplně v jiném státu, v jiné zemi... Neuvěříte jak ráda jsem se vrátila domů a slyšela opět svoji mateřskou mluvu :)

Tento "manuál" jsem psala podle svých zážitků co se mi za necelé 4 dny staly v okolí Starého města :)

Mějte se pěkně a zase příště Ahoj!

                                        vaše Lenka :)

9/07/2016

Můj bráška - Malý Einstein s ADHD - Kapitola 16.

Kapitola 16.
Bratr dělá módního guru


Jednou za čas chtě nechtě musíte s dítětem vyrazit na nákupy, protože co si budeme nalhávat, každé malé dítě je čuně, které si na oblečení vytvoří tak odolné skvrny, že ani nejnovější formule pracích prášků jako třeba Persil je nikdy neodstraní. A tak aby děti měly alespoň nějaké to pěkné oblečení, nezbývá nic jiného než vyrazit na nákupy. Já osobně jsem s bratrem vyrazila na nákupy před naší dovolenou, protože jsme chtěli něco pěkného a nového na sebe, když už jedeme do cizí země, tak abychom tam zanechali pěknou vizitku. Jelikož nemá smysl kupovat nějaké drahé značkové oblečení, protože vždy skončí stejně (špinavé a roztrhané), rozhodli jsme se vlézt napřed do „sekáče“, protože zrovna měli akci vše za 20Kč. Bratr hned vtrhl do dětské sekce a rovnou vytáhl čistě černé tričko, přičemž mě hned začal poučovat, že on chce jenom čistý trička, protože chce, a bych mu na to potom nabatikovala nebo nakreslila obrázek, jaký si on řekne. Když jsem mu tedy schválila, že si to tričko může vzít, otočila jsem se ke stojanu, kde měli pověšené šaty. Sotva jsem šaty uviděla, hned mi blesklo hlavou, že se školou jedeme do Prahy a že tam navštívíme divadla, tudíž, že bych si nějaké ty šatičky pořídit mohla. Po přehrabování haldy věšáků jsem si troje adepty vybrala a vydala jsem se směrem ke zkušebním kabinkám, kam mě doprovázel i můj bratr. Když jsem zkoušela 1. šaty, bratr jásal nadšením, křičel, že ty šedý šaty jsou fakt super a že bych je mohla použít i do šermu. Když jsem mu vysvětlila, že šaty nejsou šedé nýbrž béžové a že do šermu ani do divadla se nehodí, natáhla jsem na sebe další šaty, tentokrát rudě červené. Tyto šaty bratra úplně ohromily, začal jásat, že ty si musím stopro vzít, protože mi padnou a dokonce je narvu aj přes prsa. Radši jsem ze sebe šaty rychle sundala, protože jsem chtěla trochu uklidnit atmosféru, která panovala za kabinkami, jelikož můj úžasný bratr tak skvěle křičel přes celý obchod, že jsem slyšela paní vedle v kabince i paní prodavačku za pultem jak se hlasitě smějí. 3. šaty byly černé s červenými květinami. Ty jsem si musela tak trochu prosadit, abych si je mohla vůbec vyzkoušet. Hned jak je bratr uviděl, začal mi nadávat, že to vůbec není módní, že v nich budu vypadat jak blbec a když uviděl, že šaty mají šňůrku, která se zavazuje za krkem, začal nadávat o to víc, ať to ani nezkouším, že je to jak plavky. Poslední čtvrté šaty byly celé černé. Popravdě, můj takový sen bylo sehnat pouze celo černé šaty, jenže nakonec to dopadlo tak, že první 3 šaty jsem si vazala a ty poslední černé ne, ale to předbíhám, protože ještě nevíte, proč jsem je nevzala. Tak tedy šaty byly celé černé z dlouhými průhlednými rukávy, což se mi opravdu velmi líbilo. Když jsem si šaty oblékla na sebe, mělo to hned dva háčky, jeden, že švy rukávů příšerně řezaly do podpaží a zepředu to u výstřihu dělalo dost nevzhledný pruh a ten druhý, že se zezadu u krku zapínaly na knoflík. Jelikož jsem si na knoflík nedokázala dosáhnout, poprosila jsem bratra, aby mi šaty zapnul. A tak se bratr pokoušel zapnout mi knoflík, přičemž sebou třískal ze strany na stranu tak, že si všichni mysleli, že tu kabinku zboříme. Po chvilce se z naší kabinky začal linout příšerný řev. To byl můj naštvaný bratr, který začal zuřit, že nechápe, kterej magor to šil, jelikož je to poutko na ten knoflík menší než ten knoflík sám a že to prostě nejde. Po dalších asi 3 minutách příšerného nadávání se bratrovi povedlo narvat knoflík do očka, jenže po tomto těžkém úkolu se bratr naštval a se slovy: „Já už ti na to kašlu, vem si co chceš, já čekám venku!“ zmizel z obchodu. Nyní nastala velmi prekérní situace, protože já jsem si na knoflík neviděla a jelikož bylo poutko opravdu malé, šila jsem se sebou v kabince pro změnu já. Po dlouhém a vysilujícím boji s knoflíkem jsem vyšla z kabinky celá rudá a zpocená. Černé šaty jsem vrátila na své původní místo a zbytek šatů jsem si vzala k pokladně. Kupodivu u pokladny stál můj bratříček, který začal opět strašně vyvádět, když zjistil, že si beru všechny 3 šaty, které jsem předtím zkoušela, protože on mi vlastně ty černý s kytičkama nedovolil. Když jsem zaplatila a šaty i s bratrovým tričkem jsem sbalila do tašky, paní prodavačka se na mě usmála a řekla, ať chodíme s bratrem nakupovat častěji, že tam alespoň rozveselíme ostatní zákazníky.

8/31/2016

Můj bráška - Malý Einstein s ADHD - Kapitola 15.

Kapitola 15.
Bratr a spodní prádlo

Když jsme jednoho dne byli na náměstí vyřizovat nějaké nezbytnosti, šli jsme náhodou kolem obchodu, kde prodávají pouze spodní prádlo a ponožky a jelikož je můj bratr jak se patří čuně, museli jsme se jít do obchodu podívat po nějakých nových věcech. Jelikož můj bratr nemá ponožek nikdy dost, protože u nás doma zřejmě řádí skřítek lichožrout se skřítkem děrovačkou, tudíž můj bratříček má zákonitě z páru jen jednu ponožku nebo když už konečně najde pár, tak je na ponožce vyklubaná díra, byl nákup ponožek na 1. místě. Bratr si nakoupil hned 6 párů, aby měl co na sebe a vhrl se do výběru spodního prádla. Taťka se zeptal paní prodavačky, jestli by měla malé trenky na bráchu. Paní prodavačka odvětila, že pro 9. letého kluka trenky určitě mít bude, jenže když zjistila, že bratr nosí kalhoty velikosti pro 5 leté děti, svůj názor rychle změnila. Tak se taťka zeptal bráchy, co nosí radši, ať si vybere sám, co chce a v jakém provedení. Můj bratr se samozřejmě ukázal jako zkušený zákazník, nejprve se pořádně rozhlédl po prodejně a poté se opřel o pult a říká paní prodavačce: „Slipy s nástavbou byste náhodou neměla?“ Paní prodavačka absolutně nechápala, která bije a popravdě ani já s taťkou jsme nechápali, co si bratr vlastně právě objednal. Po chvíli se paní prodavačka otřepala, začala se smát a zeptala se bratra, co by si tou nástavbou asi tak představoval. Bratr nechápavě zakroutil hlavou nad tím, že zkušená prodavačka spodního prádla nechápe, co si po ní zákazník žádá a ujal se vysvětlování: „Ježiš marjá, tož normálně slipy s nástavbou! Prostě nad těma slipama chcu širokou nástavbu, je to jasný?“. Paní prodavačka zřejmě konečně pochopila, oč můj bratr žádá a podala mu 3 krabičky úhledně poskládaných dětských slipů se slovy, jestli je to to co chtěl. Bratr rozdělal jednu krabičku, roztáhl slipy, přiložil si je k sobě a říká: „No, velikost by mi aji padla, ale ta nástavba je nějak malá, větší nemáte?“. Paní prodavačka zakroutila hlavou, že nemají, což mého bratra celkem naštvalo a odvětil: „No tak slipy si brát nebudu. Máte teda aspoň boysboysky?“ Opět jsme všichni tři zůstali nechápavě stát a jen jsme zírali na sebe. Když bratr viděl, že opět nechápeme, která bije, jal se opět vysvětlování: „Tož takový ty trenky, ale víc zařezaný!“ Paní prodavačka pochopila, že bratr po ní žádá boxerky a tak mu opět podala már krabiček s úhledně poskládanými boxerkami dětské velikosti. Bratr se pustil do vybírání. Až skoro všechny krabičky vytahal, vybral si dvoje proužkované boxerky s nějakým nápisem a taťka konečně s radostí zaplatil. Ještě než jsme odešli, se bratr neudržel a zeptal se paní prodavačky, jestli náhodou neprodává i boysboysky s nástavbou. Na to paní prodavačka už vážně neměla slov, naštěstí taťka bratra rychle čapl za ruku a vytáhl ho z obchodu ven. Venku se bratr neudržel a povídá: „Se ani nedivím, že tam nemá žádný lidi, když po ní něco člověk chce a ona to ani nezná nebo to vůbec neprodává!“ A nakonec jen tak pro zajímavost, pokud nevíte, co je to nástavba na slipech či snad boysboyskách, tak je to ta široká guma v pase. 

8/29/2016

Seznam věcí, co si sebou sbalit na internát !

Ahojky!

Nový školní rok se nám pomalu ale jistě blíží a pro některé (jako třeba pro mě) to znamená velké balení a přesun věcí na internát. Jenže co si všechno sebou sbalit, když jedete na internát poprvé? S tím se vám pokusím trošičku pomoc. Pro ty, co jedou na internát jsem připravila seznam věcí, co si sebou (podle mě) musíte určitě sbalit. Takový typ pro vás, stránku si můžete vytisknout a body postupně odškrtávat ;)
Tak pojďme na to! :)

Seznam věcí, co si sebou sbalit na internát + do školy:
  • učebnice, sešity, skripta
  • oblečení (na pokoj, do společnosti, do školy)
  • pyžamo (jo, taky je to oblečení, ale pro jistotu)
  • spodní prádlo a ponožky (zde platí to co u pyžama, také je to oblečení, ale jistota je jistota)
  • dvoje přezůvky/papuče (na pokoj a do školy)
  • obuv (tenisky pro případ, že byste chodili cvičit do tělocvičny internátu + obuv ve které budete chodit do školy + společenskou obuv)
  • úbor do tělocviku (tričko, kalhoty, kraťasy, tenisky, deodorant, ručník, ponožky, pro slečny sportovní podprsenka)
  • hygienické potřeby - šampon
                                    - sprchový gel/mýdlo
                                    - pastu + kartáček na zuby
                                    - mýdlo (já doporučuji tekuté mýdlo s dávkovačem)
                                    - šminky, krémy a další nezbytnosti které většinou dámy používají, jako
                                      třeba deodorant, parfém,...
                                    - samozřejmě by dámy neměly zapomenout na vložky nebo tampóny
  • vlasové potřeby (hřeben, gumičky, sponky a další pomůcky)
  • 2 ručníky
  • kancelářské potřeby (psací potřeby, izolepu, děrovačku, sešívačku, atd..)
  • deku (přehoz na postel, na některých internátech vám deku půjčí)
  • nějaké ty dobroty a instantní jídla (kaše, nudle, polévky, vřele doporučuji kuskus!) (pro případ, že bude hlad, někdy se stane, že je večeře malá, pokazí se systém a jste bez jídla, obchody jsou již zavřené nebo nemáte vycházky)
  • jídlonosič (nebo nějakou uzavíratelnou krabičku) + příbor 
  • kufřík s výtvarnými potřebami (pouze pokud musíte mít ve škole)
  • batoh vybavený potřebami do školy (např.: pouzdro s vybavením, lepidlo, nůžky, kapesníky, složky s dokumenty - diář, poznámkový blog, index, pravítko, atd..)
  • sáčky do koše
  • budík (my ho používali jako hodiny na pokoji)
  • elektronická zařízení + nabíječky k nim (např.: mobil, notebook, tablet, atd..)
  • léky (pokud nějaké berete pravidelně)
  • doklady
  • potvrzení o bezinfekčnosti

Doporučuji:
  • větší krabici (já v ní vozím všechny své šanony...krabici využijete třeba jako noční stoleček k posteli)
  • prostředek na umývání nádobí + houbičku + utěrku
  • nějaké obrázky + provázek na zkrášlení vašeho pokoje
  • hadru i dvě (první den na intru si doporučuji před vybalením věcí vše pořádně utřít od prachu)
  • polštářek pod hlavu (naše polštáře na intru viděly výplň jen tak zpovzdálí)
  • umělohmotné nalepovací háčky (využili jsme v koupelně u umyvadla na utěrky, hadry, malé ručníky, ale i jako provizorní držák na toaletní papír)
  • stojánek na tužky na stůl
  • malý visací zámek (pokud máte na pokoji nějakou skříňku, která se dá uzavírat)
  • keramický hrníček
  • noviny (vždy se najde něco k čemu se hodí - podložka, ubrus, výplň do něčeho,..)
  • náplasti (protože nikdy nevíte)
  • baterku (pro případ že vypadne proud)
  • balenou vodu (pro případ, že nepoteče voda)
  • krabici papírových kapesníků (můžete využít i na vysušení loužičky od vody či utření něčeho)
Osobně si myslím, že toto je takový ten zlatý základ, který si každý přizpůsobí k obrazu svému. Já osobně sebou vozím ještě spoustu dalších blbostí a maličkostí, které se nakonec nasčítají tak, že vezu asi 3 krabice, kufr a další alespoň 3 velké tašky, ale vězte, že když si vše přivezete již hned na začátku, nebudete muset později řešit problémy s tím, že jste něco zapomněli, nebo že snad musíte něco dokupovat ;)

Doufám, že vám tento seznam bude k něčemu užitečný a pokud dojdete na nějakou věc, která na seznamu chybí a určitě by na něm být měla, pište do komentářů 😉

Pokud by vás zajímalo, jak to u nás na internátu vypadalo, koukněte na moje video na YouTube (odkaz zde a pokud by vás zajímalo moje balení, tak zde).

                    vaše Lenka :)

8/24/2016

Můj bráška - Malý Einstein s ADHD - Kapitola 14.

Kapitola 14.
Bazén

V létě se chodí každý svlažit na koupaliště, až na nás. My totiž chodíme pracovat na zahradu. Jelikož je naše zahrada celkem veliká a je tam takový malý plácek, kde roste jen tráva, rozhodli jsme se, že si pořídíme bazén a že ho postavíme na toto místo. Když v červenci začala velká horka, taťka koupil bazén a ještě ten den jsme ho šli prubnout na zahradu. Bratr jako velký zeměměřič lítal po travnatém plácku s dřevěnými kolíky a metrem, protože podle jeho slov musíme vytyčit místo, kam se bazén vleze. Po hodinovém napouštění vody z hadice byl bazén relativně plný a bratr mohl být prvním dobrovolníkem, kdo ho vyzkouší. První, co bratra vyloženě naštvalo, byl fakt, že je bazén vysoký 63cm. Bratr přišel k bazénu, vykulil oči, přiměřil si výšku bazénu k boku svého stehna a říká: „To je jenom tak nízkej? Vždyť mi bude vidět lulinek!“ Pak s velkým nadšením skočil do bazénu, ale stejně rychle z něj vzápětí vyskočil ven a řval, že je to příšerně studený. Tímto to však neskončilo. Za 3 dny jsme šli na zahradu a bratr v domnění, že voda bude ohřátá, ale opak byl pravdou. Voda byla ledová, a když bratr lezl do bazénu, hodil celkem solidní držku. Bazén byl totiž na podlaze příšerně slizký a kluzký, takže místo plavání si bratr střihl hodinu krasobruslení v bazénu.

Jinak abych pravdu řekla, bratr umí velmi skvěle plavat. Když dostal mokré vysvědčení, měl na něj napsáno, že prý uplave 6 metrů. Popravdě těch 6 metrů „uplaval“ stylem šátrání nohama po dně, a tak jsem se rozhodla, že ho už vážně musíme naučit plavat a vzali jsme bráchu na bazén do zatopeného lomu. Na souši jsem mu vysvětlovala, jak vypadá práce rukou, když se plavou prsa a pak jsme spolu vlezli do vody. Prvních 5 minut bratrovi plavání šlo, a tak jsme se vydali do větší hloubky. Zde bratr začal nadávat, že už ho to nebaví, že ho bolí ručičky a že je mu zima. Nutno podotknout, že můj bratr vydrží ve vodě jen 10 minut a pak se začne klepat jak ratlík, i když je venku 35°C a voda má 28°C. Jenže co teď? Byli jsme uprostřed bazénu, kde pod námi bylo nejméně 10 metrů vody. No, nezbylo mi nic jiného, než čapnout bratra za plavací nudli a tlačit ho před sebou. Když bratr začal nadávat a hysterčit, že se utopíme, kopl mě nohou do zubů a jeho plavecký styl „prsa“ se změnil na styl, plácej kolem sebe, takže až k břehu „plaval“ jako pes. Když už jsem nás konečně dostala až ke schodům, mamka uviděla bratra, jak se klepe a běžela nám vstříc s ručníkem. Když už chyběl jen jeden schod, bratr uklouzl a spadl zpátky do vody. Když vyplaval na hladinu, začal nadávat, jakej architekt to stavěl, že to klouže jak potvora. Mamka se jen začala smát a zeptala se bratra, co tam hledal. Bratr se na ni podíval a odvětil: „Tož víš jak, jsem zkoušel jaká je dneska voda. Vypadá sice mírně zeleně, ale chutná celkem dobře, ochutnej..“ a v ten moment vystříkl vodu z bazénu na mamku, která v mžiku vypadala jako zmoklá slepice. Nejhorší však bylo, že v ten stejný okamžik šla kolem i rodinka, která zrovna na bazén přišla, tudíž nebyli moc spokojení, že je jejich oblečení durch.


8/19/2016

Vyrábíme! - Věneček se závojem pro luční vílu

Ahojky všichni!

Dnes mám pro vás návod na nádherný věneček pro luční vílu i se závojem ;)
Doufám, že se vám tento návod bude líbit, protože věneček je úžasný a už jsme s ním hráli několik pohádek ;)
Budete potřebovat:
  • kytičky z filcu (návod naleznete zde)
  • kousky filcu nebo liné pevné látky
  • nůžky (mohou se hodit i štípací kleště)
  • tavnou lepicí pistoli
  • vodové barvy (nebo barvy ve spreji, nejsou však povinností)
  • tlustý drát (já použila 1mm zlatý hliníkový drát)
  • netkanou textilii (na závoj, já použila 1x1,7 metrů)
Postup:
Krok 1
Připravíme si kostru věnečku, na který budeme lepit hotové kytičky. Vezměte si drát a omotejte si ho kolem hlavy, tak zjistíte velikost věnečku. Nyní konce drátu párkrát omotejte kolem sebe a přebytečný drát ustřihněte.

Krok 2
Nyní si zahřejeme tavnou pistoli a začneme lepit kytičky. Vždy kápněte trochu lepidla na drát, přiložte kytičku a pak si vezmete kousek látky, který přilepíte z druhé strany ke kytičce (drát bude schovaný mezi kytičkou a kouskem látky). Takto pokračujte dokud nebude drát zcela plný kytiček.

Krok 3
Když už máte hotový věneček, vyrobíme si k němu i závoj. Netkanou textilii si pobarvěte barvami a nechte přes noc uschnout. Pokud chcete mít závoj bílý, tak tento krok vynechte.

Krok 4
Na závoj si sem tam nalepte taky nějakou tu kytičku, ať není závoj až tak holý.

Krok 5
Nyní si závoj připevníme k věnečku. Pokud chcete mít závoj stále na věnečku, tak ho pomocí tavné pistole přilepte k vnitřku věnečku. Pokud však chcete mít závoj oddělávací jako ho mám já, připevněte závoj z vnitřku věnečku pomocí dvou zavíracích špendlíků ;)

Doufám, že se vám bude věneček líbit a že tento návod použijete třeba na maškarní ;)

                         vaše Lenka :o)

Prosím o dodržování autorských práv !!!Pokud chcete fotky či text někam kopírovat dovolte se autora (tím myslím samozřejmě sebe) a u zkopírovaného uveďte citaci, také bych byla ráda, kdyby jste mi o tom dali vědět, kde se mé příspěvky nachází !!!





A nakonec, pár fotek pro zasmátí ;)

      aneb

           když jsem hrála vílu chaosu :o)









                Pěkný zbytek prázdnin ;)

8/17/2016

Můj bráška - Malý Einstein s ADHD - Kapitola 13.

Kapitola 13.
Bratr a pojem času

Každý to zná, zeptáte se malého dítěte kolik je hodin a dítě vám odvětí nějaký nesmyslný pojem. To jsem však ještě netušila, že se bratr tento fakt ve škole nenaučil a umí přečíst hodiny jen digitálně. Tudíž, když jsem se mého brášky zeptala, kolik je hodin, že mám dnes ještě celkem nabitý program a že v 17 hodin musím být pryč, odvětil mi, že jsem pěkně v háji, protože pět hodin už je dávno pryč. Já na něj zůstala civět jak opařená a pak rychlostí blesku popadla věci, co jsem potřebovala, oblékla se a letěla na dohodnutou schůzku, kde jsem celá rudá a upocená zjistila, že pět hodin je až za 20 minut. Po návratu domů jsem se bratra ptala, kde vzal, že je dávno po 17. hodině, když bylo teprve chviličku po čtvrté. Jeho odpověď byla jednoduchá, koukl na taťkovi hodinky, jenže taťka má hodinky jak ručičkové, tak zároveň i digitální, no a aby neměl zbytečně dvoje hodiny na jedněch hodinkách, tak má na jedněch letní a na druhých zimní čas, no a tak se stalo, že bratr zjistil, že je 20 minut po 17. hodině, i když ve skutečnosti bylo pouze 16:10. A kde se vzalo těch 10 minut navíc? Taťka má schválně nastavené hodinky o něco dopředu, je to jeho taktika jak ráno stíhat vlak. Další samozřejmostí, kterou se od dítěte, jakožto i mého bratra dozvíte je, že jste někde už moc dlouho a ve skutečnosti tomu tak vůbec není, jako například když jdete na záchod a za ani né minutu se vám tam ten malý prcek jak naschvál objeví s tím, co tam děláte tak dlouho, že už jste tam půl hodiny a mu se chce tak strašně moc čůrat.

Nejlepší zápich však byl, když se taťka ptal bratra, kolik je hodin, že je pátek a že by měl jít v osm hodin nějakej dobrej film. Bratr se jen v klidu pohodlně usadil na gauč, opřel se a odvětil: ,,Co blbneš, buď v klidu, dneska je sobota“ No, taťka v klidu být mohl, byl totiž teprve čtvrtek! Zajímavé je, že ani jednomu nebylo divné, že kdyby byl pátek nebo sobota, tak bych dávno byla doma, když jezdím v pátek z intru. No, jde vidět, jak se jim po mě stýská…


A když už jsem nakousla ten film, řeknu vám takovou malou perličku. Bratr přepínal televizi a najednou přepnul na program, kde byl nějaký historický film, no a jelikož je můj taťka velký fanoušek těchto filmů, začal řvát, ať to tam nechá a co že je to za film. No můj úžasný bratr začal řvát: „To je to, no to, potopený město pod lávou!“ Kdybyste nevěděli, co myslel tím potopeným městem, tak to měly být Pompeje.

8/15/2016

OSOBNÍČEK - Blázinec v blázinci

Ahojky všichni!

Pokud sledujete můj youtubový kanál, tak už určitě víte, že chodím na návštěvu za babičkou do psychiatrické léčebny v Kroměříži. Konkrétně chodím na oddělení 19A, které je určeno pro ženy nad 65 let a tudíž i pro to, mě celkem zarazil vzhled a režim dne na tomto oddělení.















Než budete vpuštěni na návštěvu, nasadíte si na chodbě modré igelitové návleky a zazvoníte na zvonek. Po chvíli vám otevře zdravotní sestřička či bratr, vy nahlásíte ke komu jdete a oni vám tu dotyčnou zavolají ke stolečku. Na tomto by nebylo zatím nic zvláštního, ale když budete číst dál, zaručuji vám, že na konci článku jen budete nevěřícně kroutit hlavou.



















Když vstoupíte dveřmi dovnitř, objevíte se ve velké místnosti, kde je 6 stolů s židličkami. Tato místnost slouží jako jídelna a zároveň i místo pro návštěvy. Všechna okna na oddělení jsou velká, trojdílná, celkem vysoko posazená (když si stoupnu vedle okna, mám jeho spodní hranu u prsou) a i přes to zamřížovaná. Zde si kladu otázku, proč se staré babičky mají cítit jako ve vězení? To si jako opravdu někdo myslí, že by tím oknem mohly utéct? Vždyť více jak 3/4 z nich nejsou schopné ani stát na vlastních nohách, natož tak vylézt si na židli, prolézt oknem a na druhé straně dělat kaskadéra...
Co mě velmi zarazilo, když jdu na návštěvu je jedna malá ,,kaplička" zastrčená úplně v rohu areálu. První dva týdny jsem kolem této budovy chodila úplně v klidu, aniž bych si jí všímala, myslela jsem si, že je to kaplička, kam se třeba mohou věřící jít modlit, ale moje představa byla úplně jiná než skutečnost...
Ve skutečnosti je totiž ,,kaplička" patologickým oddělením... Osobně si myslím, že se na tomto oddělení dveře nemusejí ani zavírat, protože během prvních dvou měsíců, co byla babička umístěna do psychiatrické léčebny umřely na oddělení 19A hned 4 babičky.

Hned na jídelnu navazuje několik dveří, které vedou do přípravny jídel, místnosti doktorky, pokoj pro ležáky, dveře výtahu, koupelna, dveře na balkón, na který mimochodem nemají pacienti volný přístup, musí říct sestrám, aby jim odemkli a jedny průchozí dveře do další místnosti, kde babičky celý den sedí na svých místech a koukají na televizi.
Dámy nemohou chodit samy ven, ani sestřičky je ven nevezmou, mohou pouze v doprovodu rodinného příslušníka, jenže jednou, když jsem babičku chtěla vzít ven, bylo zrovna po dešti a ještě mírně mrholilo a podruhé bylo prý zase příliš sluníčko a oni mi babičku v tom sluníčku nemůžou ,,půjčit" ven. Navíc, areál je velmi velký, tudíž by stejně babička, která měsíc nikam nechodila neušla ani do půlky tohoto monstra.




Když už jsem psala o tom zákazu chození ven, dámy samy nemohou ani na balkón, do umývárny, nesmí do přípravny jídel a neměly by chodit ,,otravovat" sestry do sesterny. Všude jsou totiž na dveřích ,,kule" a nikde není klika, tudíž se nikam bez klíče nemohou dostat. Na svůj pokoj by během dne neměly chodit a na jejich pokoj se nemůžete jít podívat ani vy, pouze, pokud je pacientka ležák.

Babičce při přijetí řekli, že je podvýživená a že by měla přibrat, tudíž jí prý upraví jídelníček. První týden si tudíž babička na stravu vůbec nestěžovala, ale po 14 dnech už začala nadávat. Babička totiž nemůže jíst ryby, ba nemůže je ani cítit, protože se jí z ryb obrací žaludek a hned začne zvracet. I po tomto faktu babičce sestry nadále dávají ryby, tudíž, babička obědy nejí, pouze v případě, že jí dají přílohu bez ryby, což jsou suché brambory nebo suché těstoviny (píšu suché, protože nejsou ani pomaštěné olejem). Každý den, co jsem zatím byla babičku navštívit (a že je to už dost dní) měla babička ke svačině suchou půlku krajíce chleba a kelímek kefíru, tudíž, babička přestala jíst i svačiny, jelikož jíst každý den tohle po 3 měsíce,....sami byste to asi nechtěli už po týdnu jíst. U večeře jsem byla jen jednou, protože vždy mě milá sestra vyhodila ještě dřív než začaly (půl hodiny před koncem návštěvní doby), ale musím říct, že jsem měla co dělat, abych ze sebe nevyvrátila svůj oběd. K večeři totiž měla krajíc chleba namazaný sádlem se škvarky, k tomu natvrdo uvařené vajíčko a půlku banánu. Musím říct, že tuto kombinaci bych si rozhodně nedala, nemluvně o vzhledu této ,,pochoutky". Podtrženo sečteno, babička nepřibrala ani deko.


Když si babička stěžovala, proč musí večer svítit na pokoji světlo, že nemůže spát, začaly všem na noc dávat prášky na spaní. Každý čtvrtek se převlékají postele a babičky se koupají. Moje babička doposud žila sama a je plně soběstačná, takže jí celkem hodně vadí, když se při koupání na ni koukají zdravotní bratři. (jasně, řeknete si, co na ní asi vidí, ale jak by to bylo příjemné vám, když žijete již více jak 20 let sami?)





Po čtyřech měsících, co si babička stěžuje, že je tam jak zavřená ve vězení, jí konečně nabídli, že může chodit jednou týdně na hodinu do dílny, kde pacienti něco vyrábí. Babičku přihlásili do pletení, ale řekněte sami, kolik toho asi tak za 1 hodinu týdně upletete? Proč by nemohla plést déle, když stejně celý den jen sedí na zadku a kouká na televizi?


Největší gól, co mě teda vážně vytočilo je fakt, že sestřičky (i doktorka) berou pedagogickou školu jako totální póvl, který vůbec nemá ve společnosti žádnou cenu. Tak trochu by mě zajímalo, kde by teď byly ony, když by nemohly studovat žádnou školu? Kdo by je asi na těch školách učil, když by nebyli učitelé? Jedna starší sestra se se mnou začala hádat, že pedagogická škola nemůžeme být až tak těžká, že to jenom zveličuju, což mě celkem dost namíchlo. Druhá sestra mě stále vyhazuje půl hodiny před koncem dob návštěv s větou ,,Musíte chodit dřív!" Vážně? Jak mám asi sakra chodit dřív, když chodím přímo ze školy a dřív jak o půl 4 nemám šanci dojít? Vůbec není divné, že se na oddělení plahočím i s těžkým šanonem praxe v rukách a batohem narvaným učením na zádech? No, nejvíce to dorazila doktorka, která babičce řekla, že když pořád tak nadává, že jí nemá kdo zalívat zahrádku, tak ať řekne mě, že stejně beztak nemám co dělat a nudím se doma, protože mi na pajdě nic neděláme. Jen tak pro představu jsem to počítala...Když mi škola (beru nejkratší den) končí 15:15 a vlak by mi jel 15:45, dostanu se na babiččinu zahrádku kolem 17:15, než bych ji pozalévala je 17:45. Když bych nasedla 18:10 na vlak a jela zpět, byla bych v Kroměříži asi v 19:25, než bych došla na internát je 20 hodin. Teď berte v úvahu, že nechodím na obědy a nestihla bych ani večeři, neměla bych čas na přípravu do školy a ani bych už na nic neměla energii. Vážně si myslíte, že by to takhle šlo dlouhodobě dělat? Nemluvně o tom, že zahrádku nemůžete zalít jen jednou za týden. Mým nejkratším dnem je samozřejmě pátek, kdy končím 11:35, jenže to jedu po týdnu domů, kde mě čeká spousta jiných povinností. Druhým nejkratším dnem je čtvrtek, kdy probíhá úklid na internátu, balení si věcí domů, atd...Třetím nejkratším dnem je zmiňovaná středa, kdy jsem ve škole končila 15:15. Myslím, že o pondělí, kdy mi škola končila 16:10 a úterý, kdy jsem končila 17:10 se nemá cenu ani zmiňovat.

Když babičku na začátku dubna přijali na psychiatrii, bylo nám řečeno, že je to čiperka, je samostatná a že počkáme 3 týdny, které tam z pravidla každý přijatý pacient musí být na zkušební dobu, a že si ji budeme moct odvést domů. Dnes už je tam babička 4 měsíce a nemůže se odsud dostat. Do svého bytu ji již nechtějí pustit a tak jí musíme hledat nový domov. Když dostala doktorka do ruky papír s tím, že by mohla jít do jednoho z mnoha nově postavených bytů, nechtěla ani slyšet a žádost zamítla. Zajímavé je, že babičku s doprovodem rodiny pustila na výlet se na byt kouknout, aby se mohla rozhodnout, jestli by do tohoto bytu chtěla jít bydlet. Žádost tedy byla zamítnuta se slovy, že babička potřebuje celodenní péči. A teď se ptám, kam se poděla ta slova:,,... je to čiperka, je samostatná,..."?




Za 4 měsíce, které babička zbytečně trčí v tomto ústavu příšerně zestárla. Zmizela její životní jiskra, energie, barva pleti, pružnost pokožky, odhodlání, chodí pomalu, jen šourá nohama a začaly se jí třást ruce. Dlaně má často celé fialové po neustálých odběrech krve.







A proč je vlastně babička na psychiatrické léčebně?
Babičce se začaly doma ztrácet věci, takže si ,,myslela" že jí chodí do bytu nějací zloději. Když jsme jednoho dne byli u ní na návštěvě, babička osočila taťku, že strašně smrdí, ať se jde vykoupat. Po dlouhém pátrání jsme zjistili, že nesmrdí taťka, nýbrž babiččin koberec v pokoji pro hosty (babička využívá obývací pokoj zároveň jako ložnici, takže má pokoj navíc, do kterého nechodí). Koberec měl na sobě viditelný flek a smrděl, jako by se na něj někdo poblinkal. Když jsme odjeli domů, babička volala na policii, že u ní v bytě někdo musel být, jelikož má na koberci flek a smrdí tím celý pokoj. Po příjezdu policie dorazila i záchranná služba, kterou babičku jako blázna odvezli na psychiatrii.

Popravdě, když jsem byla na návštěvě poprvé, nestačila jsem se divit. Jedna paní velice ráda škubala půjčený župan i anděla (nemocniční bílá košile se zavazováním vzadu) a nebo je ráda namáčela v čaji. Další paní pořád chodí otravovat ostatní a stále po nich něco loudí (nejčastěji cigarety). No a do třetice vám uvedu paní, která neustále křičí.

Návštěvní hodiny oddělení jsou:
Všední dny: 14-17 hodin
SO+NE: 9-11 hodin a 14-17 hodin

Ale jak říkám, mě často jedna sestřička vyhazuje již před půl patou.

A to je pro dnešek z mého Osobníčku vše ;)
Doufám, že se vám tento dlouhý článek líbil a těším se na vás u dalšího dílu ;)
      vaše Lenka